Online archiv

„No jó, ten musí mít extrabuřty!“ Tohle rčení užívala moje babička pokaždé, když chtěla dát najevo nesouhlas s tím, že si někdo vybírá v jídle. Kdo by tušil, že za pár desítek let se ukáže, že existují lidé, a není jich málo, pro něž jsou ty „extrabuřty“ doslova životně důležité. A že v supermarketu budou viditelně označené uzeniny, včetně těch buřtů, které obsahují jen čisté maso a tuk bez obilných příměsí.

Nezvyklé zranění od kocoura, který dosud nikoho nepodrápal, budilo podezření i proto, že se mělo odehrát v zimě. Proč by Lucie běhala venku v tričku s holýma rukama, říkala si matka. Po čase si všimla, že dcera už má podobných ranek víc - některé zhojené, jiné čerstvé. Reakce chatujících maminek ji jen utvrdily v tom, co od počátku tušila: Její dcera si zranění způsobuje sama. Řeže se na pravém předloktí (je přece levák!), nejspíš žiletkou. Ale proč?

Snad každé dítě někdy vysloví přání mít doma zvířátko. Reakce rodičů se pohybují na široké škále od nadšeného souhlasu po striktní odmítnutí. V repertoáru některých rodin najdeme i podmínečnou variantu z našeho titulku, případně požadavek, jak má vypadat příští vysvědčení, aby si potomek zvířecího mazlíčka zasloužil. Co můžeme od dítěte reálně očekávat a co mu vztah ke zvířeti přináší? P táme-li se dětí, jaké by chtěly zvířátko, nejčastější odpověď zní pes, pak následuje kočka. V seznamu

Pořád sebou v lavici šije, houpe se na židli, kroutí se při psaní. Anebo sedí vcelku klidně. Ale v každém případě se zdá, že učivo jde jedním uchem tam (kdoví jestli) a druhým ven. Pořád něco zapomíná. A pak najednou tu písemku dá docela slušně. Nebo dokonce výborně. Dostává už konečně rozum? Ach jo, zase nic…

Nejčastější změny v bytě probíhají v dětských pokojích. K důležitým milníkům v jejich proměnách patří počátky školní docházky. Je to možná i poslední šance, jak do těchto prostor vnést bez lítého boje i náš estetický cit a představy o zdravém bydlení a životním stylu.

Na prvním stupni základní školy jsem si občas od spolužáků vyslechla, že jsem „tlustoprd“. Dnes by tak dívku stejné postavy nikdo neoznačil. Ne proto, že tlustoprd je termín politicky nekorektní, ale proto, že by nikomu nepřipadala tlustá.

V červnu se třídy začínají pomalu vylidňovat. Žáci odjíždějí s rodiči na cenově výhodné předsezonní dovolené. Kantor musí vydržet až na konečnou. Vždyť má celé prázdniny, pak si odpočine habaděj, říkají si mnozí závistivě.

„V hodinách stále vyrušuje, žádám nápravu.“ Rodič dočte poznámku v žákovské knížce, vezme propisku a odpoví učiteli: „Nedojídá večeři a zapomíná vynést smetí, žádám nápravu.“ Klasický předinternetový rodičovský vtip naznačuje, že nedostatky v komunikaci školy s rodinou nejsou ničím novým. Problém však bývá na obou stranách.