Snad každý z nás si přeje být šťastný. A ke štěstí patří i milující partner, děti, rodina. Najdeme někoho, koho milujeme a s kým chceme být na celý život v dobrém i zlém. Ale co když to pak prostě nevyjde? Z různých důvodů se náš svět, naše rodinné štěstí, zhroutí. Vše, v co jsme doufali, pro co jsme žili, je pryč.
Začátkem roku narazíme v kinech hned na několik psychologicky podnětných filmů.
Kam patří nadané děti?
Dita Chovancová, 1/2018
Urychlený vývoj, časné čtenářství nebo nadměrná zvídavost, ale také emoční a sociální nevyzrálost, zvýšený perfekcionismus či nedostatek stimulace ve škole. Mimořádné intelektové nadání má u dětí svá pozitiva i negativa.
Svůj příběh vyprávím již asi po sto padesáté. Nebo mi to aspoň přijde. Je to taková divadelní replika. Jako když již patnáctou sezonu hrajete jednu určitou roli. Tou mojí rolí je „ta vietnamská blogerka“.
Rituály, které souvisejí s uplatňováním moci, slouží zároveň jako její symbol. Proto si třeba komunisté tak zakládali na spartakiádách, vojenských přehlídkách a oslavách Prvního máje. Z toho důvodu bylo také vynucováno mluvit a psát o nich pouze uctivě.
Trio polských lékařek (Anna Serefko, Alexandra Szopa a Ewa Poleszak) zkoumalo důležitost hořčíku v lidském těle a přišlo na zajímavou spojitost s depresí.
„Léta to ve mně leželo, pohřbeno v kovové schránce, tak hluboko, že jsem si nikdy nebyla jistá, co to vlastně je. Věděla jsem, že jde o nějaké kluzké, výbušné záležitosti, tajnější než sex a nebezpečnější než duchové v temném stínu.“
Co žena ve středním věku ztrácí? To je časté téma ženských nářků. Ale větší či menší životní ztráty přicházejí v životě mnohem dřív. Dobrá zpráva je, že každá ztráta je obvykle vynahrazena nějakým nálezem.
Možná jste je někdy potkali. Především mladé lidi, hlavně děvčata. I v létě chodí s dlouhými rukávy, a když je někdy sundají, mají předloktí plné rovných řezných ran. Někdy tvrdí, že je podrápala kočka, ale je jasné, že za tohle nemůže domácí mazlíček, ale žiletka, nůž nebo skalpel. A že si ty rány uzpůsobují sami.
„To je dneska mládež! Nic nedělají, poflakují se okolo a jen by chtěli všechno, co vidí.“ Rozhovory rozhořčených starších dam si jistě vybaví leckdo. Ale jací jsou skutečně dnešní mladí lidé? Kam zařadit třeba vysokoškoláky, kteří studují více studijních programů najednou, případně kombinují studium a plný úvazek v zaměstnání?