Online archiv

Co se děje v rodinném systému, když jeden jeho článek vážně onemocní? Co onkologičtí pacienti potřebují a co nechtějí? To jsou otázky, na které se pokouším odpovědět.

Postoj rodičů k výuce dětí ve škole je mnohdy ambivalentní, což se odráží jak v komunikaci s učiteli, tak v podpoře domácí přípravy žáků. Jedním z důvodů je důraz moderní výchovy na individuálně osobitý rozvoj dítěte.Dětí, kterým rodiče nepomáhají s domácí přípravou do školy, přibylo. V roce 1991 udávalo pouze 9% dětí, že je rodiče nekontrolují a ani jinak jim s přípravou do školy nepomáhají. V roce 2002 takto odpovídalo již 28% dětí.

Policejní psychologové již tradičně zkoumají osobnost pachatele a jeho motivaci, dávají vyšetřovatelům zpětnou vazbu. Velice nadějnou metodou se v současné době jeví analýza videozáznamů.

Kde hledají pomoc psychoterapeuti, když se sami ocitnou v nesnázích? Psycholog John Norcross oslovil 1500 psychoterapeutů, psychologů, psychiatrů a sociálních pracovníků v USA a snažil se zjistit, kde sami hledají pomoc vosobních problémech. Odpovědělo celkem 509 respondentů. Psychoterapeutickou pomoc alespoň jednou vyhledalo 71 % z nich, většina z nich absolvovala přitom více než 100 terapeutických hodin v terapii a 20 % z této skupinypodstoupilo psychoterapii třikrát a více. Většina psychoterapeutů vyhledala pomoc svých kolegů ze stejných důvodů jako ostatní klienti, zejména se jednalo o partnerské problémy, depresivní a úzkostné potíže. Při výběru vhodnéhovlastního terapeuta se odborníci z pomáhajících profesí zaměřují především na to, aby zvolený terapeut byl kompetentní, zkušený a měl dobrou profesní pověst. Z lidského hlediska upřednostňují vřelého a pečujícího terapeuta, cožbylo pro ně důležitější než příslušnost k terapeutickému směru, důležitá nebyla ani výše honoráře či publikační činnost terapeuta. Někteří z nich ovšem raději dali přednost terapeutům ze svého terapeutického směru, například 90% psychoanalytiků si jako svého terapeuta vybralo opět psychoanalytika. Drtivá většina (přes 90 %) byla s terapeutickou pomocí spokojena a řada z nich uvedla, že zkušenosti z vlastní terapie mohli použít i ve své terapeuticképraxi. Někteří také uváděli, že byli sami velmi překvapeni, jak velký význam má v psychoterapii osobní vztah mezi terapeutem a klientem, jak důležitá je vřelost terapeuta a jeho schopnost empatie.

Situace kolem psychoterapeutických služeb je velmi nepřehledná. Pravidla, kdo může pracovat jako psychoterapeut, jsou poměrně jasná, říká psycholožka a členka odborné rady Asociace klinických psychologů Blanka Čepická.

Ani moderní doba nezbavila člověka osobních problémů. Kde dnes lidé hledají pomoc? Navštíví raději odborníka, nebo dávají přednost anonymnímu kontaktu přes internet či telefon? A jsou na internetu na té správné adrese?

Pěstouni by měli důkladně zvážit své možnosti a vzít si jen tolik dětí, na kolik jim stačí cit, čas a energie, říká psycholožka Irena Sobotková. Stále by mělo platit heslo"správné dítě do správné rodiny".

StručněAlfabet je internetový informační servis pro rodiče zdravotně postižených dětí. Obsahuje informace, které mohou pomoci při řešení situací, vznikajících v životě se zdravotně postiženým dítětem.Alfabet je určen nejen rodinám těchto dětí, ale i odborníkům pečujícím o tyto rodiny (lékařům, psychologům, rehabilitačním pracovníkům, speciálním pedagogům, logopedům apod.). Cílem Alfabetu je využití internetu jakokomunikačního, informačního a vzdělávacího zdroje, kde"pod jednou střechou"budou shromážděny a utříděny důležité informace z oblasti péče o zdravotně postižené a oslabené děti a jejich integrace. Provozovatelem jeAlfa Human Service, občanské sdružení pro podporu osob pečujících o děti se zdravotním postižením.

