Polední klid v naší školce
Miluše Fikarová, 1/2007Podle mého názoru má polední klid v režimu mateřské školy své opodstatnění. Děti, které neusnou, učím ohleduplnosti vůči ostatním, aby několik nespavců nerušilo spící většinu. Hned po obědě (přibližně ve 13 hodin) si děti zajdou na toaletu. Pak si na volný prostor na koberci položí svoji židličku. Pyžamko si přinesou z lehárny a na své židličce se dají do převlékání. Snažím se o atmosféru navozující klid. Některé děti se převlékají rychleji, proto si čekání na opozdilce zpříjemňujeme hádankami či pantomimickým předváděním. Cestou do lehárny dětem připomínám, aby šly znovu na toaletu. V lehárně dodržujeme pravidlo – šeptáme. Děti se uloží a přikryjí, některé chtějí, abych je přikryla sama. Potom dětem přečtu pohádku a opět připomenu, aby si zašly na toaletu. Předcházím tím pozdějším „procházkám“ na WC, malé děti jsou po několika návštěvách toalety klidnější. Děti se uloží, opět jim pomohu se zakrytím – někdo vyžaduje „kapsičku“, tedy podsunout dolní část peřinky pod nožky a teprve potom přikrýt. Následuje ukolébavka – zazpívám na přání předem vybraného dítěte. Každý den dostane příležitost někdo jiný, postupně se tak střídají. Po ukolébavce všechny děti obejdu, pohladím a šeptem popřeji dobrou noc. I přesto, že se čas od času najdou nespavci, máme po dobu spánku pohodu a klid. Nezřídka pak v atmosféře klidného oddechování kamarádů usíná i zmíněný nespavec. Děti usínají chvíli před půl druhou a přibližně za hodinu vstávají. Neusne-li nebo vzbudí-li se předškolák, tak jej pustím do třídy (cca 20 minut před buzením ostatních dětí) a nabídnu mu pracovní list. Třída sousedí s lehárnou, takže přecházím mezi oběma místnostmi a mám pod dohledem obě skupiny dětí.
