Úskalí české řeči
Milada TicháM. Jedličková, 8/2005Za padesát let práce v různých logopedických poradnách jsem se setkala s mnoha dětmi z mateřských škol, a tak bych si dovolila říct, že je pro děti důležité nejen mít doslova srdce na dlani, poněvadž učitelky suplují péčirodičů, ale i kromě určitých vědomostí a dovedností také dobrý řečový projev a především správnou výslovnost. Zvláště ve třídách nehomogenních, kde menší děti mají ještě"právo"mluvit všelijak. Platí a bude platit iv tomto směru, že"příklady táhnou".I když moderní vynálezy silně konkurují řeči coby dorozumívacímu prostředku, bude i v budoucnu v mnoha směrech tím hlavním činitelem. Proto by řeč neměla být opomíjena. A to jak obsah projevu, tak správná výslovnostjednotlivých hlásek. Kdy, co a jak by mělo dítě říkat, je známo. Jenže stále se setkáváme s předškoláky, kteří mají nějakou tu hlásku pěkně zkomolenou. Jako důvody jsou uváděny: nedostatek komunikace s okolím, málo vyvinutýfonematický sluch, celková motorická neobratnost atd.Před deseti až patnácti lety měly děti problémy především s výslovností R a Ř. V současné době se ve větší míře vyskytují závady v měkčení (š, č, ž, ě, i) a hláskách zvukově si podobných (d, t), l tvrdě vyslovovaného.Kromě výše zmíněných důvodů vidím problém v logicky vysvětlitelném pozorování dítěte pohybů osob na obrazovkách, jejich projevů jako celku, bez možnosti se více zaměřit na pohyb rtů či sluchem dobře rozlišit slova se zvukověpodobnými hláskami.Takové závady v řeči nepůsobí jejich nositeli žádné zdravotní obtíže, jenom v počátečním školním bloudění a vnikání do tajů slov leckdy pěkné problémy. Časté jsou i nesprávně artikulovaná s, c, z, ale ta se přibližněstejně vyskytovala dříve jako dnes.Lze tomu zabránit? Nelze. Televizní pohádky jsou dobrým lákadlem a také pro rodiče, v dnešním životním poklusu, přispěním pro získání času ať už k odpočinku nebo k práci. Jak pomoci? Obrátit se na odborníka a pak doma(často i za vydatné pomoci paní učitelky z mateřské školy) sluchově nasměrovat příslušnou hlásku v její správné podobě. Aby v dospělosti mohli všichni mluvit nejen"k věci", ale i plynně bez různě zkomolených hlásek.