Opravdu potřebujeme aférky?
11/2014Jsem věrnou čtenářkou vašeho časopisu. Ještě nikdy mě nenapadlo se vyjadřovat k některému z článků, byla jsem spíše takový sobecký konzument - přečtu, zapřemýšlím, ale nemám potřebu to s někým sdílet. Využívám vaši výzvu vyjádřit se k článku, který zaujal moji pozornost. Jde o článek „Život je krátký, dopřejte si aférku!“ (PD 9/2014). S první částí nadpisu se jistě ztotožní všichni, kterým je řekněme nad 40 let, a tudíž jejich obzory již nejsou bez hranic. S druhou částí se ale ztotožnit nedokážu, stejně jako s dalšími tvrzeními. Christopher Kraemer, globální mluvčí sociální sítě ashleymadison.com, propaguje nevěru jako lék na skomírající manželství. Všichni potřebujeme k trvalému pocitu životní spokojenosti pár stejných věcí. Spokojený stabilní partnerský život je, troufám si říct, jakási základna, se kterou se dá zvládnout vše, co přijde. A že v každém lidském příběhu přijde pár podařených psích kousků, které ho dostatečně okoření… Zatímco na spokojený dlouhotrvající partnerský život neexistuje jednotný recept, jsem přesvědčená, že existuje recept, podle kterého ho zaručeně není možné udržet. Přesně tím je dle mého nevěra. Pokud se žena příkladně stará o domácnost, děti, barák, psa, zahradu, ale když se potřebuje cítit krásná, žádaná a milovaná, musí spočinout v náručí cizího chlapa, a stejně tak muž, který vydělává, je rodině k dispozici ve všem potřebném, chodí na nákupy, na obědy ke tchýni… ale když se potřebuje cítit jako silný, úspěšný dobyvatel a lovec, tak musí vyhledat jinou cizí ženu, není dle mého názoru možné současně cítit intimitu a blízkost doma se svým legálním partnerem. Musí se mu lhát, žít dvojí život: jeden v realitě a druhý ve svých myšlenkách, vzpomínkách, snech. Nevěra se pak stává místem jakéhosi osvěžení, vypuštění ventilu, nabrání sil k tomu, aby všední každodenní život s povinnostmi a závazky bylo možné nějak přežít… do dalšího randíčka. Samozřejmě, že nelze s jedním partnerem dlouhé roky cítit vzrušení, ze kterého se podlamují kolena jako na začátku vztahu. Je ale tohle ta podstatná a trvalá hodnota, kterou v životě potřebujeme? Nesouvisí to všechno s naším lpěním na mládí a fyzické přitažlivosti? Všichni totiž skončíme stejně - se starým scvrklým tělem, šedivými vlasy, se zbytkem fyzických sil… Budeme možná potřebovat něčí pomoc i při nejzákladnějších věcech. Rozdíl mezi námi bude jen v tom, že ti, kteří se smířili s během času a s tím, že se všechno postupně přetavuje a vyvíjí v něco jiného - jako například vzrušení ze začátku vztahu v postupné hluboké poznání, respektování a z toho plynoucí skutečnou intimní blízkost, ti mají daleko větší šanci, že i když budou staří tak, že fyzično už bude jenom na obtíž, budou mít vedle sebe někoho, pro koho budou stejně blízcí a krásní, jako byli kdysi dávno… Ano, život je krátký, dopřejme si být pro někoho krásní až do jeho konce.