StručněExistuje domněnka či mýtus, že těžce nemocní lidé mohou nějakým způsobem ovlivnit datum své smrti - aby se například dožili Vánoc, svých narozenin či jiných významných událostí. Tuto hypotézu se pokusili ověřit američtí vědci zOhio State University's Comprehensive Cancer Center analýzou dat úmrtí více než 300 000 onkologicky nemocných osob (úmrtí v letech 1989-2000). Studie byla uveřejněna koncem loňského roku v renomovaném časopise JAMA (Journal ofthe American Medical Association).Výsledky však neprokázaly platnost domněnky. Byla sledována souvislost dat úmrtí se třemi významnými událostmi - s vlastními narozeninami nemocného, s Vánocemi a Dnem díkůvzdání. Autoři předpokládali, že krátce před těmitovýznamnými událostmi bude existovat určitý statisticky významný pokles počtu úmrtí a po těchto událostech naopak mírný nárůst. Nic takového ale výsledky neprokázaly - rozložení bylo rovnoměrné.

StručněModerní výzkum mozku přináší důkazy o tom, že meditace způsobuje strukturální změny v mozku člověka. Meditace a změněné stavy vědomí s ní spojené bývají tradičně chápány jako něco čistě nemateriálního, co nelze přesně fyzikálněměřit a objektivně hodnotit. Nedávný výzkum vědců z University of Wisconsin realizovaný ve spolupráci s tibetskými mnichy pohled na tuto problematiku mění. Ukázalo se, že duševní stavy při meditaci souvisejí s vysokou frekvencígama vln v mozku a se synchronní aktivitou mozku. Ukázalo se také, že nejintenzivnější aktivitu vykazuje během meditace oblast levé prefrontální kůry mozku.Podle Richarda Davidsona, autora studie, se ukázalo, že lidé dlouhodobě praktikující meditace vykazují zcela odlišné vzorce mozkové aktivity, s nimiž se u běžné populace nelze setkat. Mozek je prostřednictvímsystematických meditací schopen pozměnit se na fyzikální úrovni (mění svou strukturu). Je to důkazem existující plasticity mozku - v průběhu života se mohou na základě tréninku měnit synaptická spojení mezi jednotlivýminervovými buňkami mozku.Davidsonova studie byla publikována v listopadovém čísle časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences. Studie byla výsledkem dlouhodobé spolupráce Davidsona s tibetským dalajlámou. Dalajláma prvně pozvalDavidsona k sobě domů v roce 1992, aby se seznámil s jeho prací, která se týkala neurovědeckého zkoumání emocí. O tři roky později navštívil dalajláma Davidsona v jeho laboratoři. Následně se rozvinula blízká spolupráce naprojektu experimentálního zkoumání meditace a souvisejících mozkových změn.

StručněLékaři a zejména lékařky jsou podle studie uveřejněné v prosincovém čísle časopisu American Journal of Psychiatry vystaveni výrazně vyššímu riziku sebevražedného chování ve srovnání s ostatní populací. Dr. Schernhammer a Dr.Graham A. Colditz provedli kvantitativní metaanalýzu 25 nezávislých výzkumů četnosti sebevražd lékařů. Ve 24 z nich bylo posuzováno sebevražedné chování mužů a ve 13 sebevražedné chování žen. Výsledky ukázaly, že rizikosuicidálního chování bylo u lékařů (mužů) o plných 41 % vyšší než v běžné populaci. Studie hodnocené jako méně kvalitní vykazovaly o něco nižší riziko. Riziko sebevraždy u lékařek bylo více než dvojnásobné v porovnání s lékaři-muži. Méně kvalitní studie uváděly dokonce o něco vyšší četnost sebevražd u lékařek.

