Online archiv

Rádi (si) hrajete, ale neradi prohráváte? Vadí vám zklamání a trpkost, které s sebou přináší soutěživý princip deskových her? Představte si takovou, ve které nejsou vítězové ani poražení. Bok po boku se svými přáteli v ní bojujete se zákeřným nepřítelem. A i když nakonec třeba nedokážete úkol dokončit, zůstane vám hřejivý pocit ze společně prožitého vzrušení.

„Ještěrčí ocásky zastrčené v kapse zlepšují komunikační schopnosti, hlava leoparda v domě zase ochrání váš majetek před zloději a oslí uši schované pod postelí zaženou noční můry,“ vyjmenovává Abdulah a ukazuje prstem na jednotlivé zboží.

Soused si koupil nové BMW a pan Novák pocítil jakési nepříjemné pnutí: „On ho má, a my ne! Chceme ho přece taky!“ Dokonce se mu občas zdá, že on, pan Novák, má na takové BMW úplně stejný nárok. Možná že také sleduje souseda a jeho paní, jak jsou spokojení. Spolu i se svým novým bavorákem. Kdyby si pořídil stejné auto, mohl by být také tak vysmátý jako soused. A tak si pan Novák pořídí stejné BMW - jenže spokojenost nikde. Naopak, s novým autem přišly nové starosti. BMW má obrovskou spotřebu, vzadu je místo jen pro dva, místo třetí sedačky je stoleček. Takže když k manželům Novákovým přijede na návštěvu dcera se dvěma dětmi, už nemůžou jet všichni společně na výlet, protože se do auta nevejdou (kdežto do oktávky, kterou měli dřív, se vešli bez problémů). Paní Nováková ráda pracuje na zahradě, což občas obnáší cestu do zahradnictví pro nové sazeničky, zeminu apod. No dejte takový materiál do nového BMW! Přece si ho nezamažete hlínou! A už úplně zapomeňte na to, že byste třeba zajeli do Polska na trhy, protože prostě nezaparkujete. To záviděné BMW se stalo v životě Novákových skutečnou komplikací. Závist je ošemetná emoce, která s sebou nese nebezpečné pastičky: nejenže nás trápí, když věc (vlastnost, osobu - v podstatě cokoli), kterou druhému závidíme, nemůžeme mít sami, ale moc nám nepomůže, ani když ji získáme. Opravdu bychom byli spokojení, kdybychom měli to, co má druhý? Opravdu by to vedlo k naplnění našich skutečných potřeb? Protože když jde o to, abychom byli opravdu spokojení, aby nám bylo opravdu dobře, tak musíme být nesmlouvavě subjektivní, dívat se jen a jen ze svého hlediska. Závidím někomu, jak krásně hraje na fl étnu? Opravdu bych taky chtěla hrát na fl étnu? Těšilo by mě to? A pokud si odpovím, že skutečně ano, těšilo by mě na fl étnu cvičit? Protože to je další nesmírně důležitý aspekt. Všechno, co v životě máme, co děláme, nás něco stojí. Když se budu učit na fl étnu, nezbude mi tolik času na volejbal (no, na volejbal možná ano, ale kurzy salsy už fakt nestíhám). Když si koupím BMW, nebudu mít oktávku. Když si vezmu za manžela trenéra z fitness, nebudu mít za manžela houslistu. Každá volba něco stojí - mám-li tohle, nebudu mít něco jiného. Jenže závist s těmito pravidly nepočítá. Naopak, může být úplně neomezená. Chtěla bych tohle a tohle a tamten má to a ten druhý ono… do nekonečna. A když si věci, které závidím, začnu dopřávat, můžu si celou situaci dost zkomplikovat. Pořídím si kabelku jako kolegyně, auto jako šéf, přítele přeberu kamarádce, protože jsem jí ho záviděla… a kde jsem v tom všem já? Kde jsou mé skutečné touhy, potřeby, má doopravdická jedinečnost?

Závist je nejnešťastnější aspekt lidské povahy, tvrdil britský matematik a nositel Nobelovy ceny Bertrand Arthur Russell, protože závistivá osoba nejen sama trpí, ale navíc si ještě přeje způsobit neštěstí jiným.

Všechno, co potřebujete vědět o seznamování 3. část

Říká se, že zvyk je železná košile. A právě onu pověstnou železnou košili si neseme i do svých partnerských vztahů. Naše jednání je totiž ovlivněné sourozeneckou konstelací -pořadím mezi sourozenci.

„Podstata násilí zůstává stále stejná, mění se jen obal, tedy prostředky a způsoby, jakými můžeme násilné činy provádět. Probudit v sobě zlo přitom může být jednodušší, než bychom se nadáli,“ říká naše přední forenzní psycholožka Ludmila Čírtková.

V Pekingu mají labužníci jednu módní novinku - jejich oblibu si získala „záchodová restaurace“ Beijing Toilet. Jídlo se tu servíruje z talířků ve tvaru pisoárů, oblíbeným dezertem je řádná porce točené čokoládové zmrzliny v nádobce tvaru záchodové mísy, podobu toalet mají i židle. Netradiční projekt restaurace-záchodu cílí hlavně na studenty, ale občas sem zavítají i zákazníci starších ročníků. „Když k nám přijdou starší hosté, obvykle se brzy rozesmějí. Říkají, že jim u nás chutná a že se tu cítí příjemně,“ tvrdí Qin Min, manažerka restaurace. Uvolněná atmosféra, relax a pohoda - přesně to byl záměr autorů celého projektu. A zájem zákazníků o tohle „toaletní stolování“ ukazuje, že se trefili do černého. Málokdy byste našli u stolku volný záchod, mezi čínskými studenty se tenhle podnik stal hitem a přesně podle efektu sněhové koule si ho mezi sebou doporučují a houfně ho mění za jiné podniky, do kterých dosud chodili.

Anketa