Online archiv

Policejní psychologové již tradičně zkoumají osobnost pachatele a jeho motivaci, dávají vyšetřovatelům zpětnou vazbu. Velice nadějnou metodou se v současné době jeví analýza videozáznamů.

Kde hledají pomoc psychoterapeuti, když se sami ocitnou v nesnázích? Psycholog John Norcross oslovil 1500 psychoterapeutů, psychologů, psychiatrů a sociálních pracovníků v USA a snažil se zjistit, kde sami hledají pomoc vosobních problémech. Odpovědělo celkem 509 respondentů. Psychoterapeutickou pomoc alespoň jednou vyhledalo 71 % z nich, většina z nich absolvovala přitom více než 100 terapeutických hodin v terapii a 20 % z této skupinypodstoupilo psychoterapii třikrát a více. Většina psychoterapeutů vyhledala pomoc svých kolegů ze stejných důvodů jako ostatní klienti, zejména se jednalo o partnerské problémy, depresivní a úzkostné potíže. Při výběru vhodnéhovlastního terapeuta se odborníci z pomáhajících profesí zaměřují především na to, aby zvolený terapeut byl kompetentní, zkušený a měl dobrou profesní pověst. Z lidského hlediska upřednostňují vřelého a pečujícího terapeuta, cožbylo pro ně důležitější než příslušnost k terapeutickému směru, důležitá nebyla ani výše honoráře či publikační činnost terapeuta. Někteří z nich ovšem raději dali přednost terapeutům ze svého terapeutického směru, například 90% psychoanalytiků si jako svého terapeuta vybralo opět psychoanalytika. Drtivá většina (přes 90 %) byla s terapeutickou pomocí spokojena a řada z nich uvedla, že zkušenosti z vlastní terapie mohli použít i ve své terapeuticképraxi. Někteří také uváděli, že byli sami velmi překvapeni, jak velký význam má v psychoterapii osobní vztah mezi terapeutem a klientem, jak důležitá je vřelost terapeuta a jeho schopnost empatie.

Situace kolem psychoterapeutických služeb je velmi nepřehledná. Pravidla, kdo může pracovat jako psychoterapeut, jsou poměrně jasná, říká psycholožka a členka odborné rady Asociace klinických psychologů Blanka Čepická.

Ani moderní doba nezbavila člověka osobních problémů. Kde dnes lidé hledají pomoc? Navštíví raději odborníka, nebo dávají přednost anonymnímu kontaktu přes internet či telefon? A jsou na internetu na té správné adrese?

Pěstouni by měli důkladně zvážit své možnosti a vzít si jen tolik dětí, na kolik jim stačí cit, čas a energie, říká psycholožka Irena Sobotková. Stále by mělo platit heslo"správné dítě do správné rodiny".

StručněAlfabet je internetový informační servis pro rodiče zdravotně postižených dětí. Obsahuje informace, které mohou pomoci při řešení situací, vznikajících v životě se zdravotně postiženým dítětem.Alfabet je určen nejen rodinám těchto dětí, ale i odborníkům pečujícím o tyto rodiny (lékařům, psychologům, rehabilitačním pracovníkům, speciálním pedagogům, logopedům apod.). Cílem Alfabetu je využití internetu jakokomunikačního, informačního a vzdělávacího zdroje, kde"pod jednou střechou"budou shromážděny a utříděny důležité informace z oblasti péče o zdravotně postižené a oslabené děti a jejich integrace. Provozovatelem jeAlfa Human Service, občanské sdružení pro podporu osob pečujících o děti se zdravotním postižením.

StručněExistuje domněnka či mýtus, že těžce nemocní lidé mohou nějakým způsobem ovlivnit datum své smrti - aby se například dožili Vánoc, svých narozenin či jiných významných událostí. Tuto hypotézu se pokusili ověřit američtí vědci zOhio State University's Comprehensive Cancer Center analýzou dat úmrtí více než 300 000 onkologicky nemocných osob (úmrtí v letech 1989-2000). Studie byla uveřejněna koncem loňského roku v renomovaném časopise JAMA (Journal ofthe American Medical Association).Výsledky však neprokázaly platnost domněnky. Byla sledována souvislost dat úmrtí se třemi významnými událostmi - s vlastními narozeninami nemocného, s Vánocemi a Dnem díkůvzdání. Autoři předpokládali, že krátce před těmitovýznamnými událostmi bude existovat určitý statisticky významný pokles počtu úmrtí a po těchto událostech naopak mírný nárůst. Nic takového ale výsledky neprokázaly - rozložení bylo rovnoměrné.