V loňském roce se poprvé po letech zastavil úbytek v počtu narozených dětí. Přesto jsme vymírat nepřestali: typická česká žena má v současné době přibližně 1,2 dětí. Proč tomu tak je? Média vidí příčinu v nových příležitostech,ve snaze užít si a prožít to, co s dětmi nelze, v obecném trendu odkládání sňatků a jejich substituci nesezdaným soužitím. Příčinou jsou dále samozřejmě i problémy finanční, jež hrají mimo jiné podstatnou roli v otázkách bytových.V minulém roce se stát pokusil zastavit velký úbytek dětí tím, že dovolil osobám pečujícím o malé dítě přivydělávat si neomezeně, aniž by přišli o rodičovský příspěvek. Možnost přivýdělku je ale jen drobná pomoc, nikolisystémové opatření. Představa, že by se průměrná česká žena rozhodla pro dítě, nadšena tím, že v době, kdy její maličký usne, bude moci doma pracovat na výdělek, je dosti zjednodušená.V psychologii populačních trendů existuje ovšem ještě jedna hypotéza, která tvrdí, že finanční podpora nemá významný vliv: to"hlas přírody"je moudrý a nenechá vyhynouti nám ani budoucím. Snad právě díky němuposkytují děti svým rodičům a dalším blízkým neopakovatelné prožitky. Lesk peněz a příležitostí tyhle hodnoty poněkud a na určitý čas odsune, ale jako každá opravdová kvalita se po čase přece jen vrátí na výsluní zájmu. Něcopodobného je nyní uváděno ve zprávách z USA. Opravdu"in"prý nyní je umět zastavit kariéru a užít si mateřské. Proč? Nejčastěji u nás citované rozdělení Matějčkovo v různých modifikacích uvádí, že děti poskytujírodičům uspokojení:*Potřeby nových podnětů a vzruchů.*Touhy po nových poznatcích a zkušenostech včetně možnosti zaměnit pouhé stárnutí za směřování k vyšší zralosti.*Citovou rezonanci, přijímání a dávání lásky.*Zvýšení společenské hodnoty a dosažení hodnosti rodiče.*Naplnění potřeby otevřené budoucnosti. Ta překonává nám vyměřený a ne vždy optimálně naplněný životní čas. V dětech pokračujeme dál...V manželské poradně se setkáváme ještě s dalšími faktory, formulovanými i pragmatičtěji. Namátkou:*Nápodoba: Tendence vyrovnat se osobám v relativně srovnatelném postavení nebo osobám, jež reprezentují vztažnou skupinu.*Vlivy neuvědomované řevnivosti. Lidé chtějí"dohnat a předehnat"rodiče, ale též sourozence a jiné příbuzné či blízké. Jistě sem patří i touha osvobodit se ze závislé role velkého dítěte tím, že sám o dítko pečuji.*Touha po mimikry: mít děti je známkou nenápadnosti, normálnosti a přiměřeně využité potence. Ve výraznější podobě jde o proces odstranění či předcházení traumatu. Bodře hospodské:"Jestli nevíš, jak se dělají děti,tak nám manželku na chvilku půjč,"je harasementem, jehož palčivost neodstraníte, byť hospodu vybílíte.*Dosažení cíle, kterého jsme sami nedosáhli: naplnění sportovních, studijních či jiných ambic.*Elegantní odchod středem: mateřská dovolená umožňuje elegantně přerušit nebo dokonce ukončit zaměstnání, studium či politickou angažovanost, jež se vývojem situace stanou nepřijatelné.*Měkčí sociální záchranná síť. Dítě přináší určité sociální výhody: i sociální minimum je velkorysejší než penzum určené pro jednoho dospělého. Potomci s dětmi bývají navíc výrazně více podporováni vlastními rodiči nežjejich bezdětní sourozenci.*Dítě jako pomocník. Doba, kdy desetiletý kluk zastal funkci čeledína, je pryč. Někteří lidé jsou však stále ochotni dětí využívat: od vydírání typu:"Jdi si, ale dítě už neuvidíš!"až po využívání mrštnosti anenápadnosti dětí při trestné činnosti.*Dítě coby dědic. Je komu předat majetek.Výše naznačené faktory ilustrují, že důvodů, proč míti dítě, není málo. Když přičteme ještě efekt sociálního kyvadla, v němž extrém bývá po čase střídán extrémem opačným, může nás to vést k opatrnému optimismu. S českoupopulací to zřejmě bude podobné jako s britskou librou: stále klesá a klesat bude, ale nezhroutí se. Vymírat zřejmě budeme, leč nevymřeme. Nebojím se, že by v posléze již neobydleném, leč pohostinném středu Evropy bujné hvozdynahradily lidská sídliště. Budou-li Češi vskutku chybět, doplní je přistěhovalci. Jejich děti pak budou stejnými vlastenci, jako jsou děti přistěhovalců v USA americkými patrioty. Českým (doufejme ojedinělým) xenofobům zůstanoujen oči pro pláč. Ostatní plakat nemusí.