VZPOMÍNKY NA „NOVOU“ KONCEPCI
Jaroslava Lebedová, 6/2007Většina současných učitelů nepatří k těm, kteří zažili reformu školství v r. 1976 coby pedagogové, a velká část mladších učitelů již se vzdělávací koncepcí platnou před tehdejší reformou nemá zkušenost ani v roli žáka. Proto považuji za nutné dát alespoň minimální prostor pamětníkům, kteří ze svého profesního hlediska mohou srovnání tzv. staré a nové koncepce přiblížit. Vzpomínka na novou koncepci zaváděnou před třiceti lety mě ještě dnes naplňuje hněvem. Jsem naprosto přesvědčena, že kvalita, jíž naše školství do té doby dosahovalo, silně utrpěla. Každý soudný učitel se tehdy musel chytat za hlavu, jakmile byl obeznámen s obsahem nové koncepce. Těch nesmyslných školení, co jsme museli absolvovat, při nichž nás soudruzi metodici poučovali, jak děti vyučovat po novu. Ani rozumné protiargumenty těch nejlepších z nás nebyly brány v potaz. Vždyť se požadovalo, abychom učili děti něčemu, co je pro ně vzhledem k jejich rozumové vyspělosti jen těžce zvládnutelné, nebo mnohdy vůbec nenaučitelné. Nakonec začali být učitelé nuceni plnit nesplnitelné požadavky nových osnov, což děti silně poznamenalo. Jako češtinářka velmi trpím tím, že generace vzdělávaná podle nové koncepce tím jednak ztratila příležitost řádně si osvojit pravopis, jednak byla velmi ochuzena o významné momenty k utváření kladného vztahu k českému jazyku i literatuře. Ač jsem se v dalších letech své praxe na základní škole snažila tento nešvar minimalizovat, nebylo v mých silách dát žákům tolik jako za „staré“ koncepce.