StručněModerní výzkum mozku přináší důkazy o tom, že meditace způsobuje strukturální změny v mozku člověka. Meditace a změněné stavy vědomí s ní spojené bývají tradičně chápány jako něco čistě nemateriálního, co nelze přesně fyzikálněměřit a objektivně hodnotit. Nedávný výzkum vědců z University of Wisconsin realizovaný ve spolupráci s tibetskými mnichy pohled na tuto problematiku mění. Ukázalo se, že duševní stavy při meditaci souvisejí s vysokou frekvencígama vln v mozku a se synchronní aktivitou mozku. Ukázalo se také, že nejintenzivnější aktivitu vykazuje během meditace oblast levé prefrontální kůry mozku.Podle Richarda Davidsona, autora studie, se ukázalo, že lidé dlouhodobě praktikující meditace vykazují zcela odlišné vzorce mozkové aktivity, s nimiž se u běžné populace nelze setkat. Mozek je prostřednictvímsystematických meditací schopen pozměnit se na fyzikální úrovni (mění svou strukturu). Je to důkazem existující plasticity mozku - v průběhu života se mohou na základě tréninku měnit synaptická spojení mezi jednotlivýminervovými buňkami mozku.Davidsonova studie byla publikována v listopadovém čísle časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences. Studie byla výsledkem dlouhodobé spolupráce Davidsona s tibetským dalajlámou. Dalajláma prvně pozvalDavidsona k sobě domů v roce 1992, aby se seznámil s jeho prací, která se týkala neurovědeckého zkoumání emocí. O tři roky později navštívil dalajláma Davidsona v jeho laboratoři. Následně se rozvinula blízká spolupráce naprojektu experimentálního zkoumání meditace a souvisejících mozkových změn.

StručněLékaři a zejména lékařky jsou podle studie uveřejněné v prosincovém čísle časopisu American Journal of Psychiatry vystaveni výrazně vyššímu riziku sebevražedného chování ve srovnání s ostatní populací. Dr. Schernhammer a Dr.Graham A. Colditz provedli kvantitativní metaanalýzu 25 nezávislých výzkumů četnosti sebevražd lékařů. Ve 24 z nich bylo posuzováno sebevražedné chování mužů a ve 13 sebevražedné chování žen. Výsledky ukázaly, že rizikosuicidálního chování bylo u lékařů (mužů) o plných 41 % vyšší než v běžné populaci. Studie hodnocené jako méně kvalitní vykazovaly o něco nižší riziko. Riziko sebevraždy u lékařek bylo více než dvojnásobné v porovnání s lékaři-muži. Méně kvalitní studie uváděly dokonce o něco vyšší četnost sebevražd u lékařek.

