Pojmové myšlení zvířat
ilustrační foto archiv, 2/2006Pojmové myšlení jsme zvyklí spojovat se slovy našeho jazyka. A jelikož zvířata nemluví, máme tendenci se domnívat, že se jich pojmové myšlení netýká. Co se však stane, když se pokusíme naučit je našemu jazyku? Množství pohádek,mýtů, bájí a skazek, v nichž vystupují mluvící zvířata, dokládá, že taková myšlenka lidi opakovaně napadala. A stranou snahy naučit zvířata jazyku nezůstala ani moderní věda. Nejprve se odborníci soustředili na mluvené slovo.Bezpochyby nejlepší ve vyslovování lidských slov a vět jsou papoušci a krkavcovití - kteří jsou mimochodem též považováni za nejinteligentnější opeřence. Žádní ptáci však příliš nevynikají v porozumění vyslovovaného, i kdyžjsou bezpochyby schopni zasazovat své zvukové projevy do vhodných souvislostí: například pronést"haló"v okamžiku zvonícího telefonu či prohlásit"chci sušenku"zrovna když rozděláváte balíček. Evidence oopeřencích, kteří by pronesli stejnou větu ve chvíli, kdy na sušenku dostali chuť, jsou však velmi zřídkavé. Profesor Zdeněk Veselovský (2000) sice popisuje například papouška šedého, který pojmenovával barvy předmětů, které muexperimentátor ukazoval, a hlasitě protestoval, když mu experimentátor ukázal jiný předmět než ten, jehož název vyslovil. Přesto si s papouškem smysluplně nepopovídáte.Pozornost badatelů se v této souvislosti tedy obrátila mezi naše nejbližší příbuzné - primáty. Výsledky však byly poměrně žalostné: šimpanzice Viki manželů Hayesových se navzdory veliké snaze svých pěstounů naučila pouzečtyři slova. Odborníci si brzy uvědomili, proč tudy cesta nevede: jakkoli jsou nám lidoopi podobní, morfologické poměry jejich mluvidel a zejména postavení jazylky jim mluvenou řeč neumožňují.Ukázalo se však, že znakový jazyk, kterým komunikují hluchoněmí lidé, je pro subhumánní primáty dobře použitelný: jsou schopni naučit se více než sto slov, která kombinují na základě potřeby do jednoduchých vět a vytvářejíi vlastní originální slovní spojení. Slavná šimpanzice Washoe primatologů manželů Gardnerových například signalizovala"voda"a"pták", když poprvé uviděla labuť. Užívala znaky nejen pro konkrétní předměty,ale i pro předměty v obecnějším významu. Další z mediálně známých šimpanzic, Lucy, si vytvářela vlastní symboly: meloun nazvala"pití - ovoce", ředkvičky"plakati - bolest - jídlo", mražené jahody byly"studené - ovoce".Podobně sofistikovaně komunikovala i šimpanzice Sarah - i když pomocí jiného dorozumívacího systému. Její pečovatelé manželé Premackovi učili Sarah významu slov symbolizovaných žetony různých barev a tvarů. Sarah řadilažetony do smysluplných vět, a to za použití jednoduché syntaxe. Naučila se záporu, předložkám a pochopila i vedlejší věty, jako například:"Když Sarah vezít banán, tak Mary ne dáti čokoláda."Velmi dobrých výsledků napoli znakového jazyka dosáhla i gorila Koko. Se svou hluchoněmou ošetřovatelkou vedla mnohé diskuse, a společně se i škádlívaly: Koko například pociťovala jako pohanu, když ji její pečovatelka nazvala"ořechem", abránila se tím, že signalizovala: Ty jsi ořech, já jsem hezká opička. Výzkumníci zaznamenali i to, jak znakového jazyka znalí primáti učili této dovednosti své potomky a kamarády.Komunikační výsledky lidoopů sice nemůžeme považovat za plnohodnotný lingvistický systém, přesto musíme uznat, že jsou jejich výsledky velmi dobré. A některé prvky jazyka najdeme i u fylogeneticky nižších druhů zvířat, nežjsou lidoopi.Velikou otázkou je pro vědce komunikační systém delfínů. Je známo, že mezi těmito sociálně žijícími živočichy existuje bohatá akustická komunikace... Podle Fraňkové a Bičíka (1999) bylo popsáno asi 2000 různých delfínyvydávaných zvuků. V porovnání s lidským jazykem je však principiálně obtížné je dekódovat, neboť se nejedná o rozdílné fonémy, tak jak je známe, ale spíše o rozdíly ve frekvenci a délce zvukových sekvencí. Podle některýchbadatelů nejde tedy u delfínů o jazyk v lingvistickém slova smyslu, jejich signály se nedají rozložit na slova nebo vazby se symbolickou hodnotou.
