Online archiv

Autor: PhDr. Daniela Kramulová

S novou učitelkou nový začátek. Pro školku i pro děti

PhDr. Daniela Kramulová, 1/2012
V polovině školního roku se děti už dobře znají, dokážou si společně hrát i pracovat, těší se na oblíbené aktivity – a najednou zjistí, že jejich nejmilejší paní učitelka odchází. Bude ta nová umět taky tak pěkně zpívat a vyprávět pohádky? Bude se s námi smát? Co po nás bude chtít? Neznámá osoba přináší do dětského světa nutnost další adaptace…

Mám strach, že se mé dítě ve školce bojí. Co když tam strádá?

PhDr. Daniela Kramulová, 10/2011
Úzkostné, plaché děti to mají v kolektivu vždycky těžší. Hůř se adaptují, obtížněji se seznamují, uvolní se spíše v malé skupince a situace, kdy jsou ostatním příliš na očích, zrovna nevyhledávají. S tím si učitelky mateřských škol zpravidla poradí, horší je, když do děje vstupují neméně úzkostní rodiče.

Jak usměrnit aktivní „šplhounky“?

PhDr. Daniela Kramulová, 9/2011
Chce mít každý úkol hotový jako první nebo se hlásí tak vehementně, že mu ruce mávají nad hlavou jako zdivočelý větrník. Když je potřeba pomoci při rozdávání pastelek či pracovních sešitů, motá se učitelce pod nohama, jen aby dostal ten nejdůležitější úkol.

První kroky od máminých sukní

PhDr. Daniela Kramulová, 7/2011
Září je důležitý „nástupní měsíc“ nejen pro školáky, ale i pro velký počet dětí, které poprvé nastupují do mateřské školy. Po létě stráveném s rodiči a u babiček ovšem potřebují určitý čas na adaptaci i kluci a holčičky, kteří už měli trochu zkušeností se školkou před prázdninami. A tak zářijová rána bývají ve školkách jako slzavé údolí…

Malí a velcí dohromady, nebo raději zvlášť?

PhDr. Daniela Kramulová, 6/2011
Šestiletá Verunka pomáhá o tři roky mladšímu Járovi zapnout sandálky, společně s Janičkou bleskově vybojují vítěznou bitvu nad zipem mikiny a vyrážejí na zahradu. Jára už nadšeně běží ke skupince v pískovišti, kde pětiletý Pavlík zrovna zahajuje stavbu nového tunelu.

Máme ve školce dítě s postižením

PhDr. Daniela Kramulová, 5/2011
Integrovat mezi zdravé vrstevníky v mateřské škole děti s fyzickým, smyslovým či mentálním postižením je přínosné jak pro dítě samo, tak pro ostatní děti ve třídě. Pro učitele je však tato situace velmi náročná. Některým učitelům chybějí teoretické znalosti, odborná podpora a ohodnocení ze strany vedení, kolegů, ale i širší veřejnosti.

No to snad nemyslíte vážně!

PhDr. Daniela Kramulová, 3/2011
Náš Radim doma nezlobí, jestli s ním máte ve školce problém, musíte si ho vyřešit sami. Takhle pokaždé reagují rodiče pětiletého chlapce, když se s nimi učitelka pokouší domluvit na společném postupu při zvládání Radimových agresivních výpadů vůči jiným dětem.

Já to nechci jinak!

PhDr. Daniela Kramulová, 2/2011
Děti mají rády jistotu, předvídatelné situace, opakující se rituály - kdo někdy nečekaně vnesl inovaci do vyprávění oblíbené pohádky, ví o dětské rigiditě své. Nicméně někdy se ve třídě najde kluk nebo holčička, s nimiž je při sebemenší změně opravdu těžké pořízení…

Je Honzík opravdu raději sám?

PhDr. Daniela Kramulová, 10/2010
Po dnech nebo týdnech počátečních rozpaků se většina dětí se spolužáky ve třídě skamarádí. Někdo si najde skupinku, s níž ho hry nejvíc baví, některé děti se stávají přirozenými organizátory, jiné si získávají oblibu díky schopnosti pomoci druhým – a občas se ve třídě najde i kluk nebo holčička, kteří zůstávají stranou.

Doma bývá po mém - a ve školce to chci taky

PhDr. Daniela Kramulová, 8/2010
S takhle jasně formulovaným přáním se sice učitelky mateřských škol nesetkávají, ale děti, které jsou zvyklé doma prosadit svou a docela samozřejmě očekávají, že se jejich přáním podřídí i všichni ostatní, potkávají ve svých třídách stále častěji…

A s Vaškem ať se nebaví!

PhDr. Daniela Kramulová, 7/2010
Učitelky v mateřských školách docela dobře rozumějí rodičům, kteří chtějí umístit své nově příchozí dítě do třídy, kde už má kamaráda. Ovšem čas od času se setkají i s žádostí opačnou - aby se jejich potomek s konkrétním dítětem nestýkal. Má učitelka přemýšlet o opodstatněnosti takového přání, nebo rovnou odmítnout?

První lásky na pískovišti

PhDr. Daniela Kramulová, 6/2010
Řekne-li se první láska, nemusíme si představovat jen školáky. Mnozí poznali svou první lásku už v mateřské škole. Chodili na procházku ruku v ruce, společně plácali bábovičky a tvrdili, že se spolu jednou ožení. City předškolních dětí bychom neměli zlehčovat, ale ani jim připisovat atributy vztahů dospělých. Nejlepší přístup? Žít a nechat žít.