Online archiv

Ad Psychologie č. 10/2017 SPECIÁLNÍ SOUROZENCI

Matyáš Zrno

Před pár dny se v kinech objevil snímek Nerodič. Jeho autorka Jana Počtová v něm zkoumá různé podoby současné rodiny a pohled okolí zvláště na ty nestandardní. Jsem vděčná, že mě k sobě pustili tak blízko, říká režisérka o protagonistech filmu. Film Nerodič se zaměřuje na šest párů či jednotlivců, jejichž přístupy k výchově dětí se výrazně odlišují: • Hana a Luboš, kteří se starají o šest dětí, jejich společné je však jen jedno • Joachim, který vychovává dceru ve střídavé péči • svobodná matka Stanislava, jež se rozhodla adoptovat dvě malé děti • Tamara, která se o malého syna stará sama, pouze s matkou • Kateřina a Veronika, které spolu vychovávají několik svých dětí • a konečně Marcela a Tobiáš, kteří děti nemají a ani je nechtějí

Odkdy vlastně víme, že stará láska nerezaví? Oficiálně od roku 1852. Tehdy toto přísloví poprvé uvedl F. L. Čelakovský ve svém Mudrosloví národu slovanského ve příslovích. Původní latinské přísloví známe ale už ze středověku (láska, která zestarala, se změnit neumí). I kdybychom ale přísloví neznali, tak skoro není člověka, který by alespoň o nějaký příklad nerezavějící staré lásky ve svém okolí nezavadil. Drsný happy end

Bratr či sestra s postižením v dítěti rozvíjí trpělivost, schopnost pomáhat, přijímat a tolerovat odlišnosti.

MICHELLE:

„Jednoho přítele a kolegu, který vedle mne pracoval, jsem co do humoru přímo drezíroval. Navrhl jsem mu jednou, že si uděláme navzájem závazek a budeme den co den vynalézat nějaký veselý příběh, třeba něco, co by se mohlo stát po osvobození a našem návratu.“ (V. E. Frankl o věznění v Osvětimi)

Mé předchozí vztahy byly špatné, soudím tak už jen z toho, že mě pokaždé někdo zradil - buď to bylo podvádění (v podnapilém či bdělém stavu) nebo zvaní si domů jiných žen prostřednictvím internetu. Můj poslední vztah byl tím nejhorším, partner neustále okukoval jiné ženy a prohlašoval, co se mu na nich líbí. Hnusilo se mi to. Nyní mám partnera, který mi vyhovuje po všech stránkách, avšak já se nemůžu zbavit chorobné žárlivosti na něj, resp. na jiné ženy. K tomu všemu začal pracovat u bazénu, což znamená hodně žen v plavkách. Nevím proč, nemůžu se přes to nějak přenést a nechat to být. Neustále myslím na to, že se na ně může dívat, že může myslet, na co chce, a dle mých předchozích zkušeností se mi to absolutně nelíbí. Je nějaká šance, jak se sama vzpamatovat? Jana K.

Je to velké téma. Právě v těchto dnech, tedy na začátku zimního semestru, odjíždí spousta studentů na mnohaměsíční zahraniční studia a stáže. Nejde však jen o studenty, řada lidí také pracuje daleko od svého domova. Delší odloučení proto snadno potká téměř jakýkoli vztah. Jak se s takovou situací vypořádat?

Aneb s Maxem Kašparů o tom, proč lidé po manželství touží, ale málo pro ně dělají. A také o tom, s jakými potížemi se setkává u svých pacientů, proč střídavou péči vymyslel někdo, kdo nemá rád děti, a jaké nebezpečí vidí v eutanazii.