Online archiv

Na aktuální téma:

Archivy na vás počkají. Nejdřív ze všeho získejte informace od těch, kdo ještě žijí! Radí odborníci. Nejde pouze o záchranu rodných, oddacích a úmrtních listů. Staří lidé si pamatují i věci, které v oficiálních dokumentech nenajdete, přitom jsou ale nezbytné pro pochopení dobových poměrů. Už o dvě generace nazpátek narazíte na vzrušující příběhy, které barvitě ilustrují suché údaje z dějepisných učebnic. „Moji pratetu jsem celý život znal jako aktivní členku českobratrské církve,“ vypráví amatérský genealog Pavel Neumann, původem z pohraničí. „Teprve když v dvaadevadesáti letech zemřela, našel jsem v pozůstalosti doklady o tom, že po válce byla komunistkou a ještě dřív členkou Hitlerjugend. Rád bych věděl, jak to s ní vlastně bylo, ale už se nemám koho zeptat.“ Nikdy předtím, než se začal zabývat rodokmenem, si Pavel Neumann neuvědomil, jak tvrdý byl život obyčejných lidí před pouhými sto lety. „Všechna ta úmrtí na ,psotníček, a nemanželští ,pancharti‘“ kroutí hlavou. „U jednoho jména jsem třeba narazil na pět různých dat narození, pak se ale ukázalo, že nejde o jednoho člověka. Rodiče zkrátka každého nově narozeného syna pojmenovali Josef; když umřel, dostal stejné jméno další a zas další... teprve pátý Josífek se konečně dožil dospělosti. Rodné listy nechávali rodiče dětem vystavit, až když povyrostly a potřebovaly je kvůli přijetí do školy. Za úřední úkon se totiž platilo, a proč zbytečně vyhazovat peníze?“ Rodopisné bádání často širší rodinu spojí, oživí vzájemné vztahy a napůl vyhaslý pocit sounáležitosti. „Kvůli podkladům jsem musel objíždět příbuzné, které jsem neviděl od dětství,“ dosvědčuje Neumann. „Dokončení rodokmenu je zatím v nedohlednu, ale vytvořil jsem webovou stránku, a co zjistím, tam hned vkládám, aby to mohli vidět všichni. A s rodinou se od té doby scházíme dvakrát ročně.“ Nad zažloutlými fotografiemi, které je třeba popsat, se potkává několik generací. Pátrání po dávno mrtvých příbuzných tak - jako pozitivní vedlejší účinek - spojuje ty živé.

Genealog Ivo Štěpánek nepřipravuje pro své klienty jen suché seznamy jmen a dat, ale umí z nich vytvořit i poutavé kroniky zasazené do dobového kontextu. Někdy ovšem s pravdivou informací neuspěje...

Zájem o genealogii nebyl nikdy tak velký jako dnes. Nejde přitom jen o větší dostupnost informací. Jsou tu i hlubší příčiny, proč nás tak intenzivně zajímá, odkud jsme přišli. V době, která zpochybňuje klíčové hodnoty minulosti - rodinu, víru, tradici -, se vracíme ke kořenům. Co vlastně doufáme najít? Cesta za vlastními předky je v každém případě nelehká a nákladná záležitost. Stojí buď hodně peněz - pokud si necháte rodokmen zpracovat odborníkem, přijde vás podle rozsahu a provedení na několik tisíc až několik desítek tisíc korun -, nebo hodně, hodně času. Pokud si ovšem necháme zpracovat „na klíč“ perfektní profesionální rodokmen, přicházíme o kouzlo vlastního pátrání a objevování střípků minulosti, které jsou cennou a nenahraditelnou součástí téhle cesty ke kořenům.

9. část

Proces lidské reprodukce byl od nepaměti obestřen rouškou pověr a mýtů. Patří k nim i „zaručené recepty“, jak počít chlapečka, nebo holčičku. Zdá se, že vycházejí tak na 50 procent. Nebo přece jen můžeme šanci na vytoužené pohlaví dítěte zvýšit?

Potřebují ženy „pravidelnou dávku emocí“?

Jako dítě se toužila stát veterinářkou. Vystudovala ale finance a teď už dvanáctým rokem pomáhá dětem v rozvojových zemích. O své práci hovoří Pavla Gomba, ředitelka české pobočky UNICEF, se zaujetím, které vás nenechá chladnými.

Kdo nevolil, nemá co kritizovat politiku. Souhlasíte s tímto názorem?