Online archiv

Pracujeme s neslyšící kolegyní Radkou Havlovou v Mateřské škole pro sluchově postižené v Hradci Králové. Naši třídu navštěvuje osm těžce sluchově postižených dětí ve věku 3-7 let. Chceme se s vámi podělit o zážitky, které máme s multikulturní výchovou. Dnes mají i malé děti přístup k médiím, mohou tudíž vidět mnohdy smutné a kruté záběry z jiných koutů světa. Je to dobře? Co to udělá s jejich psychikou? Pochopitelně záleží na záběrech a obrázcích, které se k dětem dostanou. Velice důležité je dále s těmito informacemi pracovat. Toto vše jsme si uvědomily při přípravě týdenního plánu s názvem Moje rodina. Děti si již předem nosily fotografi e z rodinných alb. Tak jako vždy se děti počátkem týdne učily znaky k novému tématu, tentokrát znaky členů rodiny. Abychom také vyzkoušely něco nového, zařadily jsme do plánu i vyprávění o nelehkém životě dětí v Africe a Asii. Byly jsme velmi zvědavé na jejich reakce. Vše to předčilo naše očekávání a dodnes na povedenou akci velmi rády vzpomínáme. V obchodě IKEA jsme s kolegyní zakoupily tři „nové kamarády“ - měkké látkové panenky vysoké asi 40 cm se od toho dne staly součástí naší třídy. Nejprve jsme se museli navzájem představit. Černoušek dostal jméno BUBO. Ukázal dětem obrázky z Afriky. Lidé tam žijí ve špatných podmínkách. Mnohdy mají hlad, chybí jim voda, oblečení, boty. Domy jsou tam chatrné, vybavení mají velice skromné. Děti nemohou často chodit ani do školky a do školy, rodiče na to nemají peníze. Náš druhý kamarád je z Asie a jmenuje se KIM. V září ho o domov připravila vlna tsunami. Dlouho pak hledal svoji maminku, tatínka a sourozence. Zatím nemá kde bydlet. Je mu zima, má hlad a je moc smutný. Třetí kamarád OTA je z České republiky. Ukázal dětem fotky své rodiny a byly velmi podobné fotografi ím našich dětí - úplná rodina v čistém bytě, Vánoce u stromečku, dovolená s rodiči u moře… Reakce dětí na naše vyprávění byla přímo úchvatná. Vůbec jsme nečekaly, jak děti tuto skutečnost pochopí. Během vyprávění seděly nehnutě a vše se zájmem sledovaly. Po skončení začaly panenky hladit, chovat a pusinkovat. Ukazovaly jim obrázky svých rodin. Od tohoto dne je zapojovaly do všech her - na mámu a tátu, na obchod i na doktora. Nedělaly mezi nimi žádné rozdíly, se všemi si hrají stejně. Jen BUBO dostává při krmení pokaždé víc jídla, aby už nikdy neměl hlad.