Než bude svítat…

Možná bychom byli rádi, kdyby nouzový stav a epidemie byly jen zlým snem, který se před svítáním rozplyne. Ale realita je jiná, ráno vstaneme, jdeme sebrat roušky ze sušáku, abychom je vyžehlili, a pustíme se do práce. Někdo doma, někdo do té práce musí dojet nebo dojít, a někdo momentálně z mnoha různých důvodů nepracuje. Tenhle podivný nečekaný stav, na který jsme se nikdo nepřipravili, s námi může dělat divy a někdy i „divy“. Probouzejí se v nás síly, o kterých jsme nevěděli, najednou zvládneme celou noc šít ústenky pro pokladní z nedalekého supermarketu nebo pro zdravotníky, ale může se v nás k životu probrat i hněv, úzkost, neklid… A těmto tématům se věnujeme v aktuálním čísle v několika rozhovorech. Řeknu k nim jen toto: emoce máme všichni, a je na nás, jak s nimi budeme pracovat. Když nás popadne vztek, můžeme svou energii uvolnit mnoha různými způsoby. Vyberme si ten, který nikomu neublíží.

Milé čtenářky a milí čtenáři Informatoria 3-8, moc se těším, až se s vámi setkám zase někde „naživo“. Přeji vám, abyste byli zdraví a v pořádku, a děkuji vám za práci, kterou odvádíte. Někteří z vás se v současné době staráte o děti zdravotníků a pracovníků záchranných složek, jiní vymýšlíte on-line aktivity pro děti z vaší školky a družiny, a další využíváte čas k pracím, na které během školního roku běžně není čas. Ať vám to jde pěkně od ruky.

Mgr. Marie Těthalová