Online archiv

Prosazení se a úspěch na trhu je spojen s ostrým hlídáním vlastního know-how. Jednou z cest bránících úniku informací jsou konkurenční doložky pracovních smluv. Jejich psychologický dopad není jednoznačný a leckdo v momentěpodpisu ani nedomyslí, k čemu se zavazuje.V „zakázaném období“ se konečně můžeme vrátit ke koníčkům, na které dříve nezbýval čas.

Asertivita bývá zařazována do psychoterapie zdravých. Užitečná však může být i v rámci komplexní rehabilitace nemocných.Výtvory žen z brněnského centra Mamma Help

Před rokem vznikla v Praze schránka, do níž je možné odložit novorozené dítě. Druhá byla zřízena v listopadu v Brně. Komu tyto schránky pomáhají a jak lze zhodnotit rok jejich existence?

Péče o vážně či chronicky nemocného člena rodiny patří k náročným životním situacím. Klade veliké nároky na fyzickou i psychickou odolnost a adaptabilitu pečujícího, a výrazně zasahuje do rodinných vztahů.I pečující potřebuje vyhledávat chvíle, které mu přinášejí radost.

Doprava na silnicích houstne, nároky za řidiče se zvyšují a nehody zůstávají stále palčivým problémem. Zvýší nejmodernější přístroje, takzvané inteligentní dopravní systémy, bezpečnost?

Dítě stráví v prostředí školní třídy po dobu devíti let průměrně pět šest hodin denně. Pokud se tu dlouhodobě necítí dobře, nemůže se to na jeho psychickém a sociálním zrání nepromítnout. S problémy, které začaly ve škole, se vnejrůznějších podobách a situacích často potýká po celý dospělý život.Zmiňovaný dotazník s on-line vyhodnocováním výsledků přes internet můžete získat na www.diagnostikaskol.cz

Evžen Klouček, terapeut Centra následné péče nadace Drop In

Poznat sebe samu mi nejlépe pomohla meditace. Na jemné odstíny duše žádná psychoterapeutická metoda, které jsem absolvovala, nedosáhla, říká psychoterapeutka Jitka Vodňanská a hladí přitom kočku jménem Nibbána (nirvána).

Reaguji na článek Michala Denského Proč vyhoří policista, který vyšel v posledním čísle Psychologie dnes. Chci nabídnout k úvaze jiné hledisko než behavioristický modus obvyklý v policejní realitě. Autor článku nabízí řadufrekventovaných doporučení, jak bojovat s „vyhořením“ policistů. Osvětovou úlohu mají plnit personální oddělení bdící spolu s psychologem nad funkčností skupinové interakce policistů a navrhující „možnosti optimalizace“.Psycholog „může přispět k prevenci syndromu vyhoření, má-li užší kontakt s příslušníky“. Jedinou cestou, jak ho dosáhnout, je dle autora jeho zařazení do služebního poměru. „Jinak zůstává pro většinu policistů strašákem z dobpřijímání do sboru“. Zřejmě i on, stejně jako někteří uchazeči o přijetí, vnímá roli psychologa při vyšetření osobnostní způsobilosti perzekučně a přikládá zásadní význam jeho zařazení.Autor konstruktivistických doporučení nezvažuje, že policisté vnímají invazivně i „monitorování“ a pozitivistické „optimalizační korekce“ personalistů (které ti délesloužící zažili opakovaně v podobě různých dotazníkovýchakcí). Možná také očekávají od těchto svých korektorů „skupinových interakcí“, pasujících se tak do role jakýchsi rodičovských figur, převzetí vlastních funkcí, tedy návody a řešení, jež mají sami ve své moci (stesky některýchpolicistů, že psycholog jim nerozumí, protože nemá představu, co se na jejich pracovišti děje, tomu nasvědčují). Co se týká kriminality policisty, spíše než k vlivu pracovní činnosti se přikláním k hledání příčin v osobníhistorii dotyčného. Dynamický pohled předpokládá, že na vznik charakteru má největší vliv výchovné prostředí a primární osoby, které založí základní životní scénář. Naše chování je pak z velké části dáno poslušností vnitřnímtlakům, potřebám, pudům. Lišíme se i ve způsobech podrobování se internalizovaným nebo veřejným autoritám, svědomí či anonymnímu veřejnému mínění.Autor zřejmě vychází z behavioristických teorií chápajících psychologické změny v termínech vývoje k novým návykům a nezvažuje vnitřní dynamismus všech účastníků procesu včetně oněch propagovaných korektorů. Bazální klimave skupině (útvaru) je ovlivněno povahou činnosti, početností, postavením ve struktuře rezortu a dalšími faktory. Charaktery osobností jednotlivých členů včetně psychologů spolupůilustrační sobí v dynamice celku. Psycholog sicemůže být různě vnímán v roli civilního zaměstnance nebo služebního funkcionáře, v druhých se však zapisuje převážně svými vlastnostmi (i on je pouze bytostí s vnitřními konflikty a prostými lidskými slabostmi). Jeho moczabránit „vyhoření“ jednotlivce je diskutabilní (zvažujeme-li kritéria úspěšnosti jakékoliv terapie) zvláště při navazování oněch užších kontaktů s 1 500 příslušníky, což je podle oficiálních údajů maximální počet policistůpřipadajících na jednoho psychologa. Co se týká policistů, jako kandidáti na přijetí přicházejí s různou osobnostní výbavou. Někteří vyjadřují přání bránit spravedlnost, patřit ke konkrétnímu útvaru, jiní přiznávají účelovoumotivaci výhodami státní služby, řada neskrývá nezájem už při přijímacím řízení a nemalá část oplývá vážnou psychopatologií. Hlubší motivy (např. touha po moci u dobře adaptovaných osobností) zůstávají často skryty, neboťjednorázové psychometricky zaměřené psychologické vyšetření nepřeje příliš utváření hlubinných hypotéz a vývojových prognóz.Nejfrekventovanějším problémem v policii a jejích útvarech bývá politika a distribuce autoritativních mocenských vztahů a s nimi spojené autoritářské projevy. Obvykle se však hlouběji nezabýváme otázkami, jak tyto skupinypřispívají k vlastní dynamice, jaká slepá místa ve své struktuře i my psychologové nevidíme a zda nereflektování vlastního narcismu nepřevládá nad sebeporozuměním.

Stanislav KratochvílPraha, Triton 2006. 216 s.

Steve a Shaaron BiddulphoviPraha, Portál 2006. 168 s.

Ilona Pešová, Miroslav ŠamalíkPraha, Grada 2006. 150 s.