V loňském roce se poprvé po letech zastavil úbytek v počtu narozených dětí. Přesto jsme vymírat nepřestali: typická česká žena má v současné době přibližně 1,2 dětí. Proč tomu tak je? Média vidí příčinu v nových příležitostech,ve snaze užít si a prožít to, co s dětmi nelze, v obecném trendu odkládání sňatků a jejich substituci nesezdaným soužitím. Příčinou jsou dále samozřejmě i problémy finanční, jež hrají mimo jiné podstatnou roli v otázkách bytových.V minulém roce se stát pokusil zastavit velký úbytek dětí tím, že dovolil osobám pečujícím o malé dítě přivydělávat si neomezeně, aniž by přišli o rodičovský příspěvek. Možnost přivýdělku je ale jen drobná pomoc, nikolisystémové opatření. Představa, že by se průměrná česká žena rozhodla pro dítě, nadšena tím, že v době, kdy její maličký usne, bude moci doma pracovat na výdělek, je dosti zjednodušená.V psychologii populačních trendů existuje ovšem ještě jedna hypotéza, která tvrdí, že finanční podpora nemá významný vliv: to"hlas přírody"je moudrý a nenechá vyhynouti nám ani budoucím. Snad právě díky němuposkytují děti svým rodičům a dalším blízkým neopakovatelné prožitky. Lesk peněz a příležitostí tyhle hodnoty poněkud a na určitý čas odsune, ale jako každá opravdová kvalita se po čase přece jen vrátí na výsluní zájmu. Něcopodobného je nyní uváděno ve zprávách z USA. Opravdu"in"prý nyní je umět zastavit kariéru a užít si mateřské. Proč? Nejčastěji u nás citované rozdělení Matějčkovo v různých modifikacích uvádí, že děti poskytujírodičům uspokojení:*Potřeby nových podnětů a vzruchů.*Touhy po nových poznatcích a zkušenostech včetně možnosti zaměnit pouhé stárnutí za směřování k vyšší zralosti.*Citovou rezonanci, přijímání a dávání lásky.*Zvýšení společenské hodnoty a dosažení hodnosti rodiče.*Naplnění potřeby otevřené budoucnosti. Ta překonává nám vyměřený a ne vždy optimálně naplněný životní čas. V dětech pokračujeme dál...V manželské poradně se setkáváme ještě s dalšími faktory, formulovanými i pragmatičtěji. Namátkou:*Nápodoba: Tendence vyrovnat se osobám v relativně srovnatelném postavení nebo osobám, jež reprezentují vztažnou skupinu.*Vlivy neuvědomované řevnivosti. Lidé chtějí"dohnat a předehnat"rodiče, ale též sourozence a jiné příbuzné či blízké. Jistě sem patří i touha osvobodit se ze závislé role velkého dítěte tím, že sám o dítko pečuji.*Touha po mimikry: mít děti je známkou nenápadnosti, normálnosti a přiměřeně využité potence. Ve výraznější podobě jde o proces odstranění či předcházení traumatu. Bodře hospodské:"Jestli nevíš, jak se dělají děti,tak nám manželku na chvilku půjč,"je harasementem, jehož palčivost neodstraníte, byť hospodu vybílíte.*Dosažení cíle, kterého jsme sami nedosáhli: naplnění sportovních, studijních či jiných ambic.*Elegantní odchod středem: mateřská dovolená umožňuje elegantně přerušit nebo dokonce ukončit zaměstnání, studium či politickou angažovanost, jež se vývojem situace stanou nepřijatelné.*Měkčí sociální záchranná síť. Dítě přináší určité sociální výhody: i sociální minimum je velkorysejší než penzum určené pro jednoho dospělého. Potomci s dětmi bývají navíc výrazně více podporováni vlastními rodiči nežjejich bezdětní sourozenci.*Dítě jako pomocník. Doba, kdy desetiletý kluk zastal funkci čeledína, je pryč. Někteří lidé jsou však stále ochotni dětí využívat: od vydírání typu:"Jdi si, ale dítě už neuvidíš!"až po využívání mrštnosti anenápadnosti dětí při trestné činnosti.*Dítě coby dědic. Je komu předat majetek.Výše naznačené faktory ilustrují, že důvodů, proč míti dítě, není málo. Když přičteme ještě efekt sociálního kyvadla, v němž extrém bývá po čase střídán extrémem opačným, může nás to vést k opatrnému optimismu. S českoupopulací to zřejmě bude podobné jako s britskou librou: stále klesá a klesat bude, ale nezhroutí se. Vymírat zřejmě budeme, leč nevymřeme. Nebojím se, že by v posléze již neobydleném, leč pohostinném středu Evropy bujné hvozdynahradily lidská sídliště. Budou-li Češi vskutku chybět, doplní je přistěhovalci. Jejich děti pak budou stejnými vlastenci, jako jsou děti přistěhovalců v USA americkými patrioty. Českým (doufejme ojedinělým) xenofobům zůstanoujen oči pro pláč. Ostatní plakat nemusí.

