Online archiv

Autor: Alžběta Peutelschmiedová

Ulice jako učebna

Alžběta Peutelschmiedová, 9/2010
la jsem ulicí již po ránu jako obvykle zaplavenou parkujícími auty, když mě z všednodenního zamyšlení vytrhlo hlasité „Hopla!“ To na protějším chodníku mladá žena hlasitě zareagovala na nešikovné zdolávání obrubníku. Svého synka málem vyklopila z kočárku, kterému jsme před lety říkávali golfové hole. Z hlediska mé profese logopedky typ vozítka velice kritizovaný. Batole v něm sedí zády k dospělému, což k vzájemné konverzaci, chcete-li komunikaci rozhodně nepřispívá. Avšak - jak praví klasik - šedá je všechna teorie, zelený strom života! Mladá, na dnešní dobu skutečně velmi mladá maminka, dívčí typ, tak odhadem něco přes dvacet, celá v černém, s černou kšiltovkou na hlavě dala mým úvahám zcela jiný směr. Svěžím tempem pokračovala v jízdě a současně svého synka, kterému jistě chyběl nějaký ten měsíc do věku dvou let, atakovala hlasitými dotazy: „A toto je?“ Chlapcovu odpověď jsem přes silnici nezachytila, zato maminčinu odpověď - „Ano, správně, je to volvo“ - ano. A hned následovala další otázka a další, s upřesněním: „A ten bílej?“ To už jsem svou chůzi na protějším chodníku přizpůsobila sledované dvojici, aby mi nic z jejich konverzace neuniklo. Byla to radost! Ne proto, že hošík na všechny dotazy podle reakce své maminky správně odpovídal (zřejmě tu hru spolu nehráli poprvé). Plesalo mé srdce logopedky! A jeho potěšení narůstalo, když mladá žena k podvědomému procvičování barev přidala i směrovost - otázkou: „A tamto naproti ?“. Na každou - ve věku zúčastněného dítěte jistě ne úplně správně artikulované slovo - zazněla perfektně artikulovaná odpověď. Prostě - fonematický sluch dostával svou potřebnou dávku přirozeného procvičování. Co věděla mladá žena o prospěšnosti svého jednání? Řekl jí někdo, jak svému dítěti prospívá, jak je dobře, že všechno komentuje, jak rozumně vychází z klukovského zájmu o auta, jak určováním jednotlivých značek procvičuje rozlišování tvarů, což chlapci jednou hodně pomůže při zvládání počátečního čtení? Byla jsem v silném pokušení na mladou ženu promluvit, říct jí tak obyčejně, lidsky, jak mě její chování potěšilo. Ale netroufla jsem si, s ohledem na značnou generační vzdálenost a zjevně jinou, rozdílnou -takříkajíc - životní filozofii. Ještě jsem zaznamenala konstatování - „Ano, to je škodovka, to je móc stará škodovka.“ - když jsme se skupinou chodců dorazili ke světelné křižovatce. Při čekání na zelenou stačila mladá žena ještě reagovat na spontánní dětský projev poopravením: „To nebyl firemní autobus, to byla městská hromadná.“ Vůbec si nedělala hlavu z použití složitějších výrazů. Proč také? Slovně přivítala také „zeleného panduláka“, který nám všem dovolil přejít frekventovanou silnici. Hošíka ten slovní pingpong viditelně - vlastně slyšitelně - stále bavil. V chumlu pospíchajících jsem stačila zaslechnout: „To byl bavorák? Ani jsem si nevšimla. Jenom jestli nekecáš!“ Ten slovní obrat mě vůbec nerozladil. Nevím, kam ta mladá maminka s chlapcem pospíchala. Mě podarovala. Bylo mi najednou nějak veseleji, třebaže se ulice ještě ani neprobrala z ranního zádumčivého podzimního oparu.

Příběh jednoho koktavého

Alžběta Peutelschmiedová, 11/2006
Frederick Pemberton Murray, Susan Goodwillie Edwards Brno, Paido 2006, 126 s.

