Online archiv

/ Odpovídá odborník /

Pavel, trpící Aspergerovým syndromem, položí několikrát za den rodičům stejnou otázku, třeba: „Kolik unese melounů černoška/mamka/taťka…?“ Proč to dělá? A jak lze jeho komunikační schopnosti zlepšit?

stručně

nový seriál o partnerských vztazích začíná

Dítě stráví ve škole hodně času a zážitky spojené s pobytem v této instituci si odnáší na celý život. Jaká osobnost by tedy měla stanout na pedagogickém postu, aby před sebou i před třídou lidsky obstála a dokázala skutečně naučit?

My spolu chceme žít, milujeme se, říkal v sexuologické poradně mladý pár. Na rozdíl od jiných zamilovaných dvojic však měli v očích nejistotu, v hlase pocit viny. Byli totiž bratrancem a sestřenicí a jejich rodiny takovou lásku jednomyslně odsuzovaly.

Fantomové bolesti patří mezi medicínské kuriozity. Pacienti cítí bolesti v částech těla, které jim byly často už před mnoha lety amputovány. Tupá bolest v lýtku či bolestivé brnění v palci pravé ruky, o něž dotyčný následkem úrazu či nemoci přišel, je problém, který lze řešit jen velmi obtížně, a mnohé takto postižené osoby značně frustruje. Jak odstranit bolest z něčeho, co neexistuje? Vilayanur Ramachadran, neurolog z kalifornské univerzity, objevil jednoduchý trik, který trpícího alespoň krátkodobě od jeho bolesti osvobodí. Už před lety vytvořil Ramachadran při práci s pacienty po amputacích zajímavou metodu, takzvanou „zrcadlovou skříňku“, před kterou se lidé s amputovanou končetinou postavili tak, aby odraz jejich zůstávající končetiny tvořil v zrcadle obraz té, která ve skutečnosti již neexistuje. Spolu se zrcadlovým obrazem to pak vypadalo, že mají dvě zdravé končetiny. Když v tento okamžik výzkumník začal masírovat jejich zdravou končetinu, s nadšením zjistil, že pocity uvolnění se dostavily i do pociťované amputované končetiny. Dosud ale nebylo jisté, jakým mechanismem k tomuto jevu dochází a co se při iluzi masáže akutové ruky či nohy v mozku a těle děje. V roce 1995 objevil vědec Giacomo Rizzolatti z Parmské univerzity u primátů nervové buňky, které se aktivovaly pokaždé, když zvířata pozorovala, že jsou jiné opice někým masírovány nebo hlazeny. Tyto „zrcadlové neurony“ byly později nalezeny rovněž u lidí a stojí podle výzkumníků za skutečností, že vnímání a pocity z jedné části párové končetiny přecházejí do druhé, i když ta už neexistuje. Jak ale vysvětlíme, že v případě, že se doteky týkají zdravých osob, které sedí před zrcadlovou skříňkou, se tyto pocity z jedné končetiny do druhé nepřenášejí? Nakonec došel Ramachadran k závěru, že v mozku jsou zrcadlové neurony aktivovány vždy, ale následně jsou pak korigovány vzruchy z kožního čití, které mohou impuls vyvrátit. U lidí s amputovanými končetinami se tak neděje. Jejich mozek totiž stále čeká na vyvrácení, kterého se mu nedostává.

V terapii po pacientech nevyžaduji, aby agresorům odpustili. Myslím, že to není možné, říká přední britský terapeut traumatu Earl Hopper. Nenávist musíte respektovat. Je ovšem důležité zdržet se jednání, které by si nenávist přála.

Vanilka má pravdu