Online archiv

Nenechte si ujít

Dovolte, abych se touto cestou vyjádřila ještě k únorovému článku. Jedná se o příspěvek paní Evy Sobotové „Co potřebují traumatizované děti?“ Tento článek mě velmi zaujal a děkuji za něj. Znovu jsem si uvědomila, jak je důležité, abychom my dospělí byli vnímaví ke svému okolí, k dětem i k dospívajícím, protože i my „nepsychologové“ můžeme v rámci svojí rodiny nebo známých vhodným přístupem a vhodným zájmem některé věci pozitivně ovlivnit. Dávat najevo lásku a pochopení, jak je uvedeno v článku, být trpěliví a komunikovat. Samozřejmě náročnější situace vyžadují péči odborníka. Jedna věc mě však v článku zarazila, a to závěr příběhu Johanky... „Její pěstounka mi jen telefonicky oznámila, že už nepřijdou.“ … Té dívence očividně návštěva u psycholožky prospívala, její pěstounka však návštěvy ukončila, i když to nebylo v zájmu té dívky. A psycholožka musí takovou situaci přijmout? A jediné, co může, je doufat, že dívenka v budoucnu svoji situaci zvládne? Eva Perničková