Online archiv

Každodenní práce s dětmi přináší člověku spoustu zážitků, překvapení, emocí, starostí i drobných konfliktů. Někdy není jednoduché zvládat vše s nadhledem a hospodařit s energií tak, aby nedošlo k velkému nebo úplnému vyčerpání. Na druhou stranu se dají prožít okamžiky, které s sebou nesou tolik pozitivní energie, že ještě při vzpomínce na ně se člověk pousměje a je mu dobře. K takovým zážitkům patří v naší školce společné pečení s babičkami. Stalo se již dobrou tradicí, že na jaře a na podzim pozveme prostřednictvím dětí a rodičů babičky, aby nám pomohly upéci něco dobrého na zub. Na loňský listopad jsme měli naplánovaný projekt Tajemná Praha, a tak jsme si vyprávěli zajímavosti o našem hlavním městě, chodili jsme ve školce po různých mostech, malovali historické domy, zpívali si o Horymírovi, a dokonce si vyrazili do Prahy na Staroměstskou radnici, abychom si prohlédli orloj a celé její podzemí. Završením měsíčního projektu bylo pečení „pražských koláčů“. A tak jsme podle vlastní receptury a fantazie spolu s babičkami napekli koláče hranaté, kulaté, šišaté, vykrajované, zdobené marmeládou nebo rozinkami. Nálada byla výborná. Všem šla práce náramně od ruky a do svačinky bylo hotovo. Vůbec nevadilo, že všechny děti neměly ve třídě vlastní babičku. Na konci setkání naskákaly do klínů babiček úplně všechny, protože babiččina srdce jsou široká a vejde se do nich spousta malých pomocníků. Láska proudila všemi směry a koláče nám odpoledne chutnaly přímo pohádkově. Jedním koutkem duše vzpomínáme na moc krásné chvilky a druhým již přemýšlíme, zda na jaře pozveme babičky na „pečení“ z těsta nebo z keramické hlíny. Jejich ruce zvládnou určitě obojí!

Po hektickém předvánočním čase jsme se rozhodli prožít dobrodružství v pravěku. Projekt začal pozvolným listováním a prohlížením nejrůznějších knih a encyklopedií a postupně nás zcela pohltil. A tak jsme bubnovali na tělo a různé dřevěné předměty kolem pomyslného ohně, spolu se „šamanem“ tančili a zaříkávali, malovali jsme novými technikami (jednotlivě i ve skupinkách) – uhlem a suchým pastelem – mamuty, bojovníky, pravěké ženy, ohně, chýše a „nástěnné malby“ nejen na čtvrtky, ale i na pečicí papír nejrůznějších formátů. Ze samotvrdnoucí hmoty jsme vyráběli šperky a úlomky kostí, korálky, pazourky, z keramické hlíny jsme si uhnětli a pak nazdobili pravěkou misku, společně jsme namalovali mapu archeologických nálezů podle skutečnosti a z klacků a papírových hrotů jsme si vyrobili oštěpy. Dozvěděli se spoustu informací o době dávno minulé – jak lidé žili, co jedli, kde bydleli, jaká žila zvířata, naučili jsme se nová slova – pravěk, člověk neandertálský, naleziště, archeolog, oštěp, pazourek, mamut. A na mapě jsme si ukázali naleziště u nás i ve světě. Výrobků a obrázků nakonec bylo tolik, že jsme se rozhodli ve všech prostorách školky uspořádat výstavu s tématem pravěku. Chtěli jsme dětem ukázat, jak se taková opravdová výstava připravuje – všechny exponáty měly popisku se jménem a věkem autora, názvem díla a použité techniky. Výstava byla slavnostně zahájena vernisáží s pohoštěním, nezbytným šampaňským a přestřihnutím pásky. Vyvrcholením pak byla společná prohlídka. Výstava se setkala s velkým zájmem rodičů i prarodičů, děti byly pyšné na svoje práce, byly schopné o vystavených exponátech rodičům vyprávět spoustu věcí. Myslím, že zážitek z vernisáže, výstavy a vlastně celého lednového projektu byl opravdu silný a že v dětech zůstane na dlouhou dobu.