Online archiv

„Sdělená radost, dvojnásobná radost; sdělená starost, poloviční starost,“ tvrdí známé přísloví. Přesto je náš svět plný tajemství. Těch sladkých a vzrušujících, ale i těch tíživých. A jsou i tajemství, která nás přitahují a děsí zároveň. Jirka na sebe „poví, i co neví“, zatímco Igorovo soukromí je jedno velké tajemství. Čím to? Laika většinou napadne, že Jirka bude svatoušek, zatímco Igor moc dobře ví, co a proč skrývá. Psychologové většinou připustí o něco vyšší pravděpodobnost, že Igor nebude bez hříchu, nicméně se hned rozpovídají o vlivu výchovy, osobnostních vlastností a situačních faktorů. Zkrátka a dobře tajemství a tajnůstkářství může mít mnoho příčin a důvodů. A některé z nich jsou přitom stejně zajímavé jako tajemství samo. A co vy: jste spíše Igor nebo Jirka? Nějaké tajemství jsme v průběhu života měli všichni. Většinou se týkalo drobných provinění, jichž jsme se dopustili. Někdy to bylo jenom naše tajemství, zatímco jindy jsme hřešili společně s kamarády a sdílené tajemství nás spojovalo. A pak jsme také měli tajemství pozitivní, u nichž jsme se vlastně těšili, až je prozradíme - a hledali tu nejvhodnější chvíli: osobní setkání, narozeniny… Jsou ale i tajemství, u nichž o obsah vlastně nejde: hlavní je vzbudit v ostatních dojem, že víme něco tajného, něco, co zůstává obyčejným lidem skryto, případně ovládáme praktiku, o níž normální smrtelník nemá ani zdání. Například různé sekty se snaží vzbuzovat dojem, že znají „smysl života“, „podstatu vesmíru“, případně dokáží „posílat energii“ a tak podobně. Chtějí vzbudit naši zvědavost, obdiv a potřebu dozvědět se „to zásadní“ - což ovšem bez vstupu do sekty nelze. Často i řadovým členům zůstává skryto tajemství: totiž že sekta žádnou tajnou znalostí či dovedností nedisponuje. I někteří lidé se snaží vzbuzovat dojem tajemnosti, jímž chtějí zvýšit svou přitažlivost a vzbudit zájem druhých.

Neuropsychologie je v Čechách pověstnou popelkou. Psychologové si odmítají připustit, že psychiku tvoří mozek, ve výzkumu se zoufale nedostává peněz a lékaři nemají pochopení. Z neuropsychologa Petra Kulišťáka přesto čiší vtip a dobrá nálada.

V pomáhajících profesích mají své místo jak dobrovolníci, tak placení profesionálové. Na jedné straně osobní nasazení a zájem společně s jistou naivitou. Na straně druhé specifické znalosti, systematika a nebezpečí vyhoření. Kdy zapojit jedny nebo druhé?

Odpovědnost za nesplácení dluhů leží v prvé řadě na dlužnících samých, říká exekutor Stanislav Pazderka. Jsou to zletilé osoby, plně způsobilé k právním úkonům a k odpovědnosti za svůj život.

„Kdo šetří, má za tři,“ říkávalo se. Současnost je však jiná: doslova na každém rohu se setkáváme s nabídkami snadných a rychlých úvěrů, peníze nám dovezou až do domu a koupě na splátky jsou čím dál oblíbenější.

Dělejte, co umíte, nejlíp, jak to dokážete. A využijte k tomu všechny zdroje, které máte uvnitř sebe k dispozici. Tak podle Nadi Grosamové, specialistky na vrcholový management, hovoří koučové ke svým klientům.

„Jsi psycholog – to si neumíš poradit?“ Někdy žertovně, jindy vážně míněná věta, kterou adresáti zpravidla nemilují. Veřejnost má jasno: psycholog by měl umět poradit i sám sobě. A jaké je mínění odborníků?

Měli bychom se věnovat zejména kultivaci politiky, daňovým reformám a boji proti korupci, říká primátor hlavního města Prahy Pavel Bém. Naše protidrogová strategie je moderní a efektivní.

Postavičky cizinců fotící si v noční Praze „Hradčana“ s bleskem nám připadají úsměvné; hovořit s nimi může být poučné a vzato kolem a kolem do naší země přivážejí spoustu peněz. Avšak lidé odlišných kultur k nám přicházejí z jiných důvodů, než jsou krásy Prahy...

A když ne piluli, tak aspoň operaci, popisuje požadavky současných pacientů psychiatr Radkin Honzák. Každá nemoc je přitom psychosomatická -i jednoduchá zlomenina, dodává.

„Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem“ a „Čím dřív, tím líp“ – tato kombinace přísloví jako by ovládala velkou část rodičů dnešních předškoláků. Anglické školky se v naší zemi pomalu stávají standardní nabídkou a mnozí rodiče s výukou cizímu jazyku začínají již u batolat či dokonce kojenců.