Online archiv

Měl by být vyžadován souhlas partnera s interrupcí?

Metoda pevného objetí, kterou psycholožka Jiřina Prekopová (mj. autorka bestselleru Malý tyran nakladatelství Portál) propaguje v rodinné terapii, dokáže znovu probouzet lásku tam, kde se skrývá pod nánosy nedorozumění, vzteku a vzdoru. Terapeut však podle ní musí sám nejprve prožít nějakou životní krizi, aby z ní druhým dokázal pomoci.

/ Sloupek Jiřího X. Doležala /

V rubrice „Co mě zaujalo“ mě opravdu zaujal názor psychologa Iva Plaňavy na film Věry Chytilové Hezké chvilky bez záruky. Film jsem viděl, nikoli v televizi jako Ivo Plaňava, ale s chutí třikrát v kině, které provozuji. Celou biografii Věry Chytilové znám a mohu napsat, že to je filmová režisérka par excellence. Má témata, má rukopis, má odvahu kritizovat společenské nešvary minulého socialismu a současného kapitalismu, které se prezentují mezilidskými vztahy. Její filmy vyznávají diváci, kteří nezůstali na úrovni přihlouplých televizních diváků. Bohužel. Vědoma si toho, vychází Věra Chytilová i těmto divákům vstříc, protože stále doufá, že pokleslost umělecké gramotnosti není tak velká, aby profese, které se mezilidskými vztahy zabývají, nechápaly. Psycholog Ivo Plaňava ovšem bere zbytky jakéhokoli doufání. Nedělám si iluze o kantorech, konečně, když je náhodou potkám na nějakém umění, žasnu nad jejich kulturním rozhledem. Že už to došlo tak daleko, že psycholog nerozliší instruktážní (didaktický) film od uměleckého, je silně na pováženou, zvláště když se jedná o vysokoškolského pedagoga. S úctou,

Rád bych reagoval na polemiku „Může psycholog nabízet i duchovní alternativy?“ (PD 04/08). Pominu své výhrady k označení numerologie jako „duchovní“ alternativy a přejdu přímo k věci. Ve svém příspěvku doktor Havlík uvádí statistická data, která mají potvrzovat účinnost numerologie. Zajímalo by mě, jakým způsobem pan Havlík tato data získal a zda je ochoten svůj „výzkum“ předložit vědecké veřejnosti. Domnívám se, že těžko, protože pokud by jím získané údaje byly pravdivé, pak bychom směle mohli zrušit psychologické ústavy i katedry a místo toho posílat zájemce o psychologickou diagnostiku na několikahodinové kurzy numerologie. Sám znám mnohé psychology, kteří se ve své praxi uchylují k postupům spočívajícím spíše na jejich víře než na solidním vědeckém základě. Podle mne se zde nabízí jednoduché vysvětlení: psychologové a psychoterapeuti se denně u svých klientů setkávají se spoustou těžko pochopitelných duševních pochodů nebo projevů a věda k jejich uchopení nabízí jen hrubá vodítka, která často nejsou zcela dostačující pro podchycení jedinečnosti každého člověka. Logickým vyústěním je, že si vytváříme vlastní teorie o lidské psychice a jejích tajemstvích. Málokdo z nás však postupuje vědeckou metodou a svá zjištění či hypotézy si ověřuje. Problém je v tom, že je vždy daleko snazší vytvořit nějakou hypotézu, než ji vědecky ověřit nebo vyvrátit. V polemice nebyly podle mne srovnány dva rovnocenné názory, šlo o porovnání vědeckých metod, které vznikaly za přispění stovek vzdělaných odborníků, s pochybným nevědeckým postupem. Tím, že byly postaveny vedle sebe, bylo nepřímo řečeno, že si zaslouží srovnání. Nezaslouží! Podobným „alternativním vědám“ nepřísluší ve vědecko-populárních časopisech žádný prostor, pokud autor neprokáže, že splňují požadavky kladené na vědecké teorie. Protože určitě jsou i takoví čtenáři, kteří zatím nemají jasný názor a přebírají informaci s tím, že „to přeci tvrdil pan psycholog v odborném časopise“. Že se jednalo o nepodložený názor v rámci polemiky, nemusejí vzít v úvahu.