Online archiv

Většina duševních onemocnění se objevuje ještě v dětství a dospívání. Polovina ze všech případů přitom nastane ve 14 letech. Toto zjištění se zakládá na studii provedené na téměř 10 000 dospělých občanů USA.Podle Ronalda Kessnera, člena výzkumného týmu z Harvard Medical School, se začíná mnoho případů duševní choroby projevovat mírnými a snadno přehlédnutelnými příznaky, jako je mírná úzkostnost nebo přetrvávající stydlivosta plachost, avšak bez léčby se rychle mohou stupňovat do vážné deprese, ochromující fobie nebo úzkostné poruchy. Podle jeho slov je procento případů duševního onemocnění s brzkým začátkem ohromující - tři čtvrtiny onemocnění serozvíjí před 24. rokem. Bylo by proto zapotřebí účinnější včasné detekce a terapie těchto chorob.Tato zjištění, publikovaná v červnovém čísle časopisu Archives of General Psychiatry, se zakládají na osobních rozhovorech s lidmi ve věku od 18 let, a to v letech 2001-2003. Výsledky také ukázaly, že výskyt duševníchonemocnění se ve Spojených státech poprvé od poloviny čtyřicátých let dvacátého století stabilizoval.Zhruba 46 % dotazovaných lidí uvedlo, že někdy v životě trpělo duševním onemocněním. Asi 26 % osob prodělalo duševní onemocnění během předchozího roku. Tyto údaje jsou obdobné, jako údaje získané v podobném šetření v roce1994. Ve starších studiích se počet udávaných duševních poruch stále zvyšoval. Tento nárůst lze patrně přičítat zdokonalujícím se metodám detekce onemocnění a vzrůstajícímu povědomí o onemocnění.Obecná míra výskytu duševních onemocnění je ve skutečnosti pravděpodobně vyšší, protože studie se zaměřila výhradně na anglicky hovořící dospělé a vyloučila vzácnější onemocnění, jako je schizofrenie a autismus.Většina dotazovaných osob uváděla mírnou formu onemocnění. Pouze asi pětina z lidí, kteří podle svých slov trpěli duševní poruchou během předchozího roku, trpěla vážnou chorobou, která vážně narušila jejich běžné denníaktivity.

Podpaží se nezdá na první pohled jako"královská cesta"do lidské psychiky a sexuality. Práce vědců, kteří se zabývají studiem lidského pachu, by však mohla vnést světlo do jednoho z nejzávažnějších sporů současnosti:sporu o příčinu vzniku homosexuality.Podle vědců z Philadelphia's Monell Chemical Center výsledky jejich studie naznačují, že podpaží homosexuálně orientovaných lidí je překvapivě cítit jinak, než u heterosexuálních osob. Jeden z autorů studie, CharlesWysocki, říká, že podle jeho názoru lze usuzovat na rozdíly na fyziologické úrovni.Nálezy, o kterých je zde řeč a které mají být teprve publikovány v zářijovém vydání časopisu Psychological Science, teprve musejí být ověřeny. Pokud jsou však pravdivé, mohou podpořit důkazy o tom, že homosexualita nenízáležitostí volby, ale něčím, co je zakotveno v biologické podstatě člověka. To by mohlo mít zásadní vliv na sociální a právní postavení gayů a lesbiček.Podle vyjádření psychologů, kteří se tohoto projektu neúčastnili, jde o jednu z mála studií, které ukazují, že lidé skutečně komunikují prostřednictvím pachových signálů, známých jako feromony. Ačkoliv vepře, potkany amnoho druhů hmyzu může pach potenciální partnerky dovést téměř k šílenství, zažili vědci krušné časy, když se pokoušeli dokázat, že i lidé mohou být omámeni vůní.První široce uznávaný důkaz se objevil teprve v roce 1998, když Martha McClintock z University of Chicago dokázala, že ženy, které žijí ve společné domácnosti, mají skutečně tendenci synchronizovat svůj menstruační cyklus.Některé ženy vydávají pach, který na nevědomé úrovni ovlivňuje menstruační cyklus ostatních žen.Neurovědec Wysocki a jeho kolega George Preti zabývající se organickou chemií, studují pach vylučovaný v podpaží už po desetiletí. Preti označuje za hlavního"viníka"pronikavý pach chemické látky, zvané kyselina3-methyl-2 hexanová. Kromě ní však působí tři až čtyři desítky dalších látek, které vytvářejí charakteristickou vůni. Preti a Wysocki dále zjistili, že pach mužského podpaží způsobuje bouřlivou reakci ženských reprodukčníchhormonů a uvádí ženy do veselejší, uvolněnější nálady.V rámci studie publikované v roce 2003 vmísili mužský pot do příjemného parfému a k nasyceným tampónům nechali čichat 18 žen. Tyto ženy byly vystaveny neidentifikovatelné vůni po šest hodin a po dalších šest hodin bylyvystaveny obdobně vonícími placebu.Vědci zjistili, že skutečný extrakt z mužského podpaží nepochybně zlepšil náladu a hladinu určitých hormonů, které mají vztah k fertilitě u většiny žen. Některé ženy ale měly velmi odlišnou reakci: jejich hormonálníhladina zůstala beze změny a jejich nálada se výrazně zhoršila. Následným dotazováním bylo zjištěno, že tyto ženy jsou lesbičky. Tyto studie přiměla Wysockeho soustředit se přímo na vztah mezi tělesným pachem a sexuálními preferencemi.Pro tuto studii Preti vypracoval standardní postup při získávání pachu z podpaží. Nejdříve požádal 24"dárců", aby se týden neholili v podpaží, nepoužívali žádný deodorant nebo parfém či parfémované mýdlo a abynejedli kořeněná jídla a jídla obsahující česnek.Po této"čisticí"periodě pokračovali dárci ve stejném režimu bez vůní a sprchovali se jen večer. Několik dní nosili v podpaží absorbční vložky, které odstraňovali večer a ukládali v mrazáku pro pozdější sběr."Dárci"byli rozděleni do čtyř skupin: heterosexuální muži a ženy, gayové a lesbičky. Ze vzorků potu byly vytvořeny pachy typické pro každou ze skupin.Dvacet osob z každé skupiny potom pachy srovnávalo. Žádný pach nebyl vnímán jako výrazně příjemný. Přesto všechny skupiny preferovaly pach heterosexuálních žen před všemi ostatními. Na pach homosexuálních mužů reagovalyskupiny heterosexuálních žen i mužů výrazně negativně. Pouze muži - gayové na něj reagovali více méně neutrálně.

