Online archiv

Vydání: 11/2016

Jak na lovce našich duší?

MILANA PETRÁKA, 11/2016
POSLEDNÍ SLOVO

PŘIPRAVUJEME DO PŘÍŠTÍCH ČÍSEL

11/2016
Tahle země není pro introverty! O tom, že v moderní společnosti to prostě mají snazší jejich antipody -extroverti. Téma

Proč si ženy a muži nejsou rovni?

Zuzana Daňková, 11/2016
Jessica Benjamin, Pouta lásky - Psychoanalýza, feminismus a problém dominance, Portál 2016

Neveďme terapeutickou válku!

Magdalena Frouzová, 11/2016
Rozhovor s Johnem C. Norcrossem

Jak léčit nemocného, který se léčit nechce

Helena Kučerová, 11/2016
Jistě to znáte. Máte nemocného příbuzného, ale ten tvrdí, že mu nic není, a k doktorovi ho prostě nemůžete dostat. Zvláště muži to berou někdy skoro jako osobní prohru. V případě psychického onemocnění je to ještě mnohem častější. A může jít přitom o lidi vážně psychicky nemocné. Jenže přiznat si, že jsem duševně nemocný, že pojedu „do blázince“, to je pro řadu z nás obtížné.

Proč se nám zdají sny

The Beastess, 11/2016
Proč? Seriál o tělesných projevech a pocitech, které si často neumíme vysvětlit 10. část Všichni občas sníme, ale víme proč? Jedním z nejznámějších, zdánlivě banálních vysvětlení je, že mozek si tímto způsobem třídí informace, které jsme nasbírali během dne. Nové studie ovšem ukazují, že zas až o takovou samozřejmost nejde.

Už máte svého terapeuta?

11/2016
JIHOČESKÝ KRAJ

Co vnímáme před narozením

Ondřej Chytil, 11/2016
„Dnes se náš malinký poprvé sám obrátil na bříško!“ říká hrdě mladá maminka. „Roste tak rychle!“ Rodiče jsou často fascinovaní, jakou rychlostí se jejich dítě vyvíjí a kolik nových věcí se každý den naučí. Ještě před chvílí jen bezmocně leželo a teď už natahuje ruce k věcem, zvedá hlavu a běhá po pokoji. A než se rodiče nadějí, začne broukat první slova. Dětské schopnosti se ale začínají rozvíjet ještě dříve, než je mohou rodiče pozorovat přímo - už při vývoji v břiše maminky.

Když chrápání kazí radost ze života

Jarmila Rýdlová, 11/2016
Co si představíte, když se mluví o chrápání? V první řadě asi spíše muže než ženu. Potom asi spíše muže starší a silnější. Postupně se nám tak vyrýsuje prototyp klasického „nočního dřevorubce“ - muže s hmotností překračující hranici jednoho metráku a blížícího se důchodovému věku, který své chrápání rozhodně nepovažuje za problém, protože si s manželkou již dávno zvykli na oddělené ložnice. A kterému blízké okolí občas taktně naznačí, že dnes už jsou na „to“ přece operace.

Listopad

11/2016
VYTRŽENO Z DIÁŘE

Ten nůž se do něj zabod…

Matyáš Zrno, 11/2016
Theodore Dalrymple (1949) pracoval desítky let jako psychiatr v nemocnici v Birminghamu ve Velké Británii, ale také v Rhodesii (Zimbabwe), Tanzanii a Jižní Africe. Je autorem více než dvaceti knih, z nichž Ztraceni v ghettu vyšla v českém překladu ve druhém vydání v roce 2011 v nakladatelství Leda. Dalrymple přináší znepokojující náhled do světa nejnižších vrstev západních velkoměst, které bez obalu označuje jako spodinu. Zaměřuje se především na to, proč se určité skupiny obyvatel chovají sebedestruktivně a antisociálně. Je to poučná kniha pro každého, kdo chce porozumět tomu, proč v ulicích Paříže či Londýna dochází čas od času k výbuchům nezvladatelného kolektivního násilí, doprovázeného ničením, pálením a rabováním.

Náruživí hráči „onlinovek“

red, 11/2016
Částečné uklidnění pro rodiče dětí, které téměř denně „paří“ na počítači, přinášejí výsledky výzkumu psychologů Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Po zkoumání dat od 9500 hráčů online počítačových her přišli se zjištěním, že i když hráči trávili u počítače i desítky hodin týdně, známky závislosti vykazovalo jen několik málo procent z nich. Hry tedy možná nejsou z hlediska závislosti zdaleka tak nebezpečné, jak se domníváme, ale na druhé straně odborníci upozorňují, že pokud někdo je skutečně závislý, může být léčba dosti složitá, protože se jedná o nový specifický jev. Z výzkumu mezi členy online herní komunity vyplývá, že hry dokážou zlepšit náladu nebo ulevit od starostí stejně jako knihy, hudba nebo televize. Člověk s jejich pomocí relaxuje a vyrovnává se s psychickou nepohodou. „Hry samotné můžou za vznik závislosti minimálně. Pokud se někdo do problémů dostane, je to spíše proto, že k tomu měl psychologické předpoklady. Ne proto, že by hrám nešlo odolat,“ vysvětlil vedoucí vědeckého týmu Lukas Blinka. Je tedy pravděpodobné, že takový jedinec patrně k nějaké formě závislosti tíhne, kdyby nebylo počítačové hry, za určitých okolností by mohl spadnout do tenat gamblingu nebo jiné látkové či nelátkové závislosti.