Online archiv

Navenek působí jako dokonalí, svědomití, srdeční rodiče, ze kterých by si každý mohl vzít příklad. Ve skutečném vztahu k dítěti jim však chybí to nejzásadnější - bezpodmínečná láska a přijetí. Jejich vztah k vlastnímu dítěti je totiž podmíněn jejich potřebou hýčkat si pocit své vlastní jedinečnosti a dokonalosti. K tomuto cíli může být i dítě vždy jenom prostředkem. Narcističtí rodiče zraňují skrytě, ale o to bolestněji…

Znáte to - když je člověk čerstvě zamilovaný, chová se jinak než normálně. Je impulzivní, plný emocí, nadšený, rozrušený. Psycholožka Shauna Springer tvrdí, že všechny tyto příznaky zamilovanosti jsou podobné účinkům „lajny“ kokainu.

Jessica Benjamin, Pouta lásky - Psychoanalýza, feminismus a problém dominance, Portál 2016

„Dnes se náš malinký poprvé sám obrátil na bříško!“ říká hrdě mladá maminka. „Roste tak rychle!“ Rodiče jsou často fascinovaní, jakou rychlostí se jejich dítě vyvíjí a kolik nových věcí se každý den naučí. Ještě před chvílí jen bezmocně leželo a teď už natahuje ruce k věcem, zvedá hlavu a běhá po pokoji. A než se rodiče nadějí, začne broukat první slova. Dětské schopnosti se ale začínají rozvíjet ještě dříve, než je mohou rodiče pozorovat přímo - už při vývoji v břiše maminky.

Theodore Dalrymple (1949) pracoval desítky let jako psychiatr v nemocnici v Birminghamu ve Velké Británii, ale také v Rhodesii (Zimbabwe), Tanzanii a Jižní Africe. Je autorem více než dvaceti knih, z nichž Ztraceni v ghettu vyšla v českém překladu ve druhém vydání v roce 2011 v nakladatelství Leda. Dalrymple přináší znepokojující náhled do světa nejnižších vrstev západních velkoměst, které bez obalu označuje jako spodinu. Zaměřuje se především na to, proč se určité skupiny obyvatel chovají sebedestruktivně a antisociálně. Je to poučná kniha pro každého, kdo chce porozumět tomu, proč v ulicích Paříže či Londýna dochází čas od času k výbuchům nezvladatelného kolektivního násilí, doprovázeného ničením, pálením a rabováním.

Jak milovat více lidí a nebýt nevěrný Jak chápeme partnerství? Jako vztah dvou lidí - muže a ženy. Dnes už leckde i muže a muže nebo ženy a ženy. Ale posouváme se stále dál. Jsou mezi námi lidé, kteří věří ve skupinové vztahy, do kterých jsou zapojeni tři partneři, a někdy i více. Jsou to příznivci polyamorie, což se dá přeložit asi jako „mnoholáska“.

Redakce Psychologie dnes se nejen vyměnila, ale navíc i zvětšila, a to o celých sto procent! Místo Daniely Kramulové, na jejíchž bedrech ležela tíha redakční práce jedenáct let, nyní přichází dvojice Matyáš Zrno a Zuzana Daňková. Měl by to být vyvážený mix. Matyáš Zrno je odkojený žurnalistikou. Publikovat začal v týdeníku Respekt, kde také později vedl zahraniční rubriku. Pracoval v redakci zpravodajství České televize a v Lidových novinách vedl sobotní přílohu Orientace. Mezi novinařinou ale měl docela dlouhé proluky. Třeba když rok vedl provinční rekonstrukční tým v Afghánistánu. Jinak se věnuje myslivosti, lezení po horách a divoké vodě. A od teď i četbě knih o psychologii… Zuzana Daňková je filozofka. Dokončuje disertační práci o Wittgensteinovi na University of Stirling ve Skotsku. Každých pár měsíců si tam zaletí popovídat se svým skotským vedoucím a doplnit zásoby skotské whisky. O psychologii se začala zajímat také v průběhu doktorátu, protože v anglosaském prostředí „letí“ propojování filozofie a psychologie v rámci neurovědních výzkumů. Pak šlo vše už velmi rychle: od zájmu o zkoumání mozků se dostala k nejvíce intelektualizujícímu odvětví psychologie - psychoanalýze - a láska k psychologii byla zpečetěna.

POSLEDNÍ SLOVO MILANA PETRÁKA

Znáte to: někdo zívne, a za chvíli zívá celá třída. Známá herečka si ostříhá vlasy – a za pár týdnů jsou na kluka všechny paní a dívky. V tomto díle seriálu „Proč“ si povíme, proč a jak se u lidí vyvinul sklon k napodobování.

Pocit štěstí, ale i úzkostné poruchy, deprese, či dokonce autismus, alergie, obezita a autoimunitní onemocnění mohou mít příčinu v našich střevech…