Online archiv

Vydání: 10/2017

TYPY ŠÉFŮ, kteří vás dovedou k šílenství

10/2017
Občas se ve zprávách personálních agentur objeví něco, co stojí za pozornost. Do této skupiny spadá i kategorizace nepříjemných šéfů. Na první pohled pouze humorné zobecnění, ovšem pod povrchem se skrývá překvapivě hodně pravdy. Podívejte se na šest typů šéfů, s nimiž se většina z nás už (bohužel) setkala. Který je ten váš?

SPECIÁLNÍ sourozenci

David Havelka, 10/2017
Bratr či sestra s postižením v dítěti rozvíjí trpělivost, schopnost pomáhat, přijímat a tolerovat odlišnosti.

Osm hodin spánku: nutnost, nebo mýtus?

Jaroslav Petr, 10/2017
Jak opravdu vypadal spánkový režim našich předků žijících ještě v těsném propojení s přírodou? Donedávna jsme se o tom mohli jen dohadovat. Teď nám odpověď nabídlo sledování lovců a sběračů z Afriky a Jižní Ameriky. Přináší řadu překvapivých odhalení.

Zvyšují antidepresiva riziko autismu?

10/2017
Nejnovější výzkum z University of Bristol naznačuje, že pokud nastávající matky během těhotenství berou antidepresiva, výrazně se zvyšuje riziko výskytu autismu u jejich dětí. Konkrétní nárůst byl vyčíslen dokonce na 41 procent, přestože absolutní čísla jsou stále malá – riziko autismu u dítěte vinou antidepresiv stouplo z 2,9 procenta na 4,1. Výzkumníci vycházeli z dat více než čtvrt milionu dětí žijících ve Stockholmu mezi lety 2001 a 2011, mezi nimiž se nacházelo také přes pět tisíc dětí s poruchou autistického spektra. Ovšem pozor, nedělejme ukvapené závěry; zjištěná korelace totiž netvrdí, že na vině skutečně musejí být antidepresiva. Rozhodně jsou ve hře i faktory, které užití antidepresiv zapříčinily, tedy poruchy emocí a především deprese. Nezdravé psychické rozpoložení matky tak může být na vině ještě více než samotná psychofarmaka. Tyto výsledky anglické univerzity proto mohou být odrazovým můstkem pro další zkoumání a hledání souvislostí. Je však zřejmé, že jednoduchých odpovědí se nám jen tak nedostane.

Místo bydliště může souviset s krevním tlakem, ukázal výzkum

10/2017
Doktorka Kiarri N. Kershaw a její kolegové zkoumali hodnoty krevního tlaku u afroamerické populace napříč různými regiony Spojených států amerických. Studie probíhala velmi dlouho, sběr dat totiž běží už 25 let. Za tu dobu se podařilo udržet ve výzkumném vzorku více než dva tisíce účastníků, kteří byli opakovaně měřeni. Celkem šestkrát jim byl zkontrolován krevní tlak a jedním ze sledovaných údajů bylo i místo bydliště. Ačkoli bychom to na první pohled nečekali, právě tyto dvě informace spolu významně souvisely. Za oceánem je běžné, že minority bydlí ve vysoce segregovaných oblastech, kde je častá nezaměstnanost, chudoba a zločinnost. U účastníků, kteří se během let přestěhovali z těchto rasově segregovaných oblastí do míst s menším zastoupením minorit, klesl výskyt rtuti v krvi. Právě zvýšená hodnota rtuti v krevním oběhu je spojena s rizikem srdečních problémů a mrtvic. A – jak se ukázalo – krevní tlak není jen výsledkem životního stylu a jídelníčku, nýbrž roli hraje i sociální prostředí a stres. Proto autoři navrhují zvýšenou opatrnost vůči rasové segregaci, která se očividně negativně promítá i do zdravotního stavu obyvatelstva.

Už máte svého terapeuta?

10/2017
Psychologické služby Vladimír Marček, Ph. D., Brno-město, Sukova 49/4, tel.: 775 028 771, marcek@psychsluzby.cz, www.psychsluzby.cz

OSLOVOVÁNÍ

10/2017
MICHELLE:

INTERNET

10/2017
Koučování z pohodlí domova

LEGRACE S TUŽKOU

10/2017

Co nás nezabije...

10/2017
V PÁTEK 6. BŘEZNA 1987 velká skupina cestujících na výletní lodi s názvem Herald of Free Enterprise opustila belgický přístav Zeebrugge směrem do Anglie. Na palubě bylo 5000 cestujících, 80 členů posádky a 1100 tun zboží. Aniž by to cestující a posádka tušili, jedna vrata na přídi nebyla zajištěna. Nikdo si nevšiml, že je něco v nepořádku, dokud se loď nezačala natáčet. Zakymácela se. Pak se bez varování během pouhých 45 vteřin převrátila. Na žádné varovné signály nebyl čas. Nábytek, osobní i nákladní auta a cestující byli bez rozdílu katapultováni směrem k přístavu. Lidé naráželi do sebe navzájem i do stěn a klouzali do ledové vody s tím, jak se kulatá okénka rozbíjela a voda zaplavovala kajuty. Vypadla elektřina. Tmou se rozléhal křik a volání plné hrůzy a bolesti. Při jedné z nejstrašlivějších námořních katastrof dvacátého století zemřelo 193 lidí. Několik měsíců po katastrofě kontaktovali právníci jednající jménem přeživších a truchlících příbuzných katedru psychologie na Psychiatrickém institutu v Londýně s žádostí o pomoc. Profesor William Yule, v té době vedoucí klinického oddělení, rychle zmobilizoval služby na pomoc přeživším a zahájil výzkumný program. Tak jsem se zapojil já. Další tři roky jsem se v rámci svého doktorského studia věnoval výzkumu přeživších a překážek na cestě k zotavení, jimž čelili. V průběhu identifikace faktorů, které se jevily jako překážky na cestě k zotavení, jsme si vytvářeli obraz toho, jak může trauma ničit lidské životy. To bylo do značné míry v souladu s ortodoxně přijímaným postojem ke škodlivým účinkům a procesům posttraumatické stresové poruchy. Přesto se během výzkumu stalo něco nečekaného. Zatímco jsme se zaměřovali na porozumění nepříznivým účinkům traumatu, začal se objevovat nový vzorec. I když 46 % respondentů uvedlo, že se jejich život změnil k horšímu, 43 % řeklo, že se jejich pohled na život změnil k lepšímu. Čekal jsem, že „k lepšímu“ uvedou někteří přeživší, ale téměř polovina z celkového počtu? Naše zjištění nebyla náhodná. Stala se základem jednoho z prvních vědeckých výzkumů, které kdy byly na téma pozitivních změn následujících po neštěstí publikovány.

Přijďte na kurz do Portálu

10/2017
KRIZE JAKO ŠANCE NA ZMĚNU

3 knižní tipy Portálu

10/2017
Miroslav Orel