Online archiv

V době, kdy mateřské školy „praskají ve švech“, stojí mnozí rodiče před problémem, jak skloubit péči o dítě se svou prací. K firemním mateřským školám přibyla další novinka – dětská skupina.

Ohlédnutí za deseti lety Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání, ale také výhled do budoucna tvořil obsah konference, kde se sešli předškolní pedagogové spolu s odborníky a zástupci státních institucí.

Užívat si všechno, co děláme, a stále se učit nové věci. To jsou životní kréda amerického spisovatele Roberta Fulghuma. S vitálním, energickým mužem, kterého bych jen těžko mohla nazvat starým pánem, jsem si povídala o tom, co ho baví a co má rád.

Drahomír Ševčík, Naděžda Špatenková Praha, Portál 2011

Jestlipak už jste letos pouštěli draka? Náš dráček by se rád proletěl, ale chybí mu mašličky na ocase, neusmívá se, dokonce se na nás ani nekouká. Potřebuje, aby ho někdo dokreslil. Zkusíte to?

I ten, kdo o celiakii nikdy neslyšel, se občas v obchodě setká s potravinami označenými jako „vhodné pro bezlepkovou dietu“. Co to znamená, když někdo nesmí potraviny obsahující lepek?

Zajímavý projekt, který propojil environmentální výchovu a seznamování dětí s angličtinou, letos získal prestižní Evropskou jazykovou cenu LABEL. O co v projektu šlo? Zeptali jsme se Ivety Dudkové, ředitelky vítězné MŠ Ohaře.

Zní to jako protimluv. Proč chválit toho neposedu, který do všech strká nebo kope, pokřikuje a neposlouchá. Logopedka a speciální pedagožka Ester Stará má ale zkušenost, že neklidné děti pochvala motivuje a pomáhá jim překonat jejich handicap.

Někteří z nás přečtou všechno, co jim přijde pod ruku, a jiné je třeba ke čtení „pošťouchnout“ či podat jim pomocnou ruku. Těm prvním se věnuje kniha Jiřího Trávníčka Čtenáři a internauti. Autor se průzkumu čtení a čtenářství věnuje dlouhodobě. V roce 2007 provedl reprezentativní výzkum těchto fenoménů a o tři roky později jej zopakoval. Výsledky obou průzkumů porovnává v knize, která vyšla v nakladatelství Host. V publikaci nenajdeme suchá data, naopak. Trávníček se zaměřil mimo jiné na to, jak spolu souvisí čtenářství a internet. A výsledek? Velmi překvapivý. Podle Trávníčkova výzkumu totiž internet není až takovou metlou českého čtení, jak bychom si mohli myslet. Lidé, kteří hodně čtou, se na internetu pohybují mnohem cílevědoměji než nečtenáři. Vědí, co kde najít, a neomezují se na pouhé „bloumání“ bezbřehými vlnami virtuálního světa. Další Trávníčkovo zjištění potěší všechny rodiče a učitele malých dětí. Ne že bychom to už dávno nevěděli, ale výzkum to potvrdil – vztah ke čtení a ke knihám děti získávají v rodině. Čím více tedy s dětmi čteme (samozřejmě kvalitní knihy, ne jen „čtivo“), tím větší je šance, že z nich vychováme „knihomoly“. Nadějné zjištění, není-li pravda. Druhá kniha, kterou vám nyní doporučím, se týká nečtenářů, kteří ale za svůj vztah ke čtení nemohou. Jsou to děti s dyslexií, tedy specifickou poruchou učení, která jim brání v kvalitní práci s psaným slovem. Děti, kterým se Šárka Portešová ve své knize Rozumově nadané děti s dyslexií věnuje, jsou výjimečné hned dvakrát. Mají dyslexii, a přitom jim to opravdu „pálí“. Přístup k dětem s takovouto kombinací výjimečnosti vyžaduje pedagogickou tvořivost, ochotu vystoupit ze zajetých metod a hledat cesty, jak konkrétnímu dítěti s poruchou učení a s nadprůměrnou inteligencí pomoci. Tyto děti často „klamou tělem“; naučily čas se nevědomě kompenzovat učily svou poruchu učení inteligencí, a přitom nemohou dostatečně rozvíjet své vrozené schopnosti. A to je více než mrzuté. Knihu vydalo nakladatelství Portál.

Velmi čtivé příběhy dvou mladých žen, které se během druhé světové války ocitly v Terezíně. Margot Friedlanderová, která napsala knihu Útěk z Berlína - s židovskou hvězdou v kapse, strávila rok a čtvrt v ilegalitě. Skrývala se u lidí, kteří měli odvahu a sílu podělit se o bezpečí svého domova a o jídlo se Židovkou. Když se jednou vrátila domů a zjistila, že její rodinu odvlekli, předala jí sousedka vzkaz: „Pokus se přežít!“ A tak to zkusila. Margot ve své knize čtivě a barvitě popisuje svůj život běženkyně. Azyl, kterého se jí dostávalo, totiž v mnoha případech nebyl tak nezištný, jak by se zdálo. Dívka, která nemá kam jít a hrozí jí deportace, přece - jak si mysleli někteří ochránci - snese všechno. A i když nemá čím zaplatit, něco přece má - sama sebe.

O dětech, které jsou „kulatější“, říkáme, že ze své kulatosti vyrostou nebo že ji vyběhají. Podle odborníků na dětskou výživu jde ale o mýtus. Z obézních dětí bohužel rostou obézní dospělí.