Online archiv

O prázdninách u nás byli známí z Francie. Jejich i naše děti se večer dívaly na pohádky na „Déčku“ (ČT:D), pak šly spát, ale televizi nechaly zapnutou. Program běžel dál. Najednou se na obrazovce objevily zprávy o kultuře, umělecké pořady, diskuse o literatuře. Francouzi se divili, tak jsme jim vysvětlili, že večer se dětský kanál mění na ČT art, tedy televizi pro intelektuály. To je upřímně rozesmálo. Český intelektuál si tedy musí počkat, říkali se smíchem, až dohýká oslík z pohádky a krteček si došije kalhotky, pak teprve mohou přijít na řadu diskuse o knihách a filmy pro náročné diváky. U nás to nikomu divné nepřijde, intelektuálové jsou podle mě rádi, že mají vůbec nějaký vysílací čas, ale ten pohled odjinud je zajímavý, protože nás ukazuje z jiného úhlu. Přehlížení kultury a vzdělaných elit na jedné straně a zbožštění dětí na straně druhé. A ještě jeden drobný postřeh. Druhý den jsme jeli společně na výlet autobusem Student Agency. Pamatuji si, že dříve bylo velkým tahákem, když stevardky rozdávaly cestujícím sluchátka, aby se mohli cestou podívat na filmy. Dnes si sluchátka vzala jen jedna babička. Všichni ostatní mají veškerou digitální techniku ve svém mobilu. Opravdu je jiná doba. Digitální doba. Měli bychom si to uvědomit všichni - rodiče i učitelé.