Online archiv

O svých druzích máme zpravidla lepší představu nežli o sobě samých. Podle čeho se však při jejich výběru rozhodujeme? Existuje nějaký recept?Životní partner nás musí ze všeho nejdříve zaujmout. Poté dvojice srovnává hodnoty, postoje a zájmy. Nakonec partneři zjišťují své představy o realizaci rolí.

Na vzniku morálního chování se podílí přijetí rodičovských zákazů a schopnost vcítění se do druhých. Pro vznik této schopnosti je potřebná bezpečná vazba mezi matkou a dítětem.V ubližování druhým nám brání mimo jiné i schopnost vžívat se do jejich duševních stavů. S touto schopností se nerodíme, ale osvojujeme si ji v průběhu života.

Vojáci vyzbrojení i znalostmi prostředí, do něhož jsou vysláni, zaujímají k místním obyvatelům pozitivnější postoj. České jednotky v tomto ohledu v Bosně uspěly.Čeští vojáci byli místními obyvateli v Bosně i v Kosovu vnímáni pozitivně - což našim jednotkám v zahraničí dosud přináší řadu výhod.

V posledním roce uzavřelo manželství nejméně Čechů a Češek v historii naší země. A tento trend pokračuje dále. Neznamená to ale, že by mladí lidé netoužili po partnerském životě. Častěji než v minulosti však volí život vnesezdaném svazku.Až 20 % dětí se v Británii narodí svobodným matkám. Tyto ženy s dlouhodobým vztahem k muži vůbec nepočítají.

Díky genové terapii se z váhajících primátů stávají workoholici. Stačí jenom lehce pozměnit jejich genetickou výbavu. Stejně jako lidé, i opice mají tendenci k lenošení a zahálení, zejména tehdy, je-li jejich cíl nebo úkol,který musí splnit, velmi vzdálený. Když se však stane velmi aktuální, jsou ochotny pracovat mnohem intenzivněji a tvrději, aby takového cíle dosáhly. Ovšem za podmínky"vypnutého"klíčového genu v takovém jednání jsouopice ochotny a schopny pracovat velmi intenzivně již od samého počátku. Toto zjištění vychází z experimentu, který spočíval v práci s opicemi, jež byly cvičeny k jednoduchému úkonu - opakovanému zvednutí páčky poté, co se namonitoru objeví zelené světlo. Zároveň se se snižujícím počtem opakování úkonu zesvětloval jiný terč, podle kterého opice byly schopné odhadnout délku celého sezení. Poté, co tento úkon opice zvládaly s naprostou bravurou, jimbyl do mozku injikován jednořetězcový úsek DNA, kódující protein D2 receptoru. Tento úsek DNA dočasně vypnul klíčový gen v oblasti rhinocortexu, tedy oblasti důležité mimo jiné také pro vnímání odměny. Opice poté přestaly býtschopny odhadu, kolik cvičení ještě bude následovat, než dostanou odměnu za provedený úkon. Přestaly být zahálčivé a od samého počátku se své práci věnovaly mnohem intenzivněji. Tým výzkumníků doufá, že jejich studie alespoňnapomůže porozumění složitým mozkovým procesům nejen u opic, ale také u lidí. Např. lidé často nepociťují užitek, a tím i uspokojující adekvátní odměnu ze své práce, což může bezpochyby vést ke vzniku depresivních nálad adepresí. To může mít úzkou spojitost s porušenou expresí D2 receptoru. Studie byla publikována v časopise Nature a informoval o ní server Medicina.cz.

V souvislosti s eskalující kriminalitou dětí a mládeže se vedou četné diskuze o snížení věkové hranice trestní odpovědnosti, o nutnosti vybudovat"vězení"pro nezletilé apod. Činnost nového občanského sdružení Empatikje zaměřena na prevenci nežádoucího chování dětí - sdružení chce pomoci dětem s dominantní poruchou chování. Sdružení se opírá o 11 let fungující projekt ve Speciální základní škole pro žáky se specifickými vývojovými poruchamichování v Praze 5, se zaměřením především na děti s poruchou chování specifického charakteru (poruchami chování specifického charakteru míníme takové poruchy, jejichž podklad spočívá především v drobném poškození mozku - s tímsouvisejí obtíže s hyperaktivitou, impulzivitou apod.). Sdružení Empatik se bude zabývat společenskou akceptací dětí s poruchami chování a následným přístupem k řešení této problematiky na všech úrovních, tzn. vytvořenímpodmínek a pravidel pro výchovu a vzdělávání dětí s poruchami chování. Programovou náplň sdružení shrnují tyto cíle: Aktivovat odbornou diskuzi směřující ke způsobu řešení podstaty poruchy chování v její počáteční fázi; navázatkontakty s erudovanými odborníky z oboru lékařství, psychologie, pedagogiky, speciální pedagogiky, kriminologie apod.; podporovat vznik komplexních pracovišť (škol) řešících problematiku poruch chování u dětí školního věku;podporovat vznik školních poradenských pracovišť jako míst, kde je možné pracovat s dítětem s poruchou chování v přirozeném prostředí školy, a tak dosáhnout efektivní integrace těchto dětí, popřípadě inkluze; zajišťovat odbornésemináře pro rodiče, učitele a jiné pomáhající profese setkávající se s danou problematikou v běžném životě; navazovat zahraniční kontakty v rámci států Evropské unie k dané problematice, sledovat aktuální trendy výchovy avzdělávaní dětí s poruchami chování a získané informace poskytovat odborné i laické veřejnosti; spolupracovat v dané problematice s orgány státní správy a samosprávy.Občanské sdružení Empatik sídlí v Praze 5, Na Zlíchově 19, e-mail: empatik@volny.cz.

