Online archiv

S příchodem prvních jarních dní se v mateřské škole nabízí využití tradičního zvyku vynášení „paní Zimy“. Děti tak dostanou příležitost prožít starý rituál pojící se s vítáním jara a spolupodílet se na jeho přípravě.

Evičce jsou tři roky. Tento věk přinesl, mimo jiné, i značné změny do jejího života. Nastoupila do mateřské školy, protože se její maminka navrátila po mateřské dovolené zpět do zaměstnání. Evička se tak ocitla v dočista nové situaci. Dosud byla zvyklá na permanentní přítomnost maminky, která plnila její přání a trávila s ní veškerý čas. V září se však ocitla v neznámé budově před skupinkou cizích dětí a před dvěma paními učitelkami, které mají po část dne nahradit známé domácí prostředí. Evička pociťovala obavy z neznámého prostředí, cizích lidí a nových pravidel. Stýskalo se jí po mamince a chtěla se vrátit zpět do bezpečí domova. Plakala, křičela, podléhala panice. Honzík je stejně starý jako Evička. V září taktéž absolvoval nástup do mateřské školy. Moc se tam těšil, protože se tam již dříve byl s maminkou a s tatínkem podívat a věděl, že je tam spousta pěkných hraček a hodné paní učitelky. Také se těšil na nové kamarády, které tam pozná. Nebál se, protože si byl vědom toho, že jej rodiče vždy vyzvednou a odvedou domů. Byl zavčas seznámen se svou novou rolí, rolí velkého chlapce, který už chodí do školky stejně jako jeho bratr Pavlík, který navštěvuje starší oddělení téže instituce. S obdobnými typy příběhů se lze setkat v předškolním zařízení začátkem každého školního roku. Mnoho dětí prochází touto nelehkou životní fází s rozličnou mírou úspěšnosti. Proč je pro některé děti složitější zvyknout si na nové prostředí než pro jiné? Jak nejlépe pomoci dítěti ve zvládnutí nové situace? Co dělat, když dítě adaptaci na mateřskou školu nezvládá?

Nepochopené umění nebo odsouzeníhodný vandalismus? Náhledy veřejnosti i odborníků z různých odvětví na graffiti jsou velmi rozdílné. Jisté je, že o jejich autorech míváme často velmi mylné představy. V našich žácích však vždy budou vzbuzovat obdiv a touhu po nápodobě.

Pomocí barev, papíru, který lze pokreslit, polepit či zmuchlat, nebo při hnětení keramické hlíny můžeme vyjádřit své emoce, zhmotnit svůj strach i rozpustit špatnou náladu. Arteterapie nepomáhá jen psychicky nemocným, můžeme se s její pomocí leccos dozvědět i sami o sobě.

Zkušenost kočovníků ovlivnila řadu hodnot a postojů Romů. Nerozvinula se u nich „dovednost“ vlastnit a plánovat, naopak získali silné pouto k rodině a schopnost žít dlouhou řadu let v naprostém provizoriu. Vzdělání není pro velkou část Romů prioritou. Jak s těmito specifiky zacházet ve vzdělávacím systému?