Je dobře známo, že třídy s malým počtem žáků v prvních letech školní docházky mají příznivý dopad na školní úspěchy dětí během docházky ve srovnání s dětmi z větších tříd. Menší třída umožňuje dětem lépe se zapojit do procesuučení. Zatím se ale mnoho výzkumů nezabývalo dlouhodobým efektem malých tříd. Nová studie, ve které byla zahrnuta velká skupina studentů, sledovaných v průběhu 13 let, ukázala, že čtyři či více let strávených na základní školev malých třídách signifikantně zvyšuje pravděpodobnost, že dítě později složí maturitu, a to především u studentů, kteří pocházejí z hůře ekonomicky situovaných rodin. Tuto studii zveřejnilo květnové vydání časopisu Journal ofEducational Psychology.Autoři studie sledovali téměř 5000 studentů od školky až po 12. třídu na 165 školách, a to v souvislosti s projektem"Tennessee class-size experiment"z osmdesátých let minulého století. Tento experiment, známýjako"Project STAR", zahrnoval náhodně zvolené děti vstupující do mateřské školy, a to buď do malé třídy (13 - 17 dětí), normální třídy (22 - 26 dětí), či normálně velké třídy a pomocnou učitelkou na plný úvazek.Velikost třídy byla zachována po celý den a celý rok. Složení tříd se po čtyři roky neměnilo, zatímco učitelé se náhodně střídali vždy jednou za rok.U všech sledovaných studentů dohromady se čtyři roky docházky do malé třídy pojily s 11,5% nárůstem v četnosti ukončeného středoškolského vzdělání. U dětí s horším socio-ekonomickým zázemím (studenti, kteří měli nárok naobědy zdarma) byl tento efekt dokonce ještě výraznější. Po čtyřech letech strávených v malé třídě bylo procento úspěšně složených závěrečných zkoušek na střední škole pro tyto děti stejné či vyšší než pro děti, které obědyzdarma nedostávaly.

Možnost, že by na školách vznikly poradenská pracoviště, by se měla od září ověřovat na vybraných základních a středních školách a školách pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Jde o součást projektu nazvaného Rozvoj azdokonalení integrovaného diagnostického, informačního a poradenského systému v oblasti vzdělávání a volby povolání (znám je pod zkráceným názvem VIP-Kariéra). V projektu hrazeném z peněz Evropské unie by vybrané školy mělydostat peníze na tři roky na celkem 80 úvazků školních psychologů či speciálních pedagogů, kteří by měli kolem sebe vytvořit tým řešící problémy žáků, a to v širokém spektru od šikany po volbu povolání.

