Online archiv

Vydání: 7-8/2006

Terénní krizová práce - psychosociální intervenční týmy

Gabriela Šivicová, 7-8/2006
Bohumila Baštecká a kol.Praha, Grada 2005. 300 s.

Co čte Helena Klímová

Helena Klímová, 7-8/2006
Není tomu tak dávno, časopis Psychologie dnes pořádal anketu o proměnách v pojetí krásy. Nespočet čtenářů se zabývá tématy příbuznými. Například: co je to"make-up"? Je to výsledek činnosti, kdy nejobecnější slovesolidského konání (dělat = to make) je nasměrováno a povýšeno (up = vzhůru). Make-up je tedy dělání něčeho, co člověka povznáší. (Anebo ne?)Nicméně, my Češi máme pro konání směřující proti gravitaci (tj. dělat+ vz-) výraz vlastní, dokonce make-upu doslovného předchůdce: je to výraz vzdělání. Významový rozdíl mezi make-upem a vz-děláním bych potom nepřisuzovalavzdálenosti prostorové (mezi prostředím anglofonním a českým) ale spíše vzdálenosti časové, kulturotvorné.Není tomu tak dávno, vydavatelství EMAN vydalo knihu Mileny Šimsové V šat bílý odění. Lidé, o nichž Milena Šimsová píše, byli někdejší členové českého odboje proti nacismu. Milena Šimsová, historička a snacha předního znich, shromažďovala dokumenty archivní, sbírala ústní vzpomínky pamětníků a z pramenné práce celoživotní sepsala dílo mimořádné hodnoty.Tou odbojovou činností bylo shromažďování informací a jejich odesílání do Anglie: o situaci v obsazeném pohraničí, o tom, co dělají Němci, o kolaborantech a náladě mezi lidmi, o tom, co se děje na poštách, na železnicích,četnických stanicích, na školách..."Prezident Beneš ve svých pamětech výslovně uvedl, že zahraniční akce dosáhla řady úspěchů díky dlouhou dobu fungujícímu radiotelegrafickému spojení s domácím odbojem". Spojenídomácího odboje s Londýnem bylo však přerušeno po atentátu na Heydricha, při honu na představitele české duchovní elity; jednomu při výslechu vykloubili chodidla dozadu, druhému, zraněnému, sypali do rány pepř a sůl, jinémupřed očima zavraždili rodiče. Od jara do podzimu bylo v pankrácké věznici popraveno jedenáct set lidí... Proč byli tito lidé popravováni? Za pohoštění neznámého poutníka... za to, že venkovské ženy v polích podaly pocestnémuskývu chleba..."Kdo byli ti lidé? Co je motivovalo? Jádrem tohoto odboje bylo společenství zformované Akademickou Ymkou (1927-1939). Pořádala semináře, biblické hodiny, pobyty spojující sport a vzdělávání, pečovala o studenty, usilovalavnášet etiku křesťanství do každodenního života. Sdružovala české křesťany, české Židy, demokraticky smýšlející a jednající Němce. Vedla mladé lidi proti válce, proti nacionalismu, antisemitismu, k myšlence rovnosti. Jádrospolečenství tvořili čeští protestanti. V knize potkáváme jména, která i dnes vytvářejí duchovní elitu národa (Šimsa, Dus, Balabán, Říčan, Rusý, Čapek, Miřejovský, Bič, Šikl, Filipi, Kohák, Laichter, Ryšavý, Verner, Vyšohlíd,Rezek, Zvěřina...).Při pátrání po zdrojích vnitřní síly se tak nabídne souvislost pokolení, tradice v rodině. Transgenerační přenos je jedním z témat současné psychoterapie: transgenerační přenos traumatu a přenos rodinných témat obecně,vývoj pokolení v rodině podle osy času, vývoj rodinných mýtů, rodinné konstelace.Milena Šimsová, pátrajíc po pohnutkách, mluví o"poslušnosti zákona, který nad námi platí,"a dále srovnává dvojí motivaci:"nacisté byli v zajetí ideologie ,vůdcovského principu'. Ve svých vyšetřovnách...zachycovali, kdo byl komu nadřízen a kdo komu podřízen... náš odboj nevyrostl z poslušnosti jakéhokoli ,vůdce'...byl vyjádřením odporu proti nacistické ideologii nelidskosti a rasové nadřazenosti, byl bojem za obnovudemokratické a sociálně spravedlivé Československé republiky. Byl součástí celosvětového zápasu... Lidé, kteří v odboji pracovali, nebyli nikomu povinni bezvýhradnou poslušností. Byli navzájem spojeni poutem přátelství asolidarity a služby, jeden druhému pomáhal. Většinou neznali a tedy ani nedodržovali základní konspirativní pravidla..."Hlubinnou motivací těchto osobností odboje byla náboženská víra, prožívaná jakožto individuálnísvědomí jedince. To byl protiklad nacistické podřízenosti totalitářské autoritě, kdy zodpovědnost vůči vlastnímu svědomí nepřicházela v úvahu.Náboženská víra je dalším tématem, k němuž se obrací zájem psychoterapie i zájem obecný: lidské životy jsou totiž po celém světě ohrožovány sebevražednými fanatiky opásanými výbušninou. Také tyto lidi vede náboženská víraaž přes práh smrti. Kde je pak rozdíl?První rozdíl tkví v samotném obsahu různých náboženských (a náboženství napodobujících) přesvědčení; po rozboru tohoto rozdílu z pera respektovaného teologa baží již dlouho autorka tohototextu.Milena Šimsová zmiňuje dále rozdíl mezi slepou poslušností nacistů a individuálním svědomím jejich oponentů. Na jedné straně ideologie vůdcovského principu vedeného slepou poslušností, na straně druhé pouto solidarity apřátelství a služby. Tento rozdíl motivace přesahuje historické epochy, charakterizoval i poměry za druhé totality novověku - za stalinismu. Varování před nástupem další totality, totiž teroristického islamismu, sepsali nedávnopřední intelektuálové, mezi nimi též Salman Rushdie. Zdalipak tedy tvorba různých totalitních režimů není nebezpečím současné kultury? Kořenem totality je zneužití lidské náboženské potřeby. Potřeba náboženské víry, jeden zdruhových znaků člověka, může být svedena a proměněna v závislost na modlách (podobně jako i jiné potřeby mohou být svedeny do závislostí). Tak se dělo odevždy, počínaje závislostí na modlách hliněných, až po závislost navýtvorech intelektuálních, na ideologiích.Co dělat? Zvažme, co nalezla Milena Šimsová, sledujme nálezy psychoterapie, pozorujme člověka v kontextu jeho předků a jejich témat. Rodinnou spoluprací přesahující více pokolení je možno lidské osobnosti zušlechťovat.Transformování agresivního pudu v přátelství a v duchovní život je jak lidskou potřebou, tak nejlepší prevencí závislostí (včetně totality). Naši předkové sázeli stromy, které teprve po letech pro nás vzrostly. Také péče olidskou osobnost přesahuje generace.

