Televize - škodná bedna
Jeroným Klimeš, 12/2009Jednoho krásného pondělního rána jsem nastavoval rozeštelované dálkové ovládání tchánovy televize. Když tu zírám na scénu, jak jeden chlap chladnokrevně utopil druhého. Opravdu bylo vidět, jak ho zatlačil pod vodu, jak ten se zmítal a vypouštěl bublinky, až zůstal bezvládně ležet na hladině. Trochu fascinovaně jsem na to zůstal koukat, když jsem zjistil, že nejsem sám, kdo na to fascinovaně kouká. Tuto brutální scénu sledovala skrz prsty i má pětiletá dcera. Samozřejmě nevím, co té scéně předcházelo a co následovalo, protože jsem to hned přepnul na jiný kanál. Potom jsem si ale vzpomněl, jak často rodiče řeší otázku, zda mají vzít dítě na pohřeb dědečka, nebo zda mu dokonce mohou ukázat otevřenou rakev. Přitom jsou to často ti samí rodiče, kteří považují za normální, že doma běží televize jako kulisa. Dítě, které se nesmělo rozloučit s dědou, zhlédne pár brutálních vražd v televizi. A všichni se tváří, jako by televize byla pro dítě méně traumatizující než dědův pohřeb. To dosvědčuje i odpověď Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, které jsem se svěřil s tímto zážitkem. Napsali mi, že ten film je jakási scifi, že to nebyla vražda, ale prý dobrovolná eutanázie stoletého dědy a že na to nebudou reagovat. Takže je v pořádku, když děti v pondělí ráno, kromě Kouzelné školky, občas zhlédnou i nějakou tu eutanázii... Jednou jsem viděl disneyovskou pohádku, kde skupina hrdinů hledala telefonní číslo v seznamu, co visíval v budkách. Očekával jsem, že si nalezené číslo opíší a poběží dále. K mému překvapení tito goodmani jednoduše vytrhli ze seznamu celý list. Přímo pohádkový návod, jak naučit děti vandalismu. Blíží se Vánoce a televize budou bojovat o diváka. A tak je nasnadě si zopakovat pár pravidel zdravého sledování televize. 1) Žádná televize v dětském pokoji. 2) Televizi nepouštíme jako kulisu. 3) Díváme se na jeden pořad denně. (Ostatní hodnotné pořady si můžeme nahrát na video a pustit jindy.) 4) Scéna, která je nevhodná pro děti v realitě, zůstává pro ně nevhodná, i když ji přenáší televize. (Televize je něco jako okno do dvora – může škodlivost scény oslabit, ale nemůže ze škodlivé scény udělat scénu prospěšnou.) 5) Hovoříme s dětmi o tom, co jsme viděli. (Výzkumy potvrzují, že rodičovské okomentování nevhodné scény dokáže eliminovat její emocionální působení na děti.)