Online archiv

Ztratili domov, mnozí i své blízké a na troskách vlastního života zkoušejí začít znovu. Uprchlíci potřebují naši pomoc, leckdy je však důležitější vědomí, že pro nás mají svou cenu, že si mohou zachovat vlastní důstojnost.

Mám rád Nepál, zemi vysokých horských štítů. Poprvé jsem zde pobýval v roce 1970, kdy tu byl bílý turista bílou vránou, zvláště v horských oblastech protkaných pěšími stezkami. Za sedmatřicet lety se mnohé změnilo. Nepálci chodí v goretexových bundách a mají video. Je to změna k lepšímu?

Mívá společně s vámi dovolenou i váš mobilní telefon nebo jste o dovolené v kontaktu se zaměstnavatelem?

Osmnáctým rokem žijeme v demokratické společnosti. Mnozí lidé přes každodenní starosti začínají zapomínat, co jim na minulém režimu vadilo. Dospívá generace, která nepamatuje politické represe, kádrové posudky, devizové přísliby ani fronty na maso a banány. Je naše demokracie křehká, zeptali jsme se politologa Jana Holzera

Na naši redakci se obrátila řada odborníků, kteří kriticky reagovali na inzerát Kurzů hlubinné abreaktivní psychoterapie ing. Andreje Dragomireckého (Pd 04/07). Vyjádřili jednak své pochybnosti nad odbornou úrovní této metody, jednak nad nevhodným označením „psychoterapie“. Zde je stanovisko České psychoterapeutické společnosti a Psychiatrické společnosti ČLS, které si k tomu redakce vyžádala: Výbory České psychoterapeutické společnosti a Psychiatrické společnosti ČLS věnovaly na svých květnových schůzích pozornost znepokojující skutečnosti, že někteří laičtí léčitelé neoprávněně inzerují svoji činnost jako psychoterapii a dokonce nabízejí „výcvik v psychoterapii“. Psychoterapie je odborná léčebná činnost, kterou podle českých zákonů může poskytovat jen odborník se základním lékařským nebo psychologickým vzděláním. Systematická psychoterapie vyžaduje navíc navazující prohloubenou postgraduální teoretickou průpravu a absolvování výcviku u akreditované instituce v rozsahu nejméně 500 hodin s následnou odbornou supervizí, která má trvat nejméně 100 hodin. V oblasti zdravotnictví uděluje Institut pro další vzdělávání ve zdravotnictví na základě předložených dokladů Osvědčení o funkční specializaci v psychoterapii. Splnění těchto náročných kriterií poskytuje záruku, že psychoterapie bude poskytována zodpovědnými a kvalifikovanými odborníky a bude odpovídat potřebným profesním a etickým standardům.

Evy Hauserové

I když se občas přihodí, že strávíme dovolenou „na maltě“ přestavbou bytu či rekonstrukcí chalupy, většinou chceme zapomenout na starosti, vybočit ze stereotypu, zažít cosi vzrušujícího a nevšedního, poznávat lidi i místa, odpočinout si, dobít si baterky. Jenže někdy od těch pár dní dovolené čekáme příliš mnoho, a vracíme se zklamaní…

Na přelomu loňského a letošního roku jsme se vydali do Mexika. Strávili jsme tam několik krásných týdnů, převážně ve státech Guerrero a Oaxaca, a vrátili se nadšení a plní silných dojmů. O některé z nich bychom se s vámi rádi podělili. Načrtneme několik obrázků, které v nás utkvěly po návratu z putování.

V posledních patnácti letech výrazně stoupá zájem o kognitivní funkce nejen mezi psychology, ale i v medicíně. Tento fenomén souvisí mimo jiné s prodlužováním lidského věku a zvýšeným počtem pacientů s demencí, ale i s rozvojem nových zobrazovacích metod, které umožňují nahlédnout do fungování mozku.

Média bezprostředně ovlivňují náš pohled na svět a život, nepřímo pak i naše zkušenosti. Díky mediálním obrazům, jejichž prostřednictvím k nám informace promlouvají, mnohdy nevědomě, automaticky přejímáme názor, aniž bychom se nad prezentovanou informací zamysleli. Přejímáme tak pravděpodobné obrazy reality, jež nahrazují, ilustrují a napodobují bezprostřední fyzickou zkušenost. Na mediální obrazy, s nimiž jsme mnohokrát denně konfrontováni, můžeme pohlížet ze dvou zorných úhlů: Zprostředkovávají nám informace, které by se k nám jiným způsobem nedostaly. Tím rozšiřují naši zkušenost o další možný obraz reality. Mohou nás však ovlivňovat jen za předpokladu, že ze sdělované informace dokážeme něco vytěžit. Porozumění však může mít různou úroveň recepce. Jestliže informaci pochopíme, přijmeme za svou a včleníme ji do svého světa, neznamená to ještě, že tvůrci pořadu nás mají tam, kde nás chtěli mít. Tutéž informaci mohou různí lidé odlišně vnímat, chápat a rozumět jí. Diskuse o jednom mediálním výstupu ve skupině osob může přinést překvapivé poznatky o diverzitě vnímání a pochopení na úrovni racionální i emotivní. Proto se například před spuštěním mediálních kampaní testují různé varianty reklamního sdělení na vzorcích populace, tvůrci televizních seriálů zkoušejí, jak osloví pilotní díl a podobně. Z jiného úhlu pohledu je zřejmé, že média vytvářejí obraz reality, který vůbec nemusí odpovídat skutečnosti. Nemáme možnost si ověřit předkládaná fakta a jen omezenou možnost vybrat si způsob sdělení. Emoce, které v nás vyvolávají mediální obrazy, jsou naprosto odlišné od fyzických a bezprostředních prožitků. Někteří mí klienti například znepokojeně přicházejí s otázkou, proč jim erotika nepřináší takový požitek, jaký vidí ve filmu při milostných scénách. Dochází k posunu ve vnímání a prezentaci reality i zkušenosti. Média vytvářejí svou vlastní realitu a jejich svět je od toho reálného, zkušenostního vzdálen.