Terapie narušené komunikační schopnosti

Alžběta Peutelschmiedová, 5/2005
Viktor Lechta a kolektivPraha, Portál 2005. 392 s.Nabídkou publikace Terapie narušené komunikační schopnosti pokračuje nakladatelství Portál ve šťastně započatém trendu českých překladů odborných titulů z oblasti logopedie vydávaných v posledních zhruba deseti letech veSlovenské republice.Jméno profesora PhDr. Viktora Lechty, Ph. D. - předního představitele logopedie jako autonomního vědního oboru nejen na Slovensku - je doplněno dodatkem ,a kolektiv', což reprezentuje skutečně mezinárodní autorskýkolektiv, přesahující středoevropské rozměry.Podle autorových slov v předmluvě má publikace polyfunkční poslání. Je určena nejen studentům v různých formách studia a logopedům v praxi, ale"...i studentům a graduovaným odborníkům ze všech souvisejících oborů,zabývajících se nějakým způsobem narušenou komunikační schopností (hlavně speciální pedagogiky, medicíny, psychologie a lingvistiky) ...".Ani více než třísetstránkový rozsah publikace nebyl dostačující pro vyčerpávající prezentaci náhledů na terapii všech druhů narušené komunikační schopnosti. Záměrem autorského kolektivu bylo předložit zainteresovanéodborné veřejnosti alespoň ty nejfrekventovanější druhy narušení.První kapitola se zaobírá metodami a technikami logopedické terapie a principy jejich aplikace. Zdůrazňuje potřebu celostního zaměření terapie. V případech symptomatické terapie je zřejmý odklon od dřívějšího striktněproklamovaného celkového odstranění problému k reálnějšímu úsilí o co nejbližší přiblížení se kodifikované normě dané jazykové pospolitosti.Kapitola nadepsaná Terapie narušeného vývoje řeči předkládá terapeutické strategie a postupy, členěné na direktivní a nedirektivní komunikační techniky. Zakončena je náhledem na úlohu rodičů v terapii a na modelylogopedické péče. Následuje bohatý seznam dalších studijních vzorů a materiálů, nejméně z poloviny zahraniční provenience.Zbývajících sedm kapitol je věnováno terapii palatolalie a velofaryngální dysfunkce, terapii poruch hlasu, dyslalie, afázie, dysartrie - okruhů zdaleka se již vymykajících obecně vžité představě o narušení komunikačníschopnosti pouze v dětském věku.Kapitolu prezentující terapii koktavosti mohou odborníci konfrontovat s rozsáhlejší monografií Viktora Lechty, jejíž český překlad Koktavost - komplexní přístup vydalo nakladatelství Portál v minulém roce.Poslední kapitola recenzované publikace zaměřuje pozornost na specifické poruchy učení. Je poněkud s podivem, že v rozsáhlém seznamu literatury ke zmiňované kapitole se jen sporadicky objevuje jméno Zdeňka Matějčka. A jemožná ku škodě věci, že zcela absentuje - svými publikovanými názory mnohdy zdravě provokující a inspirativní - Václav Mertin.Překlad Terapie narušené komunikační schopnosti bude českou odbornou veřejností nepochybně přivítán vstřícně a s nepředstíraným zájmem. Zájem by však měl být do budoucna přetaven v profesní aktivity.

Koktavost u dětí školního věku

Alžběta Peutelschmiedová, 1/2005
Carl W. DellBrno, PAIDO, 2004, 80 s.Hlavní snahou autora publikace s upřesňujícím podtitulem"Manuál pro logopedickou intervenci"je předložit praktické návody pro práci s koktavým dítětem. Základem je důraz na nedirektivní formu terapie, která vždyzačíná rozhovorem a navázáním spolupráce s učitelem dítěte a vnímavým pozorováním klienta v jeho obvyklých životních situacích. Zde Carl W. Dell zachází do nejjemnějších návodných detailů. Mnohého českého logopeda možná zarazívýzva, aby příležitostně poskytl dítěti prožitek neplynulosti řeči ve vlastním mluvním projevu, jakéhosi normálního lehkého výpadku plynulosti. U dítěte tak podvědomě navodí pozitivní myšlení. Jaký rozdíl ve srovnání sestriktním požadavkem řečového vzoru antického rétora, s jakým se často setkáváme v českých zemích!C. W. Dell se zabývá i problémy časové tísně a nedostatku specifických zkušeností intervenujících odborníků, s čímž souvisí i jejich nízká profesní sebedůvěra tváří v tvář koktavosti. Váhavost logopedů je podle Dellavýstižně obsažena ve vyjádření jednoho z nich:"Vím toho hodně o koktavosti, ale málo o tom, jak pracovat s balbutickým klientem."Publikace Koktavost u dětí školního věku má - mimo jiné - přimět logopedy k tomu, abyprávě u nich řečově handicapované děti nacházely porozumění, pocit přijetí, akceptace a vřelého soucítění, aby logopedova pracovna pro ně byla bezpečným místem, kde mohou volně koktat a ptát se na všechno, co by o svém tíživémproblému chtěly vědět.Logoped se nezabývá pouze projevy koktavosti, ale upoutává pozornost dítěte na fáze jeho plynulé řeči, učí ho všemi smysly vlastní plynulou řeč identifikovat. Vede k aplikaci nestrukturovaných logopedických setkání, sgradováním řečové zátěže, i s občasným prožitkem pocitu neúspěchu. Teprve se závažností projevů koktavosti se stupňuje rovněž direktivnost logopedova přístupu. Dříve než začne usilovat o modifikaci projevů balbuties, učí dítěvlastní koktavost si určitým způsobem"osahat". Zkušený logoped vyznává autorovo přesvědčení, že sama řečová aktivita dítěte není tak důležitá jako změna jeho postojů. Jedním z hlavních cílů terapie je redukceemocionálního dopadu poruchy.Pozornosti autora knihy neunikli ani lidé"kolem dítěte", které však zásadně nikdy nepodrobuje kritice. Hlavně proto, že podle jeho přesvědčení potřebuje dítě, které koktá,"lázeň komunikační svobody".Nejen z lidského hlediska jsou pochopitelná slova C. W. Della, jimiž se obrací k logopedům, aby se svěřenými dětmi zacházeli poctivým, otevřeným způsobem a aby především a vždy zůstali přirození.Na několika desítkách stránek publikace Koktavost u dětí školního věku najdou ti, kteří chtějí koktavým dětem pomoci, mnohé náměty k přemýšlení. Zcela v duchu závěrečné věty:"Spojme a sjednoťme naše poznatky vesnaze dále zlepšovat pomoc nabízenou dětem, které koktají."