Každý učitel se během pedagogického působení setká s žáky, kteří mu nějakým způsobem narušují výuku. Na samém počátku je třeba si uvědomit, že ono rušivé chování patrně není zaměřeno vyloženě přímo proti učiteli a není ani výsledkem učitelova pedagogického selhání. Pravděpodobně jde spíš o způsob, kterým se nám žáci snaží něco sdělit. Jen si pro své sdělení vybrali poněkud nevhodný způsob.

Rušivé chování žáků má zpravidla tyto základní příčiny: žák usiluje o pozornost, žák bojuje s učitelem o moc, tzv. hra kdo s koho, agresivní žák, který chce, aby se jej ostatní báli, žák testuje hranice, kam až může zajít, zkouší, co si může u daného učitele dovolit, případně má na žáka vliv negativní postoj rodiny ke vzdělání, škole či učiteli anebo tu hraje negativní roli postoj rodičů ve vztahu rodič-klient[1].


Žák, který usiluje o pozornost 

Většinou jde o žáky, kteří si pozornost v rodině musí vždy nějakým způsobem vynutit. Tyto děti jsou zvyklé, že doma, pokud nevytvářejí problémy a jsou tzv. hodné, si jich nikdo nevšímá. Z toho důvodu tyto děti došly k přesvědčení, že o pozornost je třeba válčit. A také se domnívají, že i negativní pozornost je lepší než žádná. 

Jelikož se takováto strategie osvědčila doma, zkouší ji žák i ve škole, někdy se stejným úspěchem. Proto se neosvědčuje takovéto chování trestat před celou třídou či žáka veřejně napomínat. Tak by vlastně dostal, co chtěl. Lepší je si s ním promluvit individuálně mezi čtyřma očima. Také pomáhá tomuto žákovi věnovat pozornost v situacích, kdy se chová tak, jak má. Takto utvrzujeme jeho správné chování. 


Žák, který bojuje s učitelem o moc

Jde o děti, které chtějí řídit ostatní žáky a někdy i učitele. Děti, které touží druhým šéfovat, se jako „šéfové“ cítí být lepší, důležitější, sebevědomější, zábavnější, zajímavější. Dokazují samy sobě i druhým svou hodnotu. Za tímto chováním stojí často komplex méněcennosti, proto se žák snaží svůj obraz před druhými vylepšit. Žák chce ukázat, že je chytřejší než samotný učitel, že se dokáže vzepřít autoritě, že se nebojí neposlouchat, nebojí se trestů a očekává, že jej ostatní spolužáci budou obdivovat. 

Napomínání a tresty za nevhodné chování často naopak jeho chování zhorší. Žák se ještě víc bude před třídou předvádět. Nejlepším řešením je utnout hrozící konflikt hned na samém začátku. Na cílenou slovní provokaci žáka reagovat pouze slovy, že si o tom popovídáme o přestávce, rozhodně se od něj nenechat vtáhnout do diskuse před celou třídou. Nereagovat hněvem, neukazovat před tímto žákem strach nebo obavy z toho, „co zas bude“, ačkoliv po předchozích zkušenostech s tímto žákem by byly naše obavy oprávněné. 

Tomu nerozumím

Placená zóna

PaedDr. Lucie Zormanová

Rovné příležitosti, o.s., Ostrava