Ministerstvo školství (MŠMT) ani jiný orgán státní správy neuděluje povolení ke konání dětských táborů, nestanovuje podmínky pro jejich konání a nevede jejich evidenci. Na četné dotazy rodičů i organizátorů to uvedlo MŠMT. Podlejeho poznatků je většina táborů na dobré úrovni, ministerstvo ale nehodlá hodnotit, která organizace je dělá lepší a která méně povedené. MŠMT také zdůraznilo, že jím vypracovaný program základní odborné přípravy hlavníchvedoucích dětských táborů musí úspěšně absolvovat všichni hlavní vedoucí z těch neziskových organizací, které obdrží státní dotaci."Je dobré se předem seznámit s organizátorem tábora a požádat o podrobné informace o místějeho konání, zdravotním a hygienickém zabezpečení, kvalifikaci vedoucích, ubytování a stravování, programu a podobně. Seriózní pořadatel má takové informace před začátkem tábora připraveny,"píše se v prohlášení MŠMT.

Základním a středním školám umožnil nový pokyn ministerstva školství (MŠMT) nabídnout žákům výuku některých předmětů v cizím jazyce."Tento krok dává školám šanci učit jazyky jiným způsobem,"uvedla ministryně PetraBuzková. Pokyn MŠMT ovšem neumožňuje učit v cizím jazyce úplně vše. Ministerstvo například nepovolí výuku českého jazyka v cizím jazyce a výuku v předmětech se obsahem vztahujícím se k ČR. Na 1. stupni základních škol nebudemožné učit v cizím jazyce v předmětech vzdělávacího oboru člověk a jeho svět."Výuka reálií v předmětech dějepis, zeměpis, občanská výchova, základy společenských věd, občanská nauka, které se týkají ČR, musí být takézajištěna v českém jazyce,"uvádí dále pokyn MŠMT. V odborně zaměřených předmětech musí učitel naučit žáky i české názvosloví.

Vytvářet lepší podmínky pro začleňování zdravotně a sociálně znevýhodněných a postižených žáků do základních a středních škol si ve svém programovém prohlášení dala za úkol nová vláda premiéra Jiřího Paroubka. Hodlá taképrosazovat kroky pro zajištění bezpečného prostředí ve školách."Ponižování, zastrašování, nezvládnutá agresivita (šikana), projevy rasismu a xenofobie musí být soustavně vytlačovány ze škol,"stojí v programovémprohlášení, v němž se vláda zavázala podpořit instituce, které v této oblasti metodicky a odborně pomáhají školám i rodičům. Vláda také chce v oblasti práce s dětmi a mládeží"vytvářet podmínky pro rozvoj zájmovéhovzdělávání". Zároveň se zaměří na prosazování garanční a atestační funkce státu při práci s dětmi a mládeží a na podporu organizací realizujících zájmové volnočasové aktivity.

Průměrný příjem učitelů v regionálním školství se loni meziročně zvýšil z 18 658 na 19 996 Kč, tedy o 7,2 %. Jejich nominální výdělek tak převýšil celorepublikový průměr o 7,6 %. Nejrychleji přitom rostly příjmy na základníchškolách, kde se zvedly o 9,4 % na 20 245 Kč. Nejvyšší průměrný příjem - 22 187 Kč - ovšem vykázali učitelé vyšších odborných škol. Výdělek středoškolských učitelů vyrostl o 3,3 procenta na 21 476 Kč. Vyplývá to z údajůzveřejněných Ústavem pro informace ve vzdělávání (ÚIV). Ve školství mimo státní správu pracovalo loni 275,7 tisíce zaměstnanců, což je o 2,5 tisíce méně než v roce předchozím. Nejvíce pracovníků ubylo na základních školách (o2,6 %), naopak nejvyšší meziroční přírůstek počtu zaměstnanců (o 2,9 %) vykázaly vyšší odborné školy.

