Online archiv

Autor: Regina Vojtěchová

Jílové postavené z krabiček

Regina Vojtěchová, 4/2012
K akcím mateřské školy v Jílovém patří již tradičně asi třikrát do roka společné týdny rodičů s dětmi. V těchto dnech se rodiče, prarodiče, sourozenci, mnohdy i známí rodiny sejdou a společně s dětmi výtvarně tvoří na dané téma. Fantazii se meze nekladou. Domácnosti zavoní lepidlem, stříhá se, piluje, vykrajuje, někde peče, vymýšlí, sestavuje, na řadu přijde často i netradiční materiál, nechybí chuť a elán, mnohdy dojde i na soutěživost. Na závěr se dolaďují detaily a již hrdě a s velkou pýchou donést své dílko do školky ukázat kamarádům a paní učitelce, jak moc se to všem povedlo. Děti s nadšením vyprávějí, jak s rodiči i ostatními doma vyráběly, co všechno dokázaly samy, nebo naopak s čím potřebovaly pomoci. A o to je pravým záměrem těchto akcí. Najít si v uspěchané hektické době plné počítačových her a ostatních médií ČAS. Čas společně si s dětmi sednout a něco vytvořit, zkrátka být spolu. Nejde o to, zda vytvoříte zámek nebo malý domeček, ale jak si to společně užijete. Děti tím dostanou jeden z nejkrásnějších dárků – VĚNOVANÝ ČAS. V říjnovém týdnu jsme pro naše rodiče připravili téma pěkně hranaté neboli krabičkové. Úkol byl jasný, z krabic a krabiček vyrobit domek, dům či domeček. Věděli jsme, že fantazie a šikovnost našich rodičů a dětí je bezbřehá, ale hotová veledíla by nám mohli závidět i páni architekti. A tak v čase podzimních plískanic vznikaly modely snad v každé jílovské domácnosti. Svá dílka mohli rodiče navzájem obdivovat ve vstupních halách budov obou jílovských školek několik týdnů. Ale co s tou nádherou dále? Odložit do sběru, komory, skříní? To nám bylo opravdu líto. Tyto malé-velké skvosty jen tak nechat upadnout v zapomnění. Napadlo nás uspořádat výstavu i pro širší veřejnost. Svůj prostor nám poskytl jílovský zámek. Nebylo vhodnějšího a důstojnějšího místa. První lednový týden jsme se pustili do stěhování modelů a maket ze školky do haly Jílovského zámku. Domečky zaplnily vstupní prostor během dvou hodin. Dalo dost práce a přemýšlení všechny umístit tak, aby byl každý vidět, aby se nikdo necítil odstrčen, aby vynikla všechna krása do nejmenšího detailu. Nakonec se vše zdárně podařilo. Celé město mělo možnost obdivovat šikovnost a píli našich rodičů a v neposlední řadě hlavně dětí. Návštěvníci mohli – jak se psalo na plakátu k výstavě – „zhlédnout unikátní modely a makety domů a domečků od našich předních dětských architektů“. Měli možnost na chvíli se zastavit a obdivovat fantazii, trpělivost a dovednost nejmenších stavitelů, kteří si ovšem v ničem nezadají s těmi velkými. Společné týdny s rodinou se nám velmi osvědčily. Jsou skvělou příležitostí k propojení dění v MŠ a rodiny. Vždyť jen úzkou spoluprací rodiny a školy lze u dětí dosáhnout těch nejlepších výsledků ve vzdělávání, výchově a v přípravě pro školu a život.