Žárlivost - teorie, výzkum a klinická strategie

Milan Nakonečný, 7-8/2006
Gregory L. White, Paul E. MullenPraha, Triton 2006. 424 s.

Základy psychoterapie

Lenka Gazdová, 7-8/2006
Stanislav KratochvílPraha, Portál 2006. 382 s.

Pane, pojďte si hrát

Marek Šulcfoto autora, 7-8/2006
Od investic do personálních rozvojových programů očekáváme kvalitnější vztahy na pracovišti, zvýšenou soudržnost i výkonnost. Metoda outdoorových tréninků slibuje zaručený úspěch. Splní jej? A za jakých podmínek?

Psychoanalýza po Freudovi

Olga Marlinováfoto repro PD, 7-8/2006
Analýza obran, nové přístupy k práci s přenosem a protipřenosem, flexibilita, důraz na vztah. To jsou jen některé z nových trendů ve vývoji psychoanalýzy. Současná americká vztahová psychoanalýza dále zdůrazňuje vzájemnéovlivňování mezi analytikem a pacientem.Od Freudova narození uplynulo již 150 let. Jeho odkaz je však stále živý.

OČIMA ČESKÉHO POLICEJNÍHO PSYCHOLOGA

Štěpán Vymětal, 7-8/2006
V ČR je kromě psychologické diagnostiky a vzdělávání kladen důraz také na psychologickou péči o policisty v průběhu služebního poměru. Ta je postavena na třech pilířích:a) psychologické poradenství, krizová intervence a terapie poskytovaná psychology policejních psychických pracovišť,b) systém posttraumatické intervenční péče (cca 80 lidí; pro policisty po traumatických zážitcích),c) anonymní telefonická linka pomoci v krizi (profesní linka důvěry, nonstop provoz).V tuzemsku máme pravděpodobně více policejních psychologů než na Slovensku a ve srovnání s mnoha východními i západními zeměmi je naše psychologická služba v rezortu MV opravdu personálně silná. Ve služebním poměru (SP)jsou v ČR psychologové u speciálních útvarů (zásahové jednotky, URNA...). Domnívám se, že zařazení všech policejních psychologů do SP by pomohlo a uvítal bych je, ale tuto činnost lze vykonávat v terénu i v pracovním poměru.

Proč"vyhoří"policista

Michal Denskýfoto archiv MV ČR, 7-8/2006
Nejvíce trestných činů nepáchají nováčci, ale ti, kteří u policie slouží již několik let. Co k tomu zkušené policisty vede? Je to jen"slabá chvilka", nebo se na strážcích zákona projevuje známý syndrom vyhoření?

Když vám rodič nedovolí dospět

Petr Pötheilustrační foto SAMphoto.cz/(c) PurestockX, 7-8/2006
Přirozeným vyústěním rodičovské péče je osamostatnění potomků. Pro narcistického rodiče je to však představa naprosto nepřijatelná a vědomě i nevědomě se jí zuby nehty brání.

Stáří versus demence

Roman Jirákilustrační foto SAMphoto.cz/(c) PurestockX, 7-8/2006
V povědomí lidí přežívá názor, že stáří je jaksi automaticky spojeno s poruchami paměti a dalších psychických funkcí a že vyřazuje z aktivního života. Ve skutečnosti je to všechno trochu jinak...

TUZEMSKÁ LEGISLATIVA V OBLASTI SOCIÁLNĚ PRÁVNÍ OCHRANY DĚTÍ

Daniela Kramulová, 7-8/2006
Náš právní řád rozlišuje ohlašovací povinnost podle trestního zákona a oznamovací povinnost podle zákona o sociálně právní ochraně dětí.Zákon o sociálně právní ochraně dětí (č. 359/1999 Sb.) stanoví, že tuto ochranu zajišťují krajské úřady, obecní úřady, komise pro sociálně právní ochranu dětí, pověřené právnické a fyzické osoby a jiné.Oznamovací povinnost směrem k obecnímu úřadu (orgánům sociálně právní ochrany dětí - OSPD) mají státní orgány, pověřené osoby, školy, školská a zdravotnická zařízení, popřípadě další zařízení určená pro děti. Ministerstvozdravotnictví v říjnu 2005 vypracovalo metodické opatření pro lékaře, co dělat v případě podezření na týrání, zanedbávání a sexuálního zneužívání dítěte (pokyn doporučuje řadu vyšetření, poměrně náročných administrativníchkroků a způsob hlášení OSPD).Všichni ostatní mají právo (nikoli povinnost) OSPD kontaktovat a upozornit je na případné týrání či zneužívání dítěte.Podle § 167 trestního zákona (č. 140/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů) má každý, kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný připravuje nebo páchá trestný čin týrání svěřené osoby (§ 215) nebo pohlavního zneužívání (§242), povinnost tento čin překazit - překazit jej lze i včasným oznámením.Pokud se podle § 168 kdokoli hodnověrným způsobem dozví, že došlo k trestnému činu týrání svěřené osoby, má takový čin bez odkladu oznámit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu. Hrozí-li dotyčnému, že by oznámenímuvedl sebe nebo blízkou osobu v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání, nemůže být za neoznámení potrestán. Sexuální zneužívání není podle trestního zákona nutno oznámit vůbec. V praxibývá běžnější oznamování případů týrání či zneužívání příslušným odborům obecních úřadů, na linkách krizové intervence, případně Fondu ohrožených dětí. Mnohdy se tak děje anonymně. Vymahatelnost práva se v oblasti sociálněprávní ochrany dětí nijak neliší od nelichotivého tuzemského standardu.Zmiňme ještě zákonné výjimky (viz Baštecká, Goldman: Základy klinické psychologie):Ve 3. odstavci § 166 trestního zákona se uvádí, že oznamovací povinnost nemá advokát, který se dozví o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem advokacie nebo právní praxe, a také že stát respektuje mlčenlivostduchovních o všech skutečnostech, které se při výkonu služby dozví - viz. § 8 zákona 308/1991 Sb. O svobodě náboženského vyznání. Je otázkou, zda by podobná zákonná výjimka neměla platit také pro psychology či psychoterapeuty.Jaký je váš názor? Napište nám do redakce na adresu psychologie@portal.cz.

Teroristé: psychologie nesmiřitelných

Josef Smolíkilustrační foto SAMphoto.cz/(c) PurestockX, 7-8/2006
Teroristické činy se dějí znepokojivě často, se stupňující se intenzitou a s mnoha oběťmi. Smrt, strach a nejistota, které šíří i prostřednictvím médií, působí na psychiku statisíců nezúčastněných lidí a ovlivňují veřejné mínění.