Online archiv

Na přelomu loňského a letošního roku jsme se vydali do Mexika. Strávili jsme tam několik krásných týdnů, převážně ve státech Guerrero a Oaxaca, a vrátili se nadšení a plní silných dojmů. O některé z nich bychom se s vámi rádi podělili. Načrtneme několik obrázků, které v nás utkvěly po návratu z putování.

V posledních patnácti letech výrazně stoupá zájem o kognitivní funkce nejen mezi psychology, ale i v medicíně. Tento fenomén souvisí mimo jiné s prodlužováním lidského věku a zvýšeným počtem pacientů s demencí, ale i s rozvojem nových zobrazovacích metod, které umožňují nahlédnout do fungování mozku.

Média bezprostředně ovlivňují náš pohled na svět a život, nepřímo pak i naše zkušenosti. Díky mediálním obrazům, jejichž prostřednictvím k nám informace promlouvají, mnohdy nevědomě, automaticky přejímáme názor, aniž bychom se nad prezentovanou informací zamysleli. Přejímáme tak pravděpodobné obrazy reality, jež nahrazují, ilustrují a napodobují bezprostřední fyzickou zkušenost. Na mediální obrazy, s nimiž jsme mnohokrát denně konfrontováni, můžeme pohlížet ze dvou zorných úhlů: Zprostředkovávají nám informace, které by se k nám jiným způsobem nedostaly. Tím rozšiřují naši zkušenost o další možný obraz reality. Mohou nás však ovlivňovat jen za předpokladu, že ze sdělované informace dokážeme něco vytěžit. Porozumění však může mít různou úroveň recepce. Jestliže informaci pochopíme, přijmeme za svou a včleníme ji do svého světa, neznamená to ještě, že tvůrci pořadu nás mají tam, kde nás chtěli mít. Tutéž informaci mohou různí lidé odlišně vnímat, chápat a rozumět jí. Diskuse o jednom mediálním výstupu ve skupině osob může přinést překvapivé poznatky o diverzitě vnímání a pochopení na úrovni racionální i emotivní. Proto se například před spuštěním mediálních kampaní testují různé varianty reklamního sdělení na vzorcích populace, tvůrci televizních seriálů zkoušejí, jak osloví pilotní díl a podobně. Z jiného úhlu pohledu je zřejmé, že média vytvářejí obraz reality, který vůbec nemusí odpovídat skutečnosti. Nemáme možnost si ověřit předkládaná fakta a jen omezenou možnost vybrat si způsob sdělení. Emoce, které v nás vyvolávají mediální obrazy, jsou naprosto odlišné od fyzických a bezprostředních prožitků. Někteří mí klienti například znepokojeně přicházejí s otázkou, proč jim erotika nepřináší takový požitek, jaký vidí ve filmu při milostných scénách. Dochází k posunu ve vnímání a prezentaci reality i zkušenosti. Média vytvářejí svou vlastní realitu a jejich svět je od toho reálného, zkušenostního vzdálen.

Byt může být bezpečným zázemím, kam se rádi vracíme, i kolbištěm, kde probíhají každodenní nelítostné boje o moc. Dispoziční uspořádání a zařízení bytu dokáže o jeho obyvatelích prozradit i to, o čem sami mlčí.

Traumatické události jsou stále častěji skloňovány nejen v médiích, ale i v klinické praxi a výzkumu. Ráda bych upozornila na některá úskalí jejich terapie.

Radarová základna protiraketového štítu Spojených států amerických vzbuzuje silné emoce. Psychologická rovina celé záležitosti je komplexní a hluboká. Prolínají se zde reminiscence minulosti, obavy z budoucnosti, postoje k zahraniční politice USA a další.

stručně

Idealisté říkají, že pro milujícího člověka musí být partnerovo štěstí a blaho důležitější než jeho vlastní. Říká se také, že to, co si sami přejeme, by mělo být v souladu s tím, co si přeje partner. Je láska altruistická, nebo v ní má své místo i egoismus?

„Makej, makej! Lehnout, vztyk!“ Desetiletý kluk v poledním parnu vybíhá, zastavuje a padá na rozpáleném hřišti, otec-trenér nemilosrdně velí: „Znovu, ještě deset minut.“ Rodinná dovolená není důvodem k lenošení. Po prázdninách přestoupí do prestižního fotbalového oddílu jen pět nejlepších…

Sebevražda je téma, které bývá bráno smrtelně vážně. Je extrémním příkladem útěku od těžkostí života, odchodem do nebytí. Možná, že humor může být tím, co nás může zachránit.

stručně

Pomoc potřebným bývá považována za správnou a žádoucí -v případě, že se jedná o pomoc zdravotně handicapovaným spoluobčanům, seniorům, maminkám s dětmi či opouštěným dětem. Jenže pomoc potřebují i lidé, kteří se ocitli na okraji společnosti. Třeba ti, kteří se vracejí z vězení.