Online archiv

Mezinárodní den zvířat, který jsme slavili loňského 4. října, byl v naší školce trochu výjimečný. Jiné roky jsme navštěvovali bydliště dětí a jejich rodičů, kde chovají nějaká zajímavá zvířátka. Ale tentokrát to bylo jiné. Zvířátko, tedy poník Dyk a jeho páníček, obětavý tatínek, který chová i další koně, ovečky, kozičky, přišli za námi na školní zahradu. Děti s nadšením poslouchaly vyprávění o pomůckách pro koně i na koně - sedlo, uzda, podkova, ale také pro jezdce - kalhoty, boty, klobouk, kabát. Mohly si vše vzít do rukou nebo obléci, potěžkat a zjistit, že koně nosí na hřbetě kromě jezdce i docela těžké sedlo a že na nohou mají podkovy. A ty jim přiková kovář, pro děti již neznámé řemeslo. Formou hry hádaly názvy nejznámějších potřeb pro koně. Za odměnu všem odvážným byla projížďka na poníkovi Dykovi, samozřejmě s přilbou na hlavě. A opravdu máme všechny děti, i ty nejmenší, moc odvážné. Všichni bez výjimky statečně nasedli na poníka a nechali se povozit po zahradě. Ti nejodvážnější i cválali, pevně se držíce za uzdu, kterou nepustili z ruky. Nakonec zkrátka nepřišel ani poník. Že měl radost z toho, že mohl běhat po zahradě, na něm bylo vidět hned při příchodu. Také si občas ochutnal naši travičku, ale úplně na závěr mu děti nasypaly jablíčka a tvrdý chleba, který mu moc chutnal.