Online archiv

V současné době pracuji v logopedické třídě, kde máme zapsaných 14 dětí. Vím, že vydělování dětí se specifickými potřebami z velkého kolektivu není zrovna nejšťastnějším řešením, raději vidím integraci, při které děti mohou zažít pocit vzájemnosti a sounáležitosti. Praxe je však jiná. Pokud musím dopoledne pracovat s 28 dětmi, nemohu v takové míře dbát na individualitu těch dětí, které potřebují velmi citlivé zacházení, několikeré opakování, trpělivé ukazování, časté střídání činností… Proto se mi zdají málopočetné třídy ideálním řešením. Jak k tomu ve velkých třídách přijdou ostatní děti? Ony nemají stejné potřeby? Samozřejmě mají. Také chtějí docházet do třídy, kde je klidné a pohodové prostředí, chtějí být tam, kde si s nimi učitelka může v klidu povídat, aniž by při tom těkala očima do všech koutů třídy. Chtějí mít prostor a čas na to, aby mohly vyjádřit své názory. Nabízí se následující otázky: Uhlídáme společně daná pravidla soužití ve třídě, i když se snažíme je dodržovat? Daří se nám to při počtech nad dvacet dětí, neunikají nám některé problémy? Můžeme s klidným svědomím sledovat individuální rozvoj a posun každého dítěte? Všimneme si, co které dítě trápí? Můžeme využívat metod prožitkového učení pomocí příběhů, tvořivé dramatiky, dramatizace, smyslového učení, práce s dětmi ve více skupinách…? Pravdivá odpověď zní: jen velmi obtížně, protože při tak velkém počtu dětí na jednu učitelku během dopoledne se tyto situace velice těžko zvládají ku prospěchu všech. Jsme rády, pokud zajistíme bezpečnost a základní potřeby dítěte. Sebejisté a energické děti se prosadí při přípravách našeho denního programu samy, stydlivé a méně průbojné potřebují čas a prostor, ovšem mají ho? Kolikrát slyšíme mezi sebou úlevná slova „…dnes nás bylo pouze devatenáct, to byla prima práce“, a říkáme si: „Proč tomu tak musí být, proč nám naši ekonomové neustále navyšují počty dětí na jednu učitelku? Protože to zvládáme?“ Zvládáme, ale za jakou cenu! Přála bych všem kolegyním, aby mohly pracovat s nižšími počty dětí ve třídě, kde je pohoda, klid, téměř rodinné prostředí a kde má učitelka dostatek času pro každé dítě. Pokud se zastavíme nad naznačenými otázkami, dojdeme k závěru, že při tak vysokých počtech docházejících dětí nemůžeme pracovat v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem, se kterým se ale jinak ztotožňujeme a přijímáme jej za svůj, neboť vychází z potřeb a věkových zvláštností předškolních dětí současné doby a učitelkám poskytuje dostatek prostoru pro pedagogickou tvořivost. Nechceme se vrátit do doby, kdy jsme hlídali a organizovali 30 dětí ve třídě. Pro svou práci potřebujeme dobré podmínky a jednou z nich je nižší počet zapsaných dětí ve třídě. Nakonec názor rodičů z naší MŠ: zeptali jsme se jich, jaké výhody či nevýhody spatřují v tom, že jejich dítě dochází do třídy s nižším počtem dětí. A co rodiče vnímali jako výhody takových tříd? V první řadě individuální přístup k dětem, to, že děti mají větší šanci zapojit se při společných hrách a učitelka jim může věnovat více pozornosti. V menších třídách se na děti tolik nespěchá, učitelky mají možnost vyslechnout jejich stesky i radosti a mají šanci děti lépe poznat. Ve třídách s menším počtem dětí není tolik hluku a nevznikají časté konflikty a třenice mezi dětmi. Rodiče také vidí, že i na ně má učitelka více času a může s nimi řešit problémy společně. Jako jedinou nevýhodu zařazení do menší třídy uvedli rodiče to, že dítě nemá takový výběr kamarádů.