Jaký je vývoj a současný stav psychosociální pomoci, která je určena občanům Česka, kteří zažili přírodní neštěstí v jihovýchodní Asii 26. 12. 2004 (včetně likvidace následků), a jejich blízkým?Ministerstvo vnitra ČR centrálně zajišťuje od 27. 12. 2004 management psychosociálních činností při této krizové události. Řízením těchto činností bylo pověřeno Oddělení psychologie a sociologie odboru personálního MV ČR(OPS OPe MV), které je v nonstop krizové pohotovosti a má přímou informační výměnu s Ústředním krizovým štábem vlády ČR. Hasičský záchranný sbor ČR (HZS) zajišťuje skrze své psychology funkčnost sítě psychosociální pomoci v regionech.OPS OPe MV koordinuje součinnost řady institucí a jednotlivců v oblasti psychosociální pomoci - jsou to zejména: Ministerstvo zahraničních věcí ČR (MZV), Ministerstvo zdravotnictví ČR (MZ), Ministerstvo obrany ČR (MO),ČSA, Psychosociální intervenční týmy ČR, odborníci v CISM (Critical Incident Stress Management) atd. Spolupráce se zahraničím probíhá prostřednictvím Task Force on Crisis and Disaster (pracovní skupina pod Evropskou federacípsychologických asociací), kde OPS OPe MV zastupuje ČR.Základní krizový tým psychologů: Štěpán Vymětal (MV ČR), Marie Sotolářová (GŘ HZS ČR), Vivienne Soyková (MZ ČR), Bohumila Baštecká (Psychosociální intervenční týmy ČR), Blanka Čepická (CISM-databáze, kliničtípsychologové). Uvedení jsou zároveň garanty za svou oblast (rezort).Pro specifické psychologické činnosti byl dále na MV vytvořen Tým psychologické asistence MV (pro přímou práci v terénu) a Tým psychologické poradenské linky MV. Hlavní úkoly nyní zajišťované OPS OPe MV:1.Management psychosociálních činností2.Výměna informací (s Ústředním krizovým štábem ČR, Krizovým týmem psychologů, Evropskou federací psychologických asociací a dalšími subjekty)3.Tvorba funkční sítě psychosociální pomoci (od MV po regionální úroveň)4.Tvorba a distribuce informačních materiálů (letáků, příruček, adresářů, instrukcí - v tištěné a elektronické podobě)5.Provoz psychologické poradenské linky MV6.Činnost týmu psychologické asistence MV (monitoring a"psychologická první pomoc"na letištích, u odběrů DNA, první práce s pozůstalými...)7.Sběr a analýza dat, prognostika vývojeHlavní zásady: Klient má právo využít sítě psychosociální pomoci, která byla vytvořena speciálně pro tuto událost, a má právo být o této síti informován. Maximum"nejzávažnějších klientů"bude proaktivněvyhledáno. Klient má mít možnost si z nabídky psychosociální pomoci sám vybrat. Na prvním místě jsou zájmy klienta, pak až zájem institucí nebo vědy. Důvěrnost informací a profesionalita poskytovaných služeb musí být maximální.Klientem je nejen"událostmi zasažený turista"a jeho rodina, ale také pracovníci českých institucí, kteří se angažují v této věci.Hlavní kroky: Klientům je distribuována příručka"Informace pro české občany, kteří zažili přírodní neštěstí v zemích JV Asie, a pro jejich blízké", která obsahuje mj. adresář psychosociálních služeb v ČR. Je zdekontakt na:a) Psychologickou poradenskou linku MV, tel: 974 833 235, 603 190 617 (funkční od 27. 12. 2004 do odvolání). Určeno: turistům, jejich blízkým, lidem angažujícím se v řešení následků, profesionálům. Zaměření: krizováintervence, poradenství, zajištění další péče, přenos informací).b) Koordinátory psychosociální pomoci v krajích (14 psychologů HZS).c) Přímé regionální kontakty (cca 140) na vybrané klinické psychology, koordinátory a duchovní posttraumatické intervenční péče Policie ČR, vyškolené členy Psychosociálních intervenčních týmů, absolventy CISM, linky důvěry.Vzhledem k podmínkám, vývoji a povaze události byla v Česku zvolena cesta okamžitého stažení občanů z kritických oblastí do vlasti a psychologické práce s klientem po návratu do Česka.

StručněAmeričtí vědci z California Institute of Technology a z University of Iowa publikovali 6. ledna v časopise Nature unikátní případovou studii týkající se mechanismu rozpoznávání emocí. Autoři měli možnost zkoumat ženu trpícívelmi vzácnou genetickou poruchou, při níž je poškozena mozková struktura amygdala. Tato žena nebyla schopna rozpoznat u druhých lidí jejich emoce na základě výrazu v obličeji. Přestože je již delší dobu známo, že amygdalahraje důležitou roli při rozpoznávání emocí ve tváři lidí, dosud vědci nerozuměli přesnému mechanismu tohoto děje. Pozorování pacientky trpící vzácnou poruchou jim umožnilo vysvětlit tyto procesy.Obecně je možno říci, že lidé rozpoznávají emoce druhých lidí tak, že postupně přesouvají svůj pohled na různé části obličeje. Zkoumaná pacientka však v podobné situaci hleděla přímo a nevšímala si oblasti očí pozorovanéosoby. Jakmile ji autoři výzkumu záměrně naučili, aby se dívala druhým lidem do očí, byla pak schopna některé emoce (např. strach) rozpoznávat. Podle autorů studie mohou být nová zjištění užitečná pro pomoc lidem trpícímautismem a jinými poruchami, které doprovází neschopnost odezírat emoce z obličejů druhých lidí.