Online archiv

Autor: Hana Fifková

Transsexualita ve filmu Dánská dívka

Hana Fifková, 3/2016
Film Dánská dívka (Danish Girl) byl natočen na základě skutečného příběhu dánského malíře Einara Wegenera a jeho ženy Gerdy – příběhu prvního historicky doloženého procesu přeměny pohlaví, a to přeměny z muže na ženu. Film nás zavede do Kodaně dvacátých let minulého století. Einar je významný krajinář, Gerda se snaží prorazit jako portrétistka a jejich vztah se nedá popsat jinak než jako láskyplný. Jednoho dne se Gerdě nedostaví figurantka k sérii baletních portrétů a ona požádá svého manžela, aby za ní zaskočil a seděl jí jako model. Nevědomky tak odstartuje proces Einarova sebepoznání a zároveň jeho cesty k sobě jako k Lily – k ženě. Mimochodem – pokud byste chtěli tomu, co prožívají lidé s transsexualitou (a v tomto ohledu je vcelku jedno, zda Lily byla transsexuální, nebo intersexuální, jak uvádějí některé zdroje), dobře porozumět – nečtěte odborné publikace a vypravte se do kina. Je tam úplně všechno. První zmatek v souvislosti s prvním převlečením se do ženského oděvu, potřeba vyjít jako žena ven a být okolím jako žena akceptován, dvojí život, který v této souvislosti mnoho transsexuálních lidí vede a především stále narůstající, neodvratitelná a nezastavitelná touha stát se sebou samým. Transsexualita je zásadní rozpor mezi tělesnou schránkou a s tím související rolí ve společnosti a mezi psychickou příslušností k rodu – mužskému nebo ženskému. Jde o velice závažnou vrozenou poruchu, která je záludná v tom, že o ní dotyčný člověk nemusí dlouho vědět a navenek není dlouho vidět. Skrývat skutečnou identitu před sebou samým lze totiž poměrně dlouho, pomáhá v tom celá řada psychických obranných mechanismů. Díky Dánské dívce ale pochopíte, že to nejde donekonečna. Když transsexuální člověk jednoho dne své opravdové identitě pootevře škvírku, nikdy už se šuplík nedá zavřít. Čím víc si transsexuální člověk dovolí být sám sebou, tím nemožnější je jeho návrat zpátky do původní role. Ve filmu je nádherný dialog, ve kterém Gerda prosí Lily, aby se jí její Einar, její muž, vrátil aspoň na chvíli zpět. Lily (byť si je plně vědoma toho, že pro ni Gerda dělá všechno, co jen lze) ovšem zdánlivě tvrdě odpovídá: „ Ne, to nejde, Einar se už nikdy nevrátí.“ Nějakou dobu se Einar/Lily spolu s manželkou snaží navštěvovat nejrůznější odborníky, protože nerozumí tomu, co se děje. Dostane od nich celou paletu diagnóz – sexuální perverzí počínaje a schizofrenií konče. Na omluvu lékařské vědy je nutné říci, že v té době měla s transsexualitou pramalé zkušenosti. Lily se nakonec spolehne na svůj zcela zdravý rozum. Přesvědčí sebe i Gerdu o tom, že nejde ani o sexuální úchylku, ani o schizofrenní blud, ale že skutečně ženou je. Za pomoci Gerdy začne postupně ve všech oblastech života jako žena žít. Zásadní pomoc pak najde v osobě dr. Warnerkrose, který Lily opakovaně na klinice v Drážďanech operuje. Jde v té době o unikátní zákroky, pomocí nichž jsou postupně odstraňovány mužské pohlavní orgány a vytvářeny pohlavní orgány ženy. V rámci série operací dochází i k pokusům o transplantaci vaječníků a dělohy. Lily nakonec umírá rok po posledním zákroku. Jak jsem již uvedla, pokud se chcete o transsexualitě něco dozvědět, běžte na film Dánská dívka. To ale není všechno. Jako bonus totiž dostanete jednu z nejdojemnějších love story, jakou jste kdy viděli. Láska, má-li býti pravá, musí obsahovat loajalitu a soucitnost v té nejkrásnější a nejlaskavější podobě – a přesně tak svého Einara / svou Lily miluje žena Gerda.

Co prozradí film Nymfomanka?

Hana Fifková, 2/2014
Ve filmu nám režisér Lars von Trier nabízí pečlivou studii života ženy, kterou bych jako sexuoložka určitě právem za nymfomanku označila.

Jsem tranďák!

Hana Fifková, 1/2004
Tereza Spencerová; Praha, G plus G 2003. 126 s.Tereza Spencerová, jedna z výrazných postav české novinářské komunity, prošla procesem přeměny pohlaví. Její kniha Jsem tranďák! je v naší historii teprve druhou knihou, autenticky se zabývající transgender problematikou očimavlastního prožitku (první byla publikace Monika Němcová - Míla Němců - Robert Němec). Pokud ale čekáte autobiografický příběh plný depresí, neštěstí a stesků na nespravedlnost přírody, čekáte marně. Tereza téma uchopila slehkostí, bravurou a švihem sobě vlastním. V další části je popsána historie vývoje medicínského pohledu a medicínských způsobů řešení transgender problematiky. Tereze se povedlo velice zajímavým způsobem toto téma převést zapomoci laicky srozumitelných a čtenářsky atraktivních výrazů do napínavého vyprávění, proloženého zkratkami osobních příběhů jednotlivých aktérů. Neméně zajímavý je pak i kontext zeměpisný, kulturní a náboženský. Originálnímpříspěvkem je následný popis vývoje transkomunity v naší republice, založení občanského sdružení Transforum (zde byla Tereza jednou z hlavních postav) a peripetií spojených se snahou o podporu emancipace transgender lidí v soběi navenek, s úsilím o osvětu a změnu postojů majoritní společnosti. Veliký prostor pak Tereza věnuje obci českých sexuologů a speciální účty si vyřizuje s komisí schvalující chirurgické zákroky procesu přeměny pohlaví. Zcela jírozumím a většinu jejích výhrad považuji za oprávněnou. Nutno podotknout, že Tereza absolvovala proces přeměny pohlaví již před časem a mnoho věcí se od té doby, alespoň doufám, výrazně změnilo. V poslední části pak nám Terezadovoluje o něco více nahlédnout do svého života, speciálně pak do období pooperačního. Nerada bych svými těžkopádnými interpretacemi jakkoli měnila význam jejích přesných formulací se všemi barvami a vůněmi, váženými snad nalékárnických vahách. Hovoří zde s velikou upřímností o hledání sebe sama, hledání své skutečné identity, svého postavení mezi lidmi, své svobody a svého klidu. Tereza vždycky byla, je a bude výrazná osobnost, bojovnice, chytráa vzdělaná diskutérka, člověk se vzácným darem humoru i sebeironie a neodmyslitelnou permanentní potřebou zabývat se věcmi veřejnými. Její podíl na zvyšování informovanosti majoritní společnosti o transgender problematice jeveliký a osobní nasazení obdivuhodné. Žije tak, jak nakonec i sama uvádí v závěru své knihy:"Jsem tou nejlepší ženou, jakou mohu být, aniž bych tím nějak omezovala své ego, a jak říká moje kamarádka Milka - tak to bernebo nech být."Tak já bych si to, milá Terezo, dovolila brát - a moc Ti děkuji.