Každý rodič vám asi řekne, že právě jeho dítě je to nejkrásnější. Kanadští vědci však nedávno zjistili, že k méně pohledným dětem se jejich rodiče chovají odlišně. Výzkumníci z University of Alberta sledovali, jak se rodiče kesvým dětem chovají během nakupování - zejména jak se starají o jejich bezpečnost. Ukázalo se, že děti, které výzkumníci předem ohodnotili jako méně pohledné, byly významně častěji svými rodiči přehlíženy.Studie se účastnilo celkem 426 rodičů s dětmi ve věku 2-5 let. Pozorování probíhalo ve 14 supermarketech, každé dítě bylo pozorováno po dobu 10 minut. Pohlednost dětí byla hodnocena na škále od 1 do 10.Výzkumníci hodnotili, zda byly děti v nákupním vozíku připoutány a jak často se od rodičů vzdalovaly na vzdálenost větší než 3 metry. Ukázalo se, že připoutáno bylo 13,3 % nejatraktivnějších dětí, ale jen 1,2 % nejméněpohledných. Méně atraktivní děti se také mnohem častěji pohybovaly samy ve velké vzdálenosti od svých rodičů.Podle hlavního autora studie, Andrew Harrella, nebyly výsledky studie pro rodiče příjemné. Většina lidí se totiž domnívá, že krása dětí v takovýchto věcech vůbec nemůže hrát roli. V dotazníku prakticky každý odpoví v tomsmyslu, že své děti miluje a nechová se k nim různě podle jejich atraktivnosti. Tento výzkum však prokázal, že rodiče se k různě vypadajícím dětem ve skutečnosti různě chovají.Vysvětlení tohoto jevu může vycházet z evoluční teorie. Rodiče nevědomě věnují více pozornosti krásným dětem, protože tyto děti jsou nositeli nejlepší genetické informace.

Výzkumy ukazují, že již čtyřměsíční kojenci mají některé barvy v oblibě více než jiné. Anna Franklin z laboratoře Surrey Baby Lab zkoumala 250 kojenců a zaměřovala se právě na jejich barvové preference. Podle ní existujerozšířený mýtus, že novorozenci jsou barvoslepí. Barevné vidění se však během raného věku dítěte zdokonaluje. V rámci výzkumu použila Franklin množství testů, aby zjistila, jak nejmenší děti vnímají barvy a jaké z nich mají nejraději.Jeden z testů spočívá například v tom, že dítěti je prezentována na monitoru počítače opakovaně jedna barva. Ta je po čase nahrazena jinou barvou a sleduje se, zda při této změně dítě zpozorní. Jindy se používá speciálníkamera, která byla původně vyvinuta pro potřeby testování pilotů RAF. Ta je schopna zaznamenat oční pohyby dítěte a tak umožňuje zjistit, na kterou ze dvou barev se dítě dívá nejdéle.Zjistilo se, že když je dítěti prezentována modrá barva a po čase jiný odstín modré, dítě je považuje za identické a začne se nudit. Avšak pokud je modrá vystřídána zelenou, dítě zpozorní a začne se znova dívat. PodleFranklin z toho můžeme vyvodit, že děti jsou si vědomy toho, že existují různé odstíny téže barvy (tedy odstíny spadající do jedné kategorie).Když se dětem ukazují dvojice barev, mají tendenci dívat se nejdelší dobu na modrou, červenou, purpurovou a oranžovou. Nejkratší dobu naopak věnují barvě hnědé. Pokud je hnědá prezentována ve dvojici s jinou barvou, dávajíděti nejčastěji přednost této jiné barvě. Podle Franklin to může znamenat, že pro nejmenší děti je nejméně oblíbenou barvou hnědá.Některé děti dávají výrazně přednost jedné barvě, zatímco jiným dětem se líbí i několik barev. Franklin ovšem zdůrazňuje, že se jedná o předběžné nálezy, které se opírají o údaje získané na vzorku přibližně 30 dětí ve věku4-9 měsíců. Její tým na výzkumu dále pracuje.Cílem výzkumu je zjistit, co rozhoduje o tom, že některé barvy jsou pro děti atraktivní, zatímco jiné nikoliv. Je to jas, sytost barev, anebo specifická část barevného spektra?Franklin by také ráda zjistila, zda se záliba v určitých barvách mění s věkem a zda je něco pravdy na stereotypu, podle kterého dívky preferují růžovou a chlapci modrou.Preferencemi barev u batolat se zabývala také Nicola Pitchford z Nottinghamu a její kolegyně Kathy Mullen z McGill University v Kanadě. Podle Pitchford začínají děti barvy chápat a pojmenovávat zhruba ve třech letech aněkteré z nich se učí dříve než jiné. Bývají to obvykle barvy, které mají nejraději, zatímco hnědou a šedou barvu, které se dětem líbí nejméně, se obvykle děti naučí pojmenovávat nejpozději. S tím koresponduje skutečnost, žehnědou a šedou barvu zřídkakdy zmiňují rodiče a málokdy se vyskytuje v dětské literatuře a filmech pro děti. Základní barvy jsou zmiňovány častěji než barvy sekundární (růžová, oranžová apod.), zdá se však, že děti se tytosekundární barvy naučí stejně rychle jako barvy základní. Musí tu být tedy nějaká"skrytá"příčina.

