Online archiv

Jan Amos Komenský je nepochybně nejvýraznější osobností v dějinách našeho školství, jeho dílo je nejen mimořádně významné a inspirující i pro naši současnost, ale i značně rozsáhlé.

V první polovině 19. století byla existence českých škol těsně spojena s činností řady vlastenců, kteří neúnavně usilovali o rozvoj českého jazyka. Byl mezi nimi i kněz Karel Alois Vinařický (1803-1869), autor prvního českého slabikáře a mnoha dodnes známých dětských říkanek.

Školská ohlédnutí

Školská ohlédnutíPrvní světová válka v letech 1914 až 1918 zasáhla zcela mimořádným způsobem do života škol. Mnoho učitelů, kteří byli v jejím průběhu mobilizováni a odešli na frontu, nahrazovaly za katedrami především ženy. Ve válečných letechtak poprvé došlo k tomu, že zastoupení žen v pedagogických sborech se stávalo nejen běžné, ale i značně početné. Problém byl ovšem v tom, že mobilizovaní, plně kvalifikovaní učitelé mnohdy i s delší pedagogickou praxí, byličasto nahrazováni učitelkami s výrazně nižší pedagogickou kvalifikací.Ve školní výuce se výrazně začala zdůrazňovat a požadovat loajalita k monarchii a císaři. Velmi pečlivě byla provedena kontrola školních knihoven, z nichž byly vyřazovány všechny knihy, které propagovaly slovanskouvzájemnost, případně obsahovaly nepříznivé výroky o vojenských spojencích.V učebnicích byly pečlivě začerňovány formulace, které by mohly oslabit válečné nadšení a úsilí, případně na historických příkladech dokládaly, že Německo - dnes největší válečný spojenec Rakousko-Uherska - spojencem nebodokonce přítelem v minulosti vždy nebylo. Odstraňovány byly všechny zmínky o historických bojích s Němci, Maďary a Turky, nesmělo se uvádět, že článek by převzat z Tolstého, Turgeněva, Amicise či anglických nebo ruskýchučebnic. Cenzura textů docházela dokonce do takových podrobností, že se v čítankových textech škrtaly i věty, které ještě před nedávnem nezavdávaly naprosto žádný důvod k tomu, aby byly jakýmkoliv způsobem zpochybňovány. Veválečných letech ovšem bylo pro úřady nepřijatelné, aby si žáci ve školních čítankách četli o tom, že se ve válce nejen s vlajícími prapory slavně vítězí, ale že jsou v ní i mrtví, kteří umírají za velkých bolestí a mnohdy i vmasovém měřítku. Dokonce i z textu Svatopluka Čecha byla škrtána formulace"pruské kule sklátily tři statečné vojíny", neboť by prý vzbudila nechuť k vojenskému stavu.Protože válka výrazně zhoršila zásobovací situaci, byly v řadě škol zřizovány"chlebové komise". Ty vznikaly na základě nařízení císaře a jejich členové - státní úředníci a učitelé - měli za úkol vypracovatsoupis všech obilních zásob a vydávat občanům poukázky na nákup potravin. Některé školy se také proměnily v pečlivě střežená skladiště mouky a mnohé školy musely uvolnit své výstavné budovy a vyučovat v provizorních prostorech.Gymnázium v Kyjově bylo dokonce uzavřeno - údajně pro"velezrádné rejdy".Učitelé a školy byli také vyzýváni, aby aktivně přispěli k válečnému úsilí říše. Ve školách se proto rozšířil sběr nejrůznějších surovin. Žáci sbírali a ve škole odevzdávali staré kovy, ale i gumu a kaučuk, v masovémměřítku se pořádaly nejrůznější peněžní sbírky. Nebylo nijak neobvyklé, že učitelé odevzdávali na válečné účely jedno procento ze svého platu.Do akcí na pomoc vojákům na frontě se zapojovali žáci tím, že ze starých novin stříhali a šili vložky do bot, sbírali po domácnostech pro vojáky teplé oblečení a prádlo, posílali raněným vojákům do lazaretů knížky. Veškolách byl vyhlašován i tzv. kapesníkový den, při kterém žáci sbírali bavlněné a plátěné odstřižky, ze kterých se pak šilo prádlo a připravovaly obvazy pro raněné.Válečné a vlastenecké nadšení bylo ve školách udržováno i prodejem řady barevných pohlednic, na nichž byli zobrazováni vojáci v zákopech i při odpočinku na frontě. Aby bylo zdůrazněno válečné spojenectví Rakousko-Uherska sNěmeckem, byli na těchto pohlednicích často společně zobrazováni nejen oba císařové, ale dokonce i ve válečných výjevech byl společný boj německých a rakousko-uherských vojáků dokumentován jejich vzájemným promícháním vzákopech či přímo při bojových akcích. Že takové mísení rakousko-uherských a německých jednotek bylo z vojenského hlediska čirým nesmyslem, zřejmě nikomu příliš nevadilo.V Praze byly při vybraných školách v letech války na podkladě aktivity školských úřadů zřízeny o letních prázdninách i tzv. prázdninové družiny. V nich měli žáci zabezpečen nejen pedagogický dozor, ale dostávali v nichzadarmo i jídlo. I tyto družiny ovšem musely náležitě projevovat své vlastenectví. Pořádaly proto slavnostní průvody na Staroměstské náměstí, kde vzdávaly hold císaři Františku Josefovi I.Válečná doba se zapsala do historie našeho školství i jedním značně pozoruhodným opatřením. Od 1. května 1916 se v rámci úsporných opatření začalo poprvé ve všech školách učit podle tzv. letního času, tedy času posunutéhoo jednu hodinu dopředu oproti času středoevropskému.