StručněCílem projektu je vzdělávání pečujících o těžce chronicky nemocné starší rodinné příslušníky a podpora jejich prestiže. Stránky by měly být jejich pomocníkem a mostem k vytváření svépomocných skupin a center pečujících osob, ato bez ohledu na typ postižení rodinného příslušníka. Webové stránky navrhla Ambulance pro poruchy paměti FN Královské Vinohrady a Ústavu lékařské etiky UK v Praze spolu s občanskými sdruženími HESTIA a ECONNECT a Českouasociací pečovatelské služby Praha.

StručněListopadové vydání časopisu Journal of Clinical Oncology přináší studii, která prokazuje, že u žen s nádory prsu (v časné fázi) nemá skupinová psychoterapie vliv na délku přežití. Výzkum probíhal v Austrálii a účastnilo se ho303 žen s rakovinou prsu (ve fázi 1 a 2), které byly současně léčeny chemoterapií. Jedna skupina žen navštěvovala skupinovou psychoterapii a relaxační cvičení, druhá skupina pouze relaxační cvičení. Po pěti letech nebyl mezioběma skupinami zjištěn rozdíl v počtu žen, které přežily. Podle hlavního autora studie, Davida Kissane, nejde o překvapivé zjištění. Přestože jedna známá studie přinesla opačné výsledky (ve prospěch skupinové psychoterapie), vnásledujících výzkumech se již nepodařilo účinnost psychoterapie prokázat. Psychoterapie má význam především pro zlepšení kvality života nemocných.

StručněNízká porodní váha souvisí s nižší inteligencí. Vyplývá to z nové studie vědců z Michigan State University, která byla publikována v časopise Pediatrics. Výzkumu se účastnilo 773 dětí z Detroitu a okolí. Přibližně polovina znich měla porodní hmotnost nižší než 2500 g. Ve věku 11 a 17 let dosahovaly děti s nižší porodní váhou nižší hodnoty IQ - v průměru o 3 až 5 bodů. Z výsledků vyplynulo, že v 17 letech je u dětí s nižší porodní váhou o 50 %vyšší pravděpodobnost, že budou ve verbálních testech skórovat pod 100 bodů, a o 60 % vyšší pravděpodobnost podprůměrných výsledků v matematických testech ve srovnání s dětmi s normální porodní vahou. Podle autorů výzkumu je IQsníženo jen mírně, avšak toto snížení je reálné a odborníci by je měli brát v úvahu.

StručněVědci z Duke University v USA zjistili, že zlost a hostilita vede u zdravých lidí k tvorbě látky, která může být příčinou srdeční nebo mozkové cévní příhody. Jedná se o C-reaktivní protein (CRP). Tato látka se tvoří v játrech vreakci na zánět, který se vytváří na vnitřní stěně zanesených cév. Podle hlavního autora výzkumu, Edwarda Suareze, jde o první důkaz spojení negativních psychosociálních faktorů se zvýšenou hladinou CRP u lidí bez klasickýchrizikových faktorů pro choroby srdce a cév. Studie byla publikována v zářijovém vydání časopisu Psychosomatic Medicine.

StručněMěli by rodiče hovořit se svými umírajícími dětmi o smrti? Studie švédských vědců zjistila, že rodiče dětí umírajících na rakovinu, kteří s dětmi hovořili o smrti, toho nelitují. Naopak rodiče, kteří s umírajícími dětmi ootázkách smrti nemluvili, toho často s odstupem času litují. Mnoho lékařů a zdravotnických organizací podporuje rodiče, aby se svými terminálně nemocnými dětmi o smrti hovořili. Jsou totiž přesvědčeni, že tyto rozhovory mohoudětem pomoci. Existuje však velmi málo výzkumů, které by užitečnost rozhovorů prokazovaly. Vedoucí výzkumného týmu, Ulrika Kreicbergs z Karolinska Institute ve Stockholmu, považuje za nejdůležitější zjištění, že nikdo z rodičů368 dětí neuvedl, že by rozhovoru o smrti a umírání litoval. Studie byla publikována v září v časopise New England Journal of Medicine.

StručněI jeden šálek kávy denně může vyvolat natolik silnou závislost, že jeho absence způsobuje abstinenční příznaky. Vyplývá to z výsledků studie vědců z Johns Hopkins University. Příznaky po vysazení kofeinu by v budoucnu měly býtpodle autorů zařazeny do Diagnostického a statistického manuálu Americké psychiatrické asociace i do Mezinárodní klasifikace nemocí Mezinárodní zdravotnické organizace (WHO). Podle Rolanda Griffithse, autora studie, je kofeinsvětově nejpoužívanější stimulační látkou. Její dostupnost je příčinou toho, že ji velké množství lidí může užívat trvale. Aktuální výzkum prokázal, že pokud člověk nedostane svou"denní dávku", může to mít zanásledek příznaky jako např. bolest hlavy, únavu, obtíže s koncentrací pozornosti apod. V některých případech mohou lidé pociťovat i nevolnost či bolesti svalů.