Vysoké sebevědomí je příjemné a lidé intuitivně chápou jeho důležitost pro psychické zdraví. Proto se snažíme o zachování a dle možností i posilování pozitivního mínění o sobě samých. Zejména v Americe si pak od zvyšovánísebevědomí svých občanů slibovali nemálo: důsledky měly sahat od snížení kriminality přes redukci počtu těhotenství adolescentů až po výpomoc státnímu rozpočtu, neboť lidé s vysokým sebevědomím vydělávají více peněz a tedyplatí větší daně. Ukazuje se však, že sebevědomí bylo v mnohém přeceněno. Časopis Scientific American uveřejnil na toto téma počátkem letošního roku přehledovou studii Roye Baumeistera a jeho kolegů.Jako jasná věc se například dříve jevilo, že sebevědomí lidé jsou přitažlivější a oblíbenější. Atraktivita i oblíbenost s mírou sebevědomí vysoce korelovaly. Jenže - stačilo se na tyto vztahy podívat trochu kritičtěji azačaly se jevit jinak."Pes byl zakopán"v tom, že všechny uvedené proměnné byly zjišťovány metodou sebeposouzení respondentů. Když se badatelé neptali na atraktivitu a oblíbenost samotných probandů, ale jiných lidí,korelace se vytratila. Lidé s vysokým sebevědomím jsou tedy krásní a oblíbení ve vlastních očích, nikoli však v očích neznámých osob či svých kolegů. To, co se zpočátku jevilo jako silná souvislost mezi vzhledem a sebevědomímjedince, se ukázalo jako jednota pozitivního sebehodnocení sebevědomých lidí z různých hledisek.Podobně padl i mýtus o pozitivním vlivu vysokého sebevědomí na školní a pracovní úspěchy."Na počátku jsme měli všechny důvody se domívat, že v posílení sebevědomí nalezneme silný nástroj pomáhající studentům,"píší autoři zmíněné studie. Naši úvahu podporovaly i starší studie prokazující souvislost mezi mírou sebevědomí a akademickou úspěšností. Některé nové studie však dokonce naznačují, že pouhé zvýšení sebevědomí může akademickouúspěšnost i snížit. Nepotvrdily se ani další přínosy, které byly sebevědomí přisuzovány: redukce rizikového chování mládeže či nižší náchylnost k předsudkům.Je tedy sebevědomí vůbec k něčemu dobré? Ale jistě - minimálně pro dobrý pocit jedince. Zde výzkumné studie prakticky jednoznačně prokazují, že vysoké sebevědomí úzce souvisí s pocitem štěstí. A to není málo.

Moderní antidepresiva v posledních letech významně ovlivnila léčbu deprese. Poněkud stranou zájmu však zůstává jiná, avšak přirozenější metoda boje s depresí - tělesné cvičení. Neustále narůstá množství odborné literatury(včetně nejméně tří studií z letošního roku), která prokazuje, že aerobik stejně jako zvedání závaží jsou účinnými metodami zvládání deprese. Ukazuje se, že tělesné cvičení nezpůsobuje pouze krátkodobou úlevu díky zvýšeníhladiny endorfinů, ale že má i dlouhodobý vliv, pokud jde o pravidelně provozovanou aktivitu.Podle studie uveřejněné v lednovém čísle časopisu Journal of Preventive Medicine je ideální půlhodina cvičení denně šest dnů v týdnu. Autoři výzkumu porovnávali dvě skupiny depresivních pacientů. U skupiny, která věnovalacvičení 80 minut týdně, nebylo zaznamenáno prakticky žádné zlepšení stavu. U druhé skupiny, která cvičila 3 hodiny týdně, došlo k významnému oslabení depresivních příznaků. Účinnost cvičení byla u této skupiny podle autorůstudie srovnatelná se standardními metodami léčby deprese - antidepresivy či kognitivně-behaviorální psychoterapií.