Online archiv

O smrti se často v naší kultuče hovoří jako o „posledním tabu“. Ztratili jsme původní rituály, spojené se smrtí, o smrti se nemluví, a když nedej bože někdo blízký zemře, vlastně ani nevíme, co říct a jak se k tomu postavit. Jako téma ale smrt přesto stále „táhne“. Alespoň podle masové účasti na přednáškách amerického psychologa Raymonda Moodyho během festivalu Evolution na pražském Výstavišti v Holešovicích.

Na newyorské Clarkson University byla provedena trojice výzkumů, jež sledovaly důležitost používání humoru ve stresových situacích. Ve všech byli účastníci požádáni, aby po určitou dobu pravidelně vyplňovali dotazníky zaměřené na míru prožívaného stresu, životní spokojenosti, sociální podpory a v neposlední řadě také využití humoru. Jednotlivé výzkumy se lišily v tom nejdůležitějším, tedy v samotných účastnících - jednou byli sledováni chronicky nemocní pacienti, podruhé vysokoškoláci a potřetí lidé spjatí s událostmi 11. září. Ti byli hodnoceni v několika měsících po známých útocích. Výsledky všech tří výzkumů dopadly velmi podobně: lidé, kteří během dne častěji používali humor, prožívali větší psychickou pohodu a nižší míru stresu. Takto fungoval především pozitivně laděný humor, tedy milý a neurážlivý, který potěší i vaše okolí. Takže až se budete příště nervovat, vzpomeňte si na sílu humoru a nebojte se zasmát či pobavit své blízké.

Výzkumníci pod vedením Davida Holtzmana v nové studii přišli na poměrně alarmující zjištění, že nízká kvalita a nedostatek spánku se v pozdějším věku mohou projevit obávanou Alzheimerovou chorobou. Tým amerických a nizozemských vědců sledoval sedmnáct lidí po dobu dvou týdnů. Jedné skupině byla kvalita spánku opakovaně zhoršována, například prostřednictvím zvuků a světla. Nikoho asi nepřekvapí, že tihle chudáci byli ráno mnohem unavenější než účastníci, jimž byl dopřán nerušený spánek. Dále však byli podrobeni měření tau proteinů a amyloid beta. To jsou dvě skupiny bílkovin, které se ukládají v mozku a bývají spojeny s neurodegenerativními onemocněními. Ukázalo se, že nekvalitní spánek k jejich ukládání skutečně přispíval. Nemusíme však panikařit, běžné výkyvy v množství či kvalitě spánku nikterak děsivé nejsou, problém však nastává u chronických poruch spánku, u nichž se rizikové bílkoviny hromadí výrazně více. Teď tedy víme o dalším nebezpečí, jež mohou problémy v oblasti spánku přinést.

Pozor na mouku a pečivo

„Neustále myslím na jídlo a na to, abych jedla co nejkvalitnější bio potraviny. Bydlím na koleji a jím vždycky sama, protože okolo sebe nechci lidi, kteří jedí tepelně upravené jídlo. Neuvědomují si, že je to strašné, že si ničí zdraví!“ Naďa

Čím povzbudit unavenou mysl? Šálkem kávy? Energetickým nápojem? A co když pro nabuzení mozku sáhneme po něčem silnějším, například po lécích určených nemocným?

Domácí násilí, o kterém se nemluví

Proč jsou chudí lidé chudí? Protože se narodili chudým rodičům, samozřejmě… Ale zatímco někteří se z chudoby vymaní (pomocí tvrdé práce či vzdělání, výjimečně pak výhrou v loterii či výhodným sňatkem), jiní v ní stráví zbytek života. Jedním z častých vysvětlení bývá neracionální chování. Lidé ze dna společnosti neplánují budoucnost, utrácejí impulzivně za zbytečné věci, popřípadě nadproporčně velkou část příjmu utratí za alkohol a cigarety. Nyní výzkumníci z University College London (UCL) přišli na další vysvětlení. Za chudobu může totiž i vaše povaha.

