Online archiv

„Dnes ne, bolí mě hlava.“ Tahle věta tradičně ilustruje situaci, kdy se neshody nebo nespokojenost ve vztahu promítají do partnerského sexu. Dávno už to není jen typická výmluva manželek. V poslední době totiž přibývá žen, které si stěžují, že manželskému sexu se vyhýbá muž.

Poslední student opustil posluchárnu a my tu sedíme sami. Radvan Bahbouh už dvacet let učí budoucí psychology, jak náležitě prověřovat vlastní i cizí domněnky. S nadsázkou říká, že kvůli lepšímu pochopení psychologie vystudoval také matematiku a medicínu, a do budoucna se nevyhýbá ani dalším oborům.

Dne 14. října vnikla do budovy střední školy ve Ždáru nad Sázavou 26letá žena s nožem. Zranila čtyři lidi, z toho jednoho studenta smrtelně. S nožem už útočila před dvěma lety v základní škole v Havířově. Když se prokázalo, že trpí schizofrenií, nastoupila k soudně nařízené léčbě v opavské psychiatrické nemocnici. Letos v březnu byla propuštěna s tím, že postačí ambulantní péče. O půl roku později si na internetu náhodně vybrala žďárskou školu a zaútočila znovu. Ředitel opavské psychiatrické nemocnice rezignoval, pachatelka je ve vazbě. Zajímalo nás, zda se nebezpečí opravdu nedalo predikovat a zda existuje i jiná prevence, než pacienty s podobnou diagnózou prostě internovat na uzavřených odděleních.

Rozhovor s párovým terapeutem Slavojem Titlem

Nedávno se mi svěřil kamarád, že od té doby, co objevil na internetu tvrdé porno, se bez vzrušení, které mu přináší, neobejde. Představuje si sexuální násilí, incest, ženy s penisem znásilňující muže. Přitom je ženatý, má dvě děti a nikdy předtím podobně zvrácené choutky neměl. Mohlo je způsobit sledování pornografie?

Sinolog Martin Kříž strávil v Číně několik let jako reportér a novinář. Dnes mimo jiné doprovází delegace obchodníků i politiků jako tlumočník, ať našich do Číny, nebo čínských k nám. Jeho úkolem prý není ani tak překládat slova a věty, jako přenášet odlišný kulturní kontext.

Zeptali jsme se Martina Hollého:

Stojím v malé místnosti věnované jedné části neurotréninku - mozkostřelbě. Na hlavě nezbytnou čelenku se senzory na snímání mozkových vln. V ruce pistoli, před sebou terč. „Mentální trenér“ mě stručně instruuje - silou myšlenky zaměřit pokud možno na střed terče a vystřelit (vše se odehrává jen v hlavě, rekvizita v ruce má nejspíš sloužit k vyšší motivaci - na mě moc nezabírá). Pak zkusit co nejrychleji navodit stav psychického uvolnění, který „odblokuje spoušť“, znovu zamířit a vystřelit. Mladý muž s vizitkou „mentální trenér“ má na sobě bílý, pečlivě naškrobený a nažehlený plášť, což automaticky asociuje oslovení „pane doktore“, byť tento titul na vizitce rozhodně nemá. Prostě vědecká metoda a odborná autorita, žádná laciná legrácka, říkám si v duchu a myslím na to, že mnozí skuteční lékaři se ve svých ordinacích spíš snaží o méně formální oblečení, aby nezvyšovali psychologický odstup od pacientů a navázali s nimi užší kontakt. Věřila bych, že si leckterý střelec s chutí představí místo terče tvář svého šéfa nebo tchyně a že to může být poměrně osvěžující psychohygienická technika. Míjím terč a upřímně přiznávám, že mě to nebaví. Pro mozkostřelbu evidentně nejsem ta pravá cílová skupina. Nemohu se zbavit dojmu, že je to poněkud nákladnější mentální hračka pro ambiciózní, movitější muže, kteří nezažili povinnou vojenskou službu. Ani na mindballu, „unikátním švédském přístroji, který funguje na principu EEG biofeedback“ nakonec neboduji. Dle informací na webu společnosti Commservis slouží „k tréninku koncentrace a je také výborným doplňkem společenských a firemních programů“ -verze, kterou hrajeme s mentálním trenérem je pro dva účastníky, kteří proti sobě posouvají kuličku po dráze, opět silou své uvolněně koncentrované mysli. „Jestlipak je trenér proškolený, aby klienta nechal chvíli vyhrávat?“ ptám se sama sebe při pohledu na pohybující se kuličku. Nakonec se zeptám nahlas. „Zpočátku pozornost těká, snažím se člověku dát čas, aby se uvolnil, aby to viděl na grafu. Je demotivující, abych ho hned porazil, to by trénink nebyl efektivní,“ říká otevřeně pracovník tréninkového centra Inner Winner Intitutu Jiřího Vokáče Čmolíka

Občas rádi přistoupíme na romantickou hru se srdíčky: tu srdce překypuje láskou, hřeje nás u něj vlídné slovo a jindy plane vášní. Ale ve skutečnosti víme, že tím pravým sídlem emocí i ostatních mentálních procesů je mozek. A že ho můžeme rozvíjet, a tím osobnostně růst.