Online archiv

Milá Michaelo, přečetl jsem si váš článek o hypnóze v Psychologii dnes č. 5 a chci vám za něj vyslovit uznání. Je výstižný, velmi se mi líbil, včetně uvedené kazuistiky. Jen na televizní pořad jste mohla být přísnější. Nepodporoval dobrý vztah veřejnosti k hypnóze, když některé sugerované situace působily jako zesměšňování hypnotizované osoby. Srdečně zdraví

Alena Plháková Praha, Grada 2006, 328 s.

Alena PlhákováPraha, Academia 2004. 472 s.Autorka knihy, docentka Plháková, se na olomoucké katedře psychologie zabývá teoretickými problémy psychologie, dějinami psychologie, inteligencí a duševními procesy. Prošla výcvikem ve skupinové psychoanalytické terapii,pracovala v pedagogicko- -psychologické poradně, v psychiatrické léčebně a jako vedoucí manželské poradny. To vše, zároveň s bystrým pozorovatelským talentem pro psychologické problémy každodenního života, dokázala zúročit vesvé učebnici a podat předmět, často považovaný za nudný, velmi zajímavou, aktuální a podnětnou formou. Kniha obsahuje systematický výklad pojmů, poznatků a teorií, které musí obsahovat každá učebnice obecné psychologie: odsenzorických procesů přes paměť, učení a myšlení až po motivaci a emoce, navíc s důkladnou kapitolou o vědomí a o imaginaci. Vše je oživováno příklady z výzkumů i z autorčiny klinické a poradenské praxe. Plháková se nevyhýbáani filozofickým a teoretickým úvahám a při kritickém konfrontování různých názorů skromně, ale otevřeně sděluje, k čemu se sama přiklání. Pohledy zahrnují přístup psychodynamický i kognitivní, ale také hledisko evoluční,behavioristické a neuropsychologické. Text je dobře rozčleněn, důležitá slova jsou vytištěna tučně, příklady či ukázky petitem. Autorka sahá vesměs k původním pramenům. V knize se odráží její znalost nejnovější světovéliteratury, ale na rozdíl od autorů, kteří v zaujetí zahraniční literaturou ignorují autory české, nezapomene ukázat v každé kapitole, čím k dané otázce přispěli naši lidé. Jako ilustrace, že se kniha skutečně dobře čte, můžeposloužit několik ukázek z kapitoly o motivaci. V souvislosti se sebezáchovnými motivy autorka poukazuje na aktuální problém sebedestruktivního chování současných atentátníků. U hladu a žízně si povšimne, že někteřífrekventanti skupinových výcviků si s sebou nosí láhve s vodou, které se napijí, když u nich vznikne napětí. Při výkladu teritoriálního chování autorka uvádí jako zkušenost, že někteří cestující neochotně odstraňují i vpřeplněném vlaku ze sedadel tašky, které druhým zabírají místo. Známé výzkumy motivace po dosažení úspěšného výkonu a vyhnutí se neúspěchu autorka doplnila poznatkem o sociálně podmíněné kontrastní potřebě"vyhnout seúspěchu"např. u žen, jimž by úspěchy v povolání mohly nepříznivě ovlivnit naději na vytváření intimních vztahů s muži, tradičně očekávajícími ženskou submisivitu. Stojí za povšimnutí, že renomovaný autor základníchučebnic psychologie, profesor Milan Nakonečný, nepojal mladší docentku jako nevítanou konkurentku, ale přivítal její dílo nadšenou předmluvou, podtrhující, že autorka dokázala z abstraktních teorií a konceptů vytvořit"skvělou původní odbornou českou knihu". S jeho hodnocením se mohu jen ztotožnit. Je to výborně napsaná učebnice.