Online archiv

Pro děti ze školní družiny Milín jsme v letošním roce připravili několik projektů. Prvním z nich byli Rytíři. Projekt byl původně měsíční, ale dětem se tolik líbil, že se protáhl téměř na měsíce dva. Jak to všechno probíhalo: Na počátku se všechny děti proměnily na panoše. Rozdělily se do skupin šlechtických rodů. Vyrobily si rodovou listinu s pečetí i truhlu na zlaťáky. Ty dostávaly odměnou za vykonané skutky a úspěchy. Pak následovala rytířská klání k rozvoji rytířských dovedností. Výroba štítu, meče, koně, přilby, malování rodového erbu. Hod oštěpem na divočáka, závody na koních, cvičení v obratnosti. Zazněly i trubadúrské písně za zvuku bubnů. Panoši museli přinést potvrzení o svém vykonaném čestném skutku a teprve potom byli slavnostně panem králem pasováni na rytíře. A všichni jsme čekali na bitvu… Děti s obrovským těšením, my vychovatelky trochu s obavami. Rytíři dobývali hrad pomocí papírových koulí a štítů. Bojovaly rody proti sobě, kluci proti holkám, třídy, prostě všichni. Bitva byla obrovská a jedinečná. Naštěstí beze ztrát! Na závěr nechyběl vědomostní kvíz a slavnostní vyhlašování vítězných šlechtických rodů. A tak v naší školní družině trávíme volný čas. Hrajeme si, bavíme se a přitom se i něco naučíme.

V naší školní družině celý měsíc probíhal projekt, který jsme nazvali Jeníček a Mařenka. Proč právě tato dvě jména? Na dvou dětech, které všichni známe z pohádky, chceme dětem přiblížit vzájemné vztahy pro pocit bezpečí ve společnosti, ve které žijeme, vztahy k sobě samému, vztah k přírodě i získávání nových znalostí a zkušeností. Po celý měsíc jsme se každý den věnovali alespoň jedné činnosti. Při detektivní písmenkové hře jsme zjistili, jakou pohádkou se budeme zabývat. Pohádku jsme malovali, sestavovali leporelo, vyráběli loutky, hráli divadlo, zdobili perníčky na perníkovou chaloupku. Také jsme určovali zvuky lesa, hledali ztracené předměty Jeníčka a Mařenky, naučili se o nich písničku, zkusili jsme cestu důvěry v temném lese se zavázanýma očima, zahráli si ježibabí honičku či sbírali papírové lesní plody. Při vědomostním kvízu - po cestě z drobečků - si děti ujasnily, co mají dělat, když se Jeníček poraní při pádu ze stromu. Na konci projektu si děti samy vybíraly aktivitu, která se jim nejvíc líbila. Jako nejlepší „překvapivě“ vyhodnotily loupání perníčků. Při této pohybové hře seděl Jeníček (paní učitelka) nahoře na prolézačce a rozhazoval dětem perníčky (plastová víčka). Úkolem skupinek dětí bylo sebrat jich co nejvíc. Celý projekt měl velký úspěch. Nejvíc nás potěšilo, že děti si postupně dokázaly skupiny při hrách samy vytvářet a vzájemně spolupracovaly.