Online archiv

V jedné písni se zpívá: „Naše Země kulatá je, říká se to…“ O zemi také říkáme, že je nádherná planeta, drahokam, perla mezi perlami… Bezpečně se otáčí, září všemi barvami, voní, je na ní vše, co potřebujeme. Ale staráme se o ni skutečně tak, jak si zaslouží? Je nejvyšší čas něco udělat! Nebýt lhostejní, nebrat některé věci jako samozřejmé. A tak jsme začali i v naší mateřské škole. Jak? Naše raketa odstartovala do vesmíru. Obíhala, obíhala, pozorovala různé planety, ale jen ta jedna byla nejhezčí. Naše Země. Dětem se líbila. Vždyť na ní zažijí tolik krásného. Děti vyjmenovaly mnoho rozmanitých činností, které na Zemi dělají. Na druhé straně viděly obrázek Země plné odpadků a špíny. A už se ozývalo: „To ne, to na Zemi nepatří… Ukazujeme dětem realitu, tak se někteří lidé k naší Zemi chovají. Co s tím uděláme? To bylo návrhů. Stavěli jsme z drobných stavebnic popelnice, sbírali jsme rozházené kostičky (smetí). Do světa jsme vykročili za doprovodu říkanky: „Levá, pravá, levá, pravá, tak se chodí do světa…“ Tento den byl zvláštní také tím, že jsme si do MŠ přinesli plastové láhve. Na školní zahradě nás čekalo překvapení. Jeden z návrhů zněl: „Posbíráme na zahradě vše, co na ni nepatří.“ Tolik šikovných rukou. Za chvíli bylo hotovo. Začala zábava. Děti z víček od plastových láhví postavily zeměkouli, kytičky a sluníčka. Na závěr jsme z plastových láhví udělali dlouhou housenku. Malí, velcí, kluci, holčičky, všichni společně jsme vytvořili hada a spojili jsme se v jednu naši velkou zeměkouli. Zazpívali jsme si píseň: „Naše Země kulatá je, říká se to…“ Otáčeli jsme se a poté ti, kteří měli v sobě více temperamentu, sešlapali láhve tak dokonale, že jsme mohli třídit odpad, o kterém si stále povídáme. Víčka jsme nasypali do našich popelniček, kde třídíme odpad a vypomáháme některým organizacím. Plastové láhve jsme zanesli do kontejneru s plasty. Tak nám vyhládlo, že jsme se nemohli dočkat oběda. Tolik dobrého jsme vykonali pro naši Zemi, pro naše životní prostředí. Po cestě do MŠ jsme se nestačili divit. Pod stromem se něco blýskalo. Země se nám odměnila. Vyrostla nám lízátka ve tvaru zeměkoule. To bylo překvapení a radosti.

V ruce držím knihu se zajímavými informacemi z ptačí říše. Na druhé straně vnímám skupinku svých zvídavých předškoláků. Jak zajímavě, s trochou humoru a se vším, co k mé výchovné práci patří, říši ptačích rodin přiblížit?

Když se řekne slovo „pohádka“, co se vám vybaví? Televize, večerníček, pohádkový příběh, pěkná knížka, dětství, šťastný konec? Pokud je to pěkná knížka, patříte k těm šťastnějším.

Jak to udělat, abychom v lese s lesními zvířátky mohli být každý den, pozorovali je, hráli si s nimi a ještě se o nich něco zajímavého dozvěděli? Nápad byl na světě raz dva - co takhle mít les ve třídě!