Online archiv

Děti byly jako vždy spontánní, využily pestré nabídky sportovního vyžití, kterou přece jen v rámci bezpečného přežití všech zúčastněných vesměs orientujeme pro větší prostor plochy i času na pobyt venku. Největším lákadlem bylpadající sníh za okny. Děti chtěly zpívat i tančit, s chutí se pustily do tvoření střapatých meluzín a věrně dokázaly popsat své pocity, které jim ledový vítr při krmení sýkorek na římse za oknem přinesl.Nezvykle sedící a čtoucí žena za stolem lákala naše třídní osobnosti k navázání přímého kontaktu."My bychom se Vám chtěly představit, já jsem Ivetka a to je Andulka, ona už je předškolačka, ale já ještě ne",tlačila před sebe naše malá osobnost o dvě hlavy větší a nesmělejší Andulku"vstříc"seznámení.Za chvíli mi oznamovaly, že nabídly"paní Jarce"křížaly, neboť už se vzájemně představily. Obě jsme se usmály. To je zcela jasný případ spontánního, vřelého a přitom zdvořilého chování.