Online archiv

Potkáme-li v setmělé ulici cizího člověka, okamžitě nám probleskne: „Co od něj mohu očekávat?“ Snažíme se odhadnout, zda jsou jeho úmysly dobré či zlé a zda má na to své úmysly realizovat, je-li pro mě nebezpečný. Psychology zajímá, čím se naše posuzování neznámých lidí řídí.

Muži jsou dobrými řidiči – své ženy nepouštějí za volant, aby se neukázalo, že řídí lépe… Za posledních třicet let vzrostl počet řidiček pětinásobně a mnohá dopravněpsychologická srovnání ukazují, že výše zmíněný motoristický vtip o řidičských kvalitách žen není daleko od pravdy.

Čtenáři nám často píší o kontakty na psychology. Zejména ve venkovských oblastech a pro osoby, které nemají přístup k internetu, je obtížné psychologa najít. Přispět ke zlepšení by měla i naše nová servisní rubrika.

Koncert pro hospice

Dá mi vždycky dost práce, než se mi večer podaří uspat syna, a ani pak to není žádný med. Je mu půl roku, ale v noci chce stále pít co dvě hodiny. Přitom téměř nesaje, pokud mu ale mléko odepřu, začne se vztekat a vzbudí celou rodinu. Jsem z celé situace vykolejená zřejmě i proto, že jsem si myslela, jak – jako absolventka pedagogiky, svého prvorozeného zvládnu. Ale praxe je jiná… Předem díky za radu, Andrea Předně vás mohu uklidnit, že v šesti měsících je nervový systém dítěte již natolik zralý, aby prospalo v noci 11 hodin – a to bez jídla. Respektive: žádné dítě ve skutečnosti neprospí v kuse celou noc. Všechny děti se v noci vícekrát vzbudí. Některé však zase samy rychle usnou, aniž by si toho rodiče vůbec všimli, zatímco ty druhé se docela probudí a rozpláčí. Aby znovu usnuly, potřebují pomoc rodičů. Nemají přitom hlad ani špatné sny. Prostě jen nejsou zvyklé usínat samy. A to je patrně i případ vašeho synka. Rodiče ale mají na výběr. Buď mohou svým potomkům i nadále pětkrát za noc sedm dní v týdnu s usínáním pomáhat, nebo je naučí usínat samotné. Abyste dosáhla druhé možnosti, zkuste následující: – Dávejte syna do postýlky bdělého. Pokud váš synek dosud usínal u lahvičky, s vámi v posteli či houpaný ve vašem náručí, nemůže ani vědět, že dokáže usnout sám. Musíte mu v prvé řadě umožnit zkušenost, že je toho schopný. Oddělte usínání od jídla, kolíbání a vlastně všech činností, ke kterým vás potřebuje. – Pokud syna v noci slyšíte a domníváte se, že není hladový, neběhejte k němu hned, nechte mu chvíli, aby se mohl sám upokojit. – Nehrajte si s ním v noci, byť by byl sebebdělejší. – Hrajte si s ním přes den. – V noci opatrně i s mluvením. Rozhodně nemluvte hlasitěji než polohlasem. Vhodná jsou citoslovce (ššššš apod.) – Vedle nočního spánku spí váš syn patrně i přes den. Pokud spí přes den příliš dlouho, vzbuďte jej. Před jednotlivými denními spánky by měl alespoň tři hodiny bdít. Před nočním spaním by měl bdít nejméně čtyři hodiny. Pokuste se jej v tuto dobu udržet bdělého. Můžete mu povídat, zpívat, hrát si s ním, přebalovat, cvičit, hladit, cokoli mu ukazovat… – Některé děti pláčí ze spánku. V takovém případě je nebudíme. – Čas večerního ukládání by měl být vždy stejný, respektive v rozmezí dejme tomu půl hodiny. – Vytvořte si svůj večerní rituál: Dětem obecně pomáhá, když poslední hodina před spaním probíhá den ode dne stejně. Zejména poslední minuty před uložením do postýlky jsou důležité. Vhodnými činnostmi je v tomto čase zpívání, povídání, mazlení, kolíbání… Též večerní koupání je oblíbené: děti jdou do postýlky čisté a většinou se přitom též příjemně uvolní a unaví. Ideální je takový večerní rituál, který si budete společně se synem užívat i vy. Stravte ten čas skutečně naplno s ním, užívejte si ty chvíle. Pro další rady a tipy doporučuji knihu psycholožky Anette Kast-Zahnové a pediatra Hartmuta Mogenrotha Každé dítě může dobře spát. Přeji klidný spánek celé Vaší rodině.

V srpnu byl v médiích publikován výzkum mezi pacienty hospitalizovanými v psychiatrii, který zjišťoval, nakolik jsou informováni o svém zdravotním stavu a způsobech léčby. Téměř třetina pacientů prý netuší, co jim vlastně je, čtvrtina neví, jaké bere léky a proč. Na úskalí podobných výzkumů upozorňuje psychiatr Radkin Honzák.

Psychoterapeut je až poslední instancí, na niž se rodiče obracejí. Mezitím dítě absolvuje řadu nepříjemných a bolestivých vyšetření, často bez výsledku. Málokoho, včetně lékařů, napadne dát do souvislosti zdravotní či výchovné problémy dítěte s určitou událostí v jeho životě – právě v nich však bývá mnohdy zdroj potíží.

Výzkumy vlivu toxoplasmy na lidský organismus přinášejí další překvapení. Na některé poznatky českých vědců jsme se zeptali evolučního biologa Jaroslava Flegra.