Online archiv

Pracuji jako vedoucí učitelka v mateřské škole v Metylovicích. K původnímu povolání jsem se vrátila po více než sedmnácti letech. Program, podle kterého se učí, mi udělal v hlavě totální chaos. Pamatovala jsem si ještě to staré,to, jak jsem učila hned po maturitě. Začala jsem objevovat rámcový program. Po roce a půl jsem se stala vedoucí učitelkou a opět se v tom"plácám". Vždy jsem tvrdila, že bych nechtěla"papírovat", a ejhle.Netušila jsem, co vše budu muset"proštudovat", vypsat, vyplnit, sama sestavit, zkontrolovat.Naše školka je malá, vesnická, skoro rodinná. Umístěna je ve velmi pěkném prostředí - okolí tvoří kopečky Beskyd. Školka je jednotřídní, tudíž kolektiv je malý (dvě učitelky a naše teta Radka - školnice a uklízečka vjednom). Protože paní učitelka Danka nastoupila v letošním roce a dosud učila na ZŠ, bylo mým úkolem zasvětit ji do nového programu. Tak se v tom"plácáme"obě a společně. Není vůbec jednoduché vysvětlovat druhémuněco, co si sama ještě"osahávám". Musím ale uznat, že paní učitelka zapadla do našeho kolektivu perfektně, ač je nejmladší, a děti ji zbožňují. Dobře se doplňujeme při tvoření plánů a kulturních akcí.Dokonce jsme se shodly i na úpravě naší školky, a tak se stalo, že děti dostaly do rukou štětce a máme tu"nejkrásnější školku na světě"! Takto si naše děti ohodnotily svoji práci. Přála bych vám vidět ty jejichoči, jak jim zářily! Mohly se podílet na něčem, co je"jejich školka". Navrhovaly témata, která by mohla zdobit školku. Nechtěly dělat nic jiného. Moc nás to těšilo a jsme na to pyšní! Každý, kdo nás navštíví, se unás cítí příjemně a nešetří pochvalou.A tak si myslím, že v tom spočívá to krásné, proč toto povolání dělat. Ty dětské oči plné radosti, ta jejich touha přijít věci na kloub, to jejich proč a ta jejich radost a smích. Pak člověk zapomene i na stresy zpapírování. Můj názor je, že papírování je a bude! Ale nedostatky v papírování by neměly ovlivnit kvalitu výuky a náhled na práci paní učitelky. Vždyť jsme studovaly na učitelky, ne na sekretářky!Dobře spolupracujeme se ZŠ, která je nám nadřízenou. V rámci spolupráce jsme navštívili keramickou dílnu, kde děti vyráběly dárky maminkám pod stromeček. Společné máme i kulturní akce, např. návštěvu divadla, skákací hradna Den dětí.Nesmím zapomenout na další důležitou věc, a to je spolupráce s rodiči. U nás máme rodiče bezvadné. Již na první třídní schůzce jsem požádala o pomoc, jak fyzickou, tak finanční. Byla jsem zaskočena, rodiče nás zahrnuliobojím a dělají to stále, každý dle možností. Máme natřený kolotoč, houpačky. Mohli jsme nakoupit krásné vánoční dárky, dokoupit pomůcky. Také kulturní akce jsou možné díky vstřícnosti rodičů, kterým nevadí, že jsme naplánovalina každý měsíc jednu (bazén, kino, divadlo, návštěva kostela...). Doprava je dnes dražší než kultura.Možná to vypadá, že problémy pominuly, ale stále je co řešit. Třeba špatné datum v kalendáři, pak se stane z návštěvy kina dobrodružství, neb děti sedí na zemi. Nebo návštěva z Krajské hygienické stanice.Přála bych každé učitelce, aby měla tak skvělý kolektiv, tak laskavé rodiče a tak úžasné děti! To se hned pracuje lépe a s úsměvem. Takže všem nám"učitelskejm"přeji vše upřímné, krásné, usměvavé a hlavněveselé!