Online archiv

V posledních letech nenápadně postupuje trend posouvání hranic. Začíná doslova od kolébky: nespěchá se s odkládáním plenek ani dudlíků, odsouvá se zahájení školní docházky. Pak odkládáme ukončení studia, začátek pracovní kariéry, svatbu i založení rodiny. Nastává doba lenivá?

10. část Různé fáze vztahu před nás staví nové úkoly Láska se připodobňuje k ohni. U ohně je dobré nešetřit na papíru a dřevě a zároveň není dobré do něj moc šťourat a pořád nějak přeskupovat větve.

V americkém Texasu byla zakázána kniha pojednávající o zvířecích emocích. Emeritní profesor ekologie a evoluční biologie Mark Bekoff z univerzity v Coloradu zjistil, že jeho publikace The Smile of a Dolphin: Remarkable Accounts of Animal Emotions byla zakázána v některých knihovnách a vyškrtnuta ze seznamu možné školní četby určitých škol. V tomto zákazu se odrážejí specifické názory Texasanů, například ty odmítající Darwinovu evoluční teorii. Pokud se při vysvětlování zvířecích emocí a vzájemného vztahu mezi člověkem a zvířetem argumentuje v duchu evolucionismu, je to podle Bekoff a problém. Jsou tu ovšem ještě další důvody, proč uvrhnout tuto vědeckopopulární knížku do klatby: ochránci mravů poukazují na části pojednávající o sexuálním chování a agresivitě. „Předpokládám, že vadí i obrázek velrybího penisu,“ soudí vědec. V této oblasti Spojených států se totiž vcelku běžně stává, že většina popularizačních publikací je zakázána, obsahují-li zmínky o sexu, násilí, svatokrádeži, náboženství, o lidských rasách či politice. „Moje kniha je vinna ve dvou z vyjmenovaných bodů obžaloby: ze sexu a násilí,“ říká autor. Amerika je prostě zemí paradoxů - na jedné straně je domovinou špičkové vědy a nositelů Nobelových cen v mnoha oborech, na straně druhé průzkumy ukazují, že v posledních dvaceti letech se příliš nezměnila nedůvěra značné části běžné populace ve vědu a moderní výzkum. Téměř 50 % obyvatel věří, že Bůh stvořil svět v posledních tisíci letech a že existuje peklo, 72 % populace věří, že Bible je skutečné slovo Boží, a z toho 40 % věří, že by se měla chápat ve všech ohledech opravdu doslovně. Skuteční „fundamentalisté“ představují prý ve Spojených státech 20 % populace, což je 63 milionů obyvatel. Kam byste na ně chodili s nějakým evolučním vývojem druhů! A pokud mají i dostatečnou rozhodovací moc v obci či regionu, nejdou pro cenzurní zásahy daleko.

Zkusili jste už všechno: kamarády, rodiče, psychologa, kouče... Všichni se vám snažili říci svůj názor na váš problém nebo vás navést na cestu k vlastnímu řešení. Jenže to nějak nefunguje. Žádná z dobře míněných rad se vám nehodí a všechny ty úžasné metody sebepoznání vedou akorát k tomu, že máte sami sebe plné zuby. Co s tím?

Touha po dokonalosti se prolíná všemi kulturami od nepaměti. Čas od času jsou podobné snahy podpořené vědeckými fakty, jindy se zvrhnou ve zrůdné ideologie. Nejkřiklavějším příkladem je nacistická genocida dvacátého století. Neudělá lidstvo někdy v budoucnu podobné chyby?

O krátkodobých účincích rodičovského rozvodu na dětskou psychiku a zdraví existuje bezpočet studií. Těch, které by se zabývaly dlouhodobým vlivem těchto událostí na již dospělého jedince, je sice méně, jejich výsledky však o mnohém vypovídají.

Čtenáři nám často píší o kontakty na psychology. Tato servisní rubrika vám může napovědět, na koho se ve svém regionu obrátit.

Zájem o genealogii nebyl nikdy tak velký jako dnes. Nejde přitom jen o větší dostupnost informací. Jsou tu i hlubší příčiny, proč nás tak intenzivně zajímá, odkud jsme přišli. V době, která zpochybňuje klíčové hodnoty minulosti - rodinu, víru, tradici -, se vracíme ke kořenům. Co vlastně doufáme najít? Cesta za vlastními předky je v každém případě nelehká a nákladná záležitost. Stojí buď hodně peněz - pokud si necháte rodokmen zpracovat odborníkem, přijde vás podle rozsahu a provedení na několik tisíc až několik desítek tisíc korun -, nebo hodně, hodně času. Pokud si ovšem necháme zpracovat „na klíč“ perfektní profesionální rodokmen, přicházíme o kouzlo vlastního pátrání a objevování střípků minulosti, které jsou cennou a nenahraditelnou součástí téhle cesty ke kořenům.

9. část

Potřebují ženy „pravidelnou dávku emocí“?

Jako dítě se toužila stát veterinářkou. Vystudovala ale finance a teď už dvanáctým rokem pomáhá dětem v rozvojových zemích. O své práci hovoří Pavla Gomba, ředitelka české pobočky UNICEF, se zaujetím, které vás nenechá chladnými.