Nasazení dnešních rodičů v péči o potomky je enormní. Dětem v předškolním věku děláme osobní asistenty a později se měníme na osobní řidiče, hlavní sponzory, skalní fanoušky a zprostředkovatele komerčních služeb.

Před časem si internetová seznamka OkCupid udělala statistiku o svých uživatelích. Nejzajímavější bylo srovnání věku uživatele a ideálního věku partnera, se kterým by se na jejich stránkách chtěl seznámit. Rozdíly mezi muži a ženami v tomto ohledu snad nemohly být větší: Ženy preferovaly muže zhruba ve stejném věku, zatímco muži měli jasno - pořád chtěli „dvacítky“! Následující graf tento jev velmi jasně popisuje. Jak jste na tom vy?

Slovo „přirozený“ v nás vyvolává kladné asociace. Pod pojmem přirozená strava se doporučuje jídlo, které našemu tělu udělá obzvlášť dobře. Jiná věc již je, že někdo si pod „přirozenou“ stravou představí veganskou dietu obsahující klíčky a sójové mléko a někdo jiný paleo stravu, která je tvořená pořádnými porcemi masa a vyhýbá se „moderním“ vynálezům, jako je kysané zelí nebo jogurty. Odklon od přirozenosti se nelíbí například odpůrcům očkování. Ti poukazují na skutečná i domnělá rizika spojená s očkováním. Místo něj doporučují „přirozené“ metody posilování imunity, jako otužování a saunování. Při kritice očkování je ale třeba připomenout, že i naše vlastní vrozená imunita je evolučním riskantním podnikem. Především spotřebovává část zdrojů. Tvorba bílých krvinek není zadarmo a nutí nás přijímat více potravy. Mnohem horší je, že imunita se může „zbláznit“ a obrátit se proti nám. Nepříjemným autoimunitním onemocněním je alopecie, při které bílé krvinky útočí na vlasové cibulky, což vede ke ztrátě vlasové pokrývky. Fatálnější je roztroušená skleróza, která může skončit i smrtí. Navzdory těmto podstatným hrozbám každý z nás nějakou imunitu má, což znamená, že se nám z evolučního hlediska vyplatí. Stejně jako se vyplatí očkování. Otázka přirozenosti bývá kladena, i pokud jde o geneticky modifikované potraviny. Genetické modifikace jsou „umělé“, nicméně zastánci GMO správně argumentují, že tyto modifikace se jinak neliší od modifikací, o které se stará sama příroda (k mutacím organismů docházelo a dochází i bez přispění člověka). Ovšem ani tentokrát přirozené neznamená dokonalé. To, že k nějaké genetické modifikaci došlo spontánně, tedy přirozenou cestou, neznamená, že nám tato modifikace nemůže uškodit. Může vést například k tvorbě jedu v rostlině a naši předkové na tuto modifikaci tvrdě doplatili. Nezbývá tedy než současné geneticky modifikované potraviny pečlivě testovat, protože to, že k této modifikaci by teoreticky mohlo dojít i přirozeně, vůbec nic neznamená. Od věci by nebylo smířit se s tím, že ona celá „přirozenost“ není ničím jiným než slovem, pod kterým si každý z nás představuje něco jiného, a odvolávat se na ni nemá valného smyslu. A hlavně - co je, a co není přirozené? Vždyť i všechny ty nepřirozené pomůcky, jako jsou počítače a mobily, vznikly prostě díky naší zcela přirozené snaze o pohodlnější život.

Mluvíme-li o lásce na celý život, často vidíme v očích druhých nedůvěru. „Vždyť je to přece nesmysl,“ můžeme občas slyšet. Je tomu skutečně tak? Jak dosáhnout dlouhodobě spokojeného vztahu? A co naopak fungující soužití dvou lidí zadupe do země?