Online archiv

Autor: Jana Černochová

Honzíkova cesta Evropou

Jana Černochová, 6/2009
Angličtina je první cizí jazyk, se kterým se naše děti setkávají již v předškolním věku. Napadlo nás ale někdy, jestli děti ví, kde se mluví anglicky, ve které zemi by si mohly anglicky říct třeba o zmrzlinu? Nebo proč se učí právě takový jazyk, když ani netuší, odkud pochází? Příležitost představit Velkou Británii formou pro děti nejbližší se nám naskytla při vyhlášení výtvarné soutěže „Honzíkova cesta Evropou“. Pro děti jsem připravila panely s mapou a fotografi emi známých a populárních anglických postav i postaviček z filmů a seriálů, které okamžitě poznaly, a textem s obrázky pro vytvoření představy, jak odlišná a zajímavá země to je. Děti zajímalo, proč tam není prezident, proč tam často prší, jak chutnají jejich moučníky a kde bydlí královna, jak je možné, že tam jezdí tak krásné červené autobusy a u nás ne. Paní učitelka, která s dětmi každé úterý pracuje, s nimi pročetla celý text i v angličtině a děti anglicky pojmenovávaly, co viděly na obrázcích. Vybrat náměty na výtvarné práce bylo snadné – královna na procházce, fiktivní jízda dvojposchoďovým autobusem do Londýna…, až jednou budou velcí a budou cestovat. Seznámení se zemí, jejíž jazyk se u nás děti učí, je výborný nápad. Vždyť i ten anglický text jejich písničky, kterou si zpívají: „London Bridge is falling down, falling down, falling down, London Bridge is falling down, my fair lady…“ zní teď nějak přesvědčivěji.

Jaro, už se tě nemůžeme dočkat

Jana Černochová, 3/2009
Nejmilejší roční období - jaro - většina z nás vyhlíží s velkou netrpělivostí. Loni jsme čekání na jaro vyplnili spoustou zajímavého tvoření. Nápadů a výtvarného materiálu bylovíc než dost, děti vytvořily malované i kreslené šátky z hedvábného papíru, malovaly veselá sluníčka na papírové hrnky a jejich zásluhou se uvelebily na žebříku i tuší vyvedené slepičky. Papír je pro nás kouzelný materiál - děti si vyzdobily papírové pantofl e, polepily papírová vajíčka barevnými ústřižky, anebo je pomalovaly vodovými barvami. Všechnu tu krásu lemoval papírový plot. A kde je hospodářství, tam musí být i pec. Ta naše vyrostla opět z papíru a polepili jsme ji „kachlemi“, natřeli tuší a vyzdobili sluníčky. Nechyběla ani polínka, která si děti donesly z vycházky. Naše pec nebyla totiž obyčejná. Uměla péct dobroty z keramické hlíny - pletýnky, housky a rohlíky, na které děti vytvořily překrásné ošatky a misky a vyzdobily je glazurou. V keramickém kroužku ožili také půvabní hlinění ptáčci a keramická sluníčka, děti je navlékly na pevné dráty, přidaly k nim barevné keramické kuličky a pak už stačilo výzdobu naaranžovat do košů se zelenými větvičkami. Vystavením naše tvoření nekončí - práce s hlínou a glazurami je u nás oblíbená, děti mají své výrobky vystavené v prostorách školy a nejvíce se těší na to, až si své výtvory odnesou domů. A tak jejich pokojíčky zdobí strašidýlka i andělíčci, kočky i myši, talířky a hrníčky. Jsou to první hmatatelné výsledky jejich úsilí, a kdo ví, třeba i začátky vážného zájmu o jakékoli tvoření.

Slavnost dýní

Jana Černochová, 9/2008
Podzimní příroda je nejen krásná, ale nabízí pestré využití svých darů. Stačí se dívat pozorně kolem sebe, jak zajímavá a rozmanitá je těsně před zimou. Pro děti nám dává jeden nápaditý obyčej, hodně starý, ale pro děti vždy přitažlivý – dýňová strašidla. Naší MŠ letos velice pomohli rodiče. Nosili dýně rozmanitých tvarů a různých velikostí. My učitelky jsme je s dětmi vyřezaly a nazdobily větvičkami, jablíčky, šípky a listy. Každá byla jiná; děti zapojili svou fantazii naplno a posadili je na čestné místo uprostřed zahrady. Pomáhaly vyzdobit altán svými podzimními obrázky a výtvory. Strašidla měla dobrý výhled na děti a ony zase na ně. Však bylo na co se dívat: soutěže s míči, kreslení strašidel na chodník, zápolení s chůdami, házení šiškami do košů… Největší veselí opakovaně propukalo u „Slepého střelce“. Pro děti z nejmenších tříd to byly zážitky naprosto nové a v prosluněném počasí nezapomenutelné. Hrdě si nechaly připnout medaili „Čestný řád dýňového království“. Pro ty, kdo nevědí, kde se Dýňové království nachází, poradíme: Stačí projít starým dutým stromem, pak pořád rovně a cestou neztratit nadšení, fantazii a